Ministr zahraničí Petr Macinka v Otázkách Václava Moravce prohlásil, že přijetí bavorského premiéra není „váhová kategorie prezidenta“, ale spíše „váhová kategorie třeba plzeňského nebo karlovarského hejtmana“. Výrok opravdu zazněl, problém je ale v tom, že srovnává nesrovnatelné: český kraj a německou spolkovou zemi.

Spor vznikl kolem otázky, zda je vhodné, aby prezident republiky jednal s bavorským ministerským předsedou Markusem Söderem. Macinka argumentoval tím, že bavorský premiér není hlavou samostatného státu, a proto podle něj nejde o partnera odpovídajícího úrovni prezidenta České republiky. V této úzké formální rovině má část pravdy: Bavorsko není samostatný stát v mezinárodněprávním smyslu, ale jedna ze spolkových zemí Německa. Jenže z toho neplyne, že bavorský premiér je obdobou českého hejtmana. Právě zde se z politické zkratky stává věcně zavádějící srovnání.

Český kraj je vyšší územní samosprávný celek v unitárním státě. Má vlastní samosprávu, zastupitelstvo, radu a hejtmana, ale jeho kompetence jsou vymezeny zákonem a významná část veřejné správy se vykonává jako přenesená působnost, tedy státní správa svěřená kraji zákonem. Zákon o krajích výslovně pracuje se samostatnou a přenesenou působností kraje.

Naproti tomu Bavorsko je spolková země federální Spolkové republiky Německo. Německé země mají vlastní ústavy, parlamenty a vlády a podílejí se i na spolkovém zákonodárství prostřednictvím Bundesratu. Mají významné kompetence zejména v oblasti školství, kultury, vysokých škol, policie či komunálních věcí. To je zásadní rozdíl oproti českým krajům, které nemají postavení členského státu federace.

Rozdíl není jen právní, ale i faktický. Bavorsko má přes 13 milionů obyvatel, tedy více než celá Česká republika. Karlovarský kraj má naproti tomu necelých 300 tisíc obyvatel a Plzeňský kraj přibližně 614 tisíc obyvatel. Přirovnat politického šéfa Bavorska ke karlovarskému nebo plzeňskému hejtmanovi proto působí jako záměrné zmenšování jeho reálné politické váhy.

Podobné je to v ekonomice. Bavorsko patří mezi nejsilnější evropské regiony a jeho hospodářský výkon je vyšší než výkon mnoha členských států Evropské unie. Oficiální bavorská investiční agentura uvádí, že bavorský HDP dosáhl v roce 2022 hodnoty 716,8 miliardy eur a že Bavorsko tím předstihovalo 20 z 27 členských států EU. V Bavorsku navíc sídlí či významně působí globální firmy jako BMW, Siemens, Allianz, Audi nebo Adidas. I to z něj dělá aktéra, s nímž sousední státy běžně jednají na nejvyšší politické úrovni.

To neznamená, že Markus Söder je protokolárně totéž co spolkový kancléř nebo prezident Německa. Není. Český prezident by při oficiálním jednání s představiteli Německa jistě jednal primárně se spolkovým prezidentem nebo kancléřem. Jenže zahraniční politika není jen mechanický žebříček funkcí. U sousedních zemí, přeshraniční spolupráce, bezpečnosti, dopravy, průmyslu nebo energetiky může mít jednání s bavorským premiérem pro Českou republiku zcela reálný význam.

Macinkův výrok je proto možné označit za pravý, ale jeho argumentace je zavádějící. Správné by bylo říct: bavorský premiér není hlavou samostatného státu, ale je předsedou vlády jedné z nejvýznamnějších spolkových zemí Německa, která má silnější ústavní postavení, širší kompetence, větší populaci i výrazně větší ekonomickou váhu než české kraje. Přirovnání ke karlovarskému nebo plzeňskému hejtmanovi sice může znít úderně v televizní debatě, ale z hlediska politické reality neobstojí.

Verdikt: Výrok zazněl, ale přirovnání je zavádějící. Bavorsko není samostatný stát, zároveň ale není ani „německý kraj“ v českém smyslu. Je to spolková země s vlastní vládou, parlamentem a významnými pravomocemi. Markus Söder tedy není protějškem českého prezidenta, ale rozhodně není ani politickou obdobou hejtmana Karlovarského nebo Plzeňského kraje.

 

e211e8cc 1151 4a5f b3a1 6944a8839c95
2f8b01b0 39a6 4621 bf8d 9d61cb0c0529

administrator

Jsem šéfredaktor projektu. Narodil jsem se a žiji v Kolíně. Ve svém mládí jsem se angažoval v radikálním levicovém hnutí, což považuji za velkou osobní chybu. Mnoho lidí proto nechápe, proč najednou ověřuji faktické informace. Má odpověď je "právě proto". Válka na Ukrajině a následná islamofobní vlna mi pomohla si uvědomit, že spousta věcí na internetu není pravda. Vím, jak se dezinformace šíří i kdo je vytváří. Znám cílovou skupinu, na kterou jsou dezinformace zaměřeny. Těmito lidmi neopovrhuji a ani si nemyslím, že jsou nesvéprávní jedinci, kterým musíme vše vysvětlovat. Na stranu druhou zásadně odmítám, aby lež byla nazývána jiným názorem.