Jaké jsou nejrozšířenější zdravotnické mýty? Je “tradiční čínská medicína” skutečnou medicínou? Způsobuje očkování autismus? Nejen o těchto tématech jsme si povídali s Ludmilou Hamplovou ze Zdravotnického deníku.
Ludmila Hamplová (1985) je novinářkou, která se věnuje problematice lidského zdraví a zdravotnictví. Říká o sobě, že stojí na straně medicíny postavené na důkazech, a tak pravidelně rozplétá různé konspirační teorie o očkování, zaručeně fungující „alternativní medicíně“. Píše pro Lidové noviny a také portál Zdravotnický deník. Je držitelkou novinářských cen Psychiatrické společnosti ČLS JEP a také Koalice pro očkování. Stojí za facebookovými stránkami pro pacientky žijící s endometriózou.
Petr Nutil: Jaké jsou nejznámější zdravotnické mýty, s nimiž se obvykle setkáváte? Vzpomenete si na nějaký skutečně bizarní? (třeba užívání bazénové chemie 🙂
Ludmila Hamplová: Je jich celá řada a myslím, že právě v tuto chvíli vznikají nějaké další. Jsou mezi nimi relativně úsměvné, jako že se do Evropy šíří pomeranče infikované virem HIV nebo že rakovinu nejlépe porazíte javorovým sirupem smíchaným s jedlou sodou. Jenže jsou zde další a nebezpečnější, jako, že očkování je nástroj likvidace lidské populace nebo že chemoterapie zabíjí onkologické pacienty. Tyto nesmysly pak mají zcela konkrétní dopady, ať už v podobě návratu polozapomenutých infekcí či zbytečných úmrtí lidí, kteří měli šanci na to rakovinu porazit a mohla se pro ně stát jen nepříjemnou vzpomínkou.
Takřka klasikou na poli nesmyslů je pak představa, že lidé ve skutečnosti netrpí třeba nádorovými onemocněními a celou řadou dalších chorob, ale mají v těle obrovské množství parazitů, kterých se zbaví tím, že budou popíjet, inhalovat chemikálie používat v průmyslu pro bělení či při dezinfekci bazénů. V naší redakci pravidelně vyhlašujeme nesmysly na poli medicíny a lidského zdraví, které předchozí rok hýbaly společností, a vždy máme více než dost kandidátů. Jedním z mých osobních „favoritů“ je pak vaginální detoxikace, což není nic jiného než představa, že když si žena zavede na 72 hodin(!) do pochvy směs bylin původem z Číny, zmizí její gynekologické i sexuální problémy. Mimochodem za články o této „zázračné metodě“ mě, redakci i vydavateli dovozce čínských směsí, které se dají na portálu Aliexpress.com objednat za několik málo dolarů, opakovaně vyhrožoval žalobou, na níž už ale nedošlo.
Z jakých zdrojů se hoaxy a dezinformace týkající se zdraví především šíří a proč jim mnoho lidí tak snadno naletí?
Žijeme ve složitém světě, kterému nerozumíme a valí se na nás neuvěřitelné množství informací, a tak je velmi lákavé podlehnout jednoduchým a na první pohled „srozumitelným“ řešením, ať už se jedná o politiku nebo vlastní zdraví. Je přirozené, že chceme rozumět tomu, proč právě my nebo naše děti onemocněly a přejeme si pro ně jen to nejlepší, jenže právě v dobré víře se řada lidí dopouští fatálních omylů. Děsí mě, že lidé jsou ochotni rozhodovat o svém zdraví či o zdraví svých dětí pouze na základě toho, že si něco přečtou na facebooku či na diskusním webu, a věří těm, co si ani nejsou jisti, zda má člověk jedny nebo dvoje játra. Přemýšlím, jestli by byli stejně lehkomyslní, když by si třeba kupovali nové auto nebo dům.
Každý jako pacient ovšem máme právo rozhodovat o tom, jak se budeme léčit a zda vůbec se budeme léčit. To znamená, že pacient má právo rozhodnout se i pro zcela nesmyslné léčebné metody. Měl by být ovšem informován o tom, co takové rozhodnutí s sebou přinese za důsledky, třeba v podobě možného poškození zdraví nebo promeškání doby, kdy je možné jeho nemoc dobře léčit a vyléčit. Stejně jako před operací podepisujete informovaný souhlas a ke každému léku je přibalen příbalový leták, tak i v případě různých „alternativních“ léčebných metod by lidé měli činit své rozhodnutí na základě kvalitních informací. A proto dělám svoji práci, kdy se snažím dávat nejrůznější konspirace či neověřené bludy dávat do souvislostí s medicínou postavenou na důkazech. I když mám často pocit, že mnoha lidem beru jejich víru a podle toho také na to, co píšu, reagují.
Jedním z nejvášnivěji diskutovaných témat je očkování malých dětí a celosvětově se šíří myšlenky antivakcinačního hnutí. Mají se rodiče čeho bát? A na druhou stranu – je očkování skutečně nutné, jak doporučují lékaři?
Očkování se stalo obětí vlastního úspěchu. Také díky němu vyrůstáme, aniž bychom si museli pamatovat smrt našich sourozenců či spolužáků, kteří zemřeli v důsledku infekčních chorob. Ale díky tomu jsme zapomněli, co všechno mohou „banální onemocnění“ jako například záškrt nebo černý kašel způsobit. Jsou zažloutlou kapitolou z historie, a tak nám nepřipadají jako reální hrozba. Jako mnohem reálnější nebezpečí pak vidíme zkazky o tom, jak očkování údajně poškodilo dítě matky, která o tom napsala na facebook. Je to jen pár měsíců, co se přes sociální sítě šířila jako lavina zpráva o tom, že na Hodonínsku zemřelo batole po očkování, a objevila se celá řada konspiračních teorií o tom, jak farmaceutický průmysl určitě zatají výsledky pitvy. Nicméně brzy vyšlo najevo, že dítě zavraždila jeho vlastní matka. Lidsky chápu, že je přirozené hledat v situaci, kdy se u mého dítěte objeví nějaký zdravotní problém, jasného viníka a proti němu bojovat, a v tomto ohledu je očkování ideální terč. To ale nic nemění na to, že individuální zkušenost z internetové diskuse není totéž jako výsledky vědeckých studií a meta analýz, byť to první je mnohem srozumitelnější. I proto stále koluje teorie, že očkování způsobuje autismus, byť se jedná o názor vzniklý na základě zmanipulovaných údajů o pouhých 12 dětech, a žádná z mnoha dalších studií, do kterých byly zahrnuty miliony dětí, nic takového nepotvrdila. Pravidelně se pak objevují nové a nové konspirace na toto téma, třeba z úst Donalda Trumpa.
Mimochodem moje babička jako malé dítě prodělala záškrt. Její rodiče neměli peníze na to, aby se mohla dobře léčit, a tak byla léčena tím, že jí vytírali krk petrolejem, aby se zabránilo vzniku pablán. Babička měla štěstí, přežila, a když o mnoho let později sama měla děti, vnímala očkování jako výrazný pokrok. Já sama mám to obrovské štěstí, že takto tvrdě vykoupené zkušenosti nemám. Uvědomuji si však, že já i moje dítě se pohybujeme v globálním světě, kde se infekce šíří bez ohledu na státní hranice, a právě to je pro mě jedním ze zásadních důvodů, proč je očkování důležité i v době antibiotik a moderních léčebných metod. Na druhé straně očkování se stejně jako cokoliv jiného v medicíně vyvíjí, a tak se očkování, kterým prošla a prochází moje dcera, liší od toho, kterým jsem jako dítě prošla já, a ještě více od očkování, kterým prošli moji rodiče.
Často se v souvislosti s imigranty se mluví o zdravotních rizicích. Jak reálné je toto nebezpečí a jakých chorob se teoreticky nejvíce týká?
Infekční choroby neuznávají hranice, avšak mnohem pravděpodobnější je, že budou do Česka zavlečeny nezodpovědným českým turistou než uprchlíkem, týká se to například infekčních žloutenek, břišního tyfu, spalniček nebo infekční meningitidy. Stejně tak je mylná představa, že v okamžiku, kdy se u nás shodou náhod objeví několik uprchlíků, okamžitě se začnou nekontrolovaně šířit infekční choroby. Během posledních třiceti let se u nás objevily tisíce migrantů z různých zemích světa a nedošlo k žádné zdravotní katastrofě v podobě výrazného nárůstu infekčních chorob. V Česku velmi dobře funguje systém veřejné ochrany zdraví, což v praxi znamená třeba více nařízených hospitalizací a izolací než v jiných členských státech EU. Naše zákony mimo jiné požadují, aby k nám příchozí uprchlíci absolvovali povinně zdravotní prohlídku, jejíž součástí je vyšetření stolice, rtg snímek plic a u dětí případně očkování, a také dodržovali karanténu.
Ve Zdravotnickém deníku se vymezujete i proti tzv. tradiční čínské medicíně, která je, jak se zdá poměrně módní a rozšířená. Jaké důvody vás k tomuto odmítání vedou a myslíte si, že tradiční medicína nemá skutečně co nabídnout?
Je naprosto v pořádku, když probíhá výzkum různých bylin z celého světa a látek v nich obsažených. Proč by inspirací k výzkumu nemohly být třeba legendy či staré příběhy? To se stalo například u artemisinu, běžně používaného léku na malárii. Ten vznikl díky čínské vědkyni a nositelce Nobelovy ceny za lékařství Tchu Jou-jou, která se věnovala výzkumu jednoho druhu pelyňku, a to právě na základě legend o jeho účincích. Z rostliny izolovala látku artemisin a ta později prošla stejným výzkumem a testováním jako jiné látky. To ale není totéž jako tvrdit, že „tradiční čínská medicína“ získala Nobelovu cenu. Stejně tak celostní či spíše psychosomatický, a hlavně laskavý a lidský přístup není něco, co by se objevovalo jedině v Číně. Naopak jde o součást „ars medica“ umění medicíny jako takového, a nemělo by chybět ani v moderních ordinacích.
V současnosti nemáme dostatek dat o tom, abychom mohli říct, že bylinné přípravky „tradiční čínské medicíny“ fungují lépe nebo alespoň srovnatelně jako léky, které na rozdíl od nich prošly mnoha let trvajícími klinickými studiemi. Slovy již zesnulého profesora Jiřího Heřta, předního českého lékaře a anatoma, šarlatánovi stačí k šíření své zázračné pověsti jedna údajně uzdravená tetička, ale medicíně nestačí ani tisíc údajně uzdravených tetiček, pokud nemá k dispozici data a studie, která tato uzdravení skutečně potvrzují. Nebezpečnější je ale to, že nemáme ani dostatek dat o tom, že takto nastavená léčba je bezpečná. Přesně nevíme, v jakých podmínkách rostou používané byliny, zda jsou třeba ošetřované pesticidy, zda neobsahují těžké kovy a podobně. Nemáme jistotu, zda jsou tyto přípravky vyráběny v čistém prostředí nebo třeba míchané někde v garážích, kde se do výrobní linky občas připletou hlodavci.
Pro začátek by to chtělo se podívat na to, co tak zvaná tradiční čínská medicína je. K obvyklým poněkud romantickým představám patří mnoha tisíciletá tradice…
To, co nazýváme „tradiční čínská medicína“ má mnohem kratší a mnohem méně hezkou historii. Během velkého skoku se Čína dostala do stavu, kdy zoufale chyběli jak lékaři, tak léky a další zdravotnický materiál. Ze zoufalství lidí a neschopnosti komunistického režimu zajistit obyvatelstvu zdravotní péči tehdy vznikla „tradiční čínská medicína“, ačkoliv sám Mao Ce-tung se takto léčit odmítal. Byl bohatý a mocný, mohl si tak dovolit přístup ke skutečným lékům a vystudovaným lékařům. V podobné situaci mnozí nemají Číňané nachází i dnes. Když nemají dost peněz na to, aby se léčili tak, jak je obvyklé například u nás, nezbývá jim nic jiného než sáhnout po „tradiční čínské medicíně“. Opět tak dochází k potvrzení dvojího standardu, kdy ti bohatí mají přístup ke kvalitnímu zdravotnictví a ti chudí se musí spokojit s tím, na co jim jejich skromné prostředky stačí.
Jednou z často šířených zpráv je i nová regulace EU (mnohdy se uvádí že pod taktovkou farma lobby), která zakazuje prodej léčivých bylin?
Jedná se o jeden z mnoha hoaxů. EU nijak nezakazuje prodej léčivých bylin a ani nezakazuje šíření informací o nich, jak se také často šíří napříč internetem. Pouze výrobce či prodejce nesmí na obalu uvádět lživé a zavádějící informace, například tvrdit, že jeho potravinový doplněk léčí rakovinu, ačkoliv nikdy nezkoumal, zda tyto účinky výrobky opravdu má. Mimochodem, ta samá „zlá“ EU může za to, že se homeopatické cukrové kuličky oficiálně deklarují jako léky, které ovšem na rozdíl od skutečných léků nemusí nijak prokazovat svou účinnost. Dokonce existují homeopatika vázaná na lékařský předpis, což je vzhledem k tomu, že se jedná pouze o předražený cukr, opravdu bizarní.