Případ, který v posledních dnech zaplnil maďarská provládní média i dezinformační profily ve střední Evropě, stojí na skutečné události. Maďarský Národní daňový a celní úřad oznámil, že 5. března 2026 zadržel dva obrněné vozy a sedm ukrajinských občanů, přičemž transport podle úřadu převážel 40 milionů dolarů, 35 milionů eur a 9 kilogramů zlata z Rakouska směrem na Ukrajinu. Maďarská strana zahájila řízení pro podezření na praní špinavých peněz a zásah potvrdily i agentury Reuters.
Současně ale platí, že z dosud zveřejněných informací nevyplývá, že by šlo o „naše peníze“ nebo o důkaz rozkrádání západní pomoci Ukrajině, jak tvrdí část virálních příspěvků. Ukrajinská státní Oschadbank uvádí, že šlo o pravidelný převoz hotovosti a bankovních kovů mezi Raiffeisen Bank Austria a Oschadbank Ukraine, tedy o standardní bankovní transport, který je od začátku války kvůli omezené letecké dopravě veden po zemi. Tato verze samozřejmě není sama o sobě důkazem bezchybnosti celé operace, ale je podstatné, že maďarské úřady dosud veřejně nepředložily důkazy pro tezi, že by šlo o rozkradené zahraniční finance.
Případ se navíc odehrává v době mimořádně napjatých vztahů mezi Budapeští a Kyjevem. Reuters popsala, že spor propukl krátce poté, co Viktor Orbán hrozil použitím „politických a finančních nástrojů“ k nátlaku na Ukrajinu kvůli ropovodu Družba. To samo o sobě ještě nedokazuje, že zásah byl politickou mstou, ale dává celé věci silný politický kontext. Právě v takovém prostředí se podobné incidenty snadno stávají součástí širšího propagandistického rámce, v němž se jednotlivá fakta mísí s domněnkami o ukrajinské korupci a o údajném „odhalení pravdy“ o evropské pomoci.
Opatrnost je namístě i u obrazového doprovodu, který se kolem případu šíří. Některé koláže a dramatické obrázky vytvářejí dojem obrovských hromad zlata a hotovosti, přestože oficiálně uváděné množství zlata činí 9 kilogramů, tedy řádově spíše několik slitků než „zlatý kamion“. Nejde automaticky říci, že všechny podobné vizuály jsou vytvořené umělou inteligencí, ale je zjevné, že část z nich je zpracována tak, aby působila co nejvýbušněji a posílila předem připravený narativ. I tím se podobné kampaně přibližují stylu známému z proruské propagandy: vezmou reálnou událost a obalí ji přehnanou symbolikou, silnými emocemi a nedoloženými závěry.
„Současná maďarská vláda se za vydatné pomoci ruské propagandy snaží přesvědčit evropské publikum, že převoz měn nebo cenných kovů pomocí obrněných nákladních vozidel je něco podezřelého, a usilovně vytváří propojení mezi takovými aktivitami a obvyklou ruskou propagandou o korupci na Ukrajině. Ve skutečnosti šlo o rutinní převoz hotovosti, jakých se denně odehrají po celé Evropě desítky. Jsou velmi důsledně dokumentované, kontrolované a ohlašované, což je i důvod, proč o převozu Maďarsko vědělo. Obvykle se ale používá k převozu letecká doprava, což z pochopitelných důvodů nyní na Ukrajině dělat nejde. Zadržení transportu tak bylo pravděpodobně pomstou Orbána za odmítnutí obnovení dodávek ropy skrz ropovod Družba, nebo bylo koordinováno přímo s Rusy. Druhou verzi podporuje skutečnost, že zatímco zadržení pracovníci banky byli propuštěni, Maďarsko stále nevrátilo zabavené finance. Probíhající vlnu dezinformací podporují desítky počítačově generovaných obrázků, které společně s připravenými narativy šíří obvyklí spolupracovníci ruské propagandy – v Česku například Rachjlovci nebo SPD v čele s dlouholetým šiřitelem dezinformací a nesmyslných konspirací Janem Čížkem. Ve chvíli, kdy jsou ruské dezinformace takto uměle vyrobeny, můžete prakticky stoprocentně identifikovat ruské agenty podle toho, kdo tyto narativy šíří. Politici totiž samozřejmě moc dobře vědí, jak banky operují. Pokud se tedy účastní šíření podobných dezinformací, dělají to naprosto vědomě a zištně,“ píše blog Dnes na Ukrajině.
Nejpřesnější závěr tedy zní: maďarský zásah byl skutečný a je legitimní o něm informovat. Zatím však není doloženo, že by zadržený transport představoval důkaz systematického rozkrádání západní pomoci Ukrajině. Přesně v tom spočívá manipulace, kterou nyní šíří část politických a dezinformačních profilů včetně českého prostoru: skutečný incident je používán jako záminka k podsunutí širšího, politicky výhodného příběhu. Ten zapadá do dlouhodobého protiukrajinského a často i proruského rámování, aniž by pro své nejzávažnější závěry nabízel odpovídající důkazy.