Na letošních kandidátních listinách do Senátu se objevuje několik lidí, kteří jsou dlouhodobě spojováni s šířením dezinformací, konspiračních teorií nebo proruských narativů. „Dezinformační scéna“ samozřejmě není právní ani přesně vymezená politologická kategorie. Do tohoto přehledu proto nezařazujeme kandidáty pouze podle jejich stranické příslušnosti či nesouhlasu s vládní politikou, ale podle konkrétně doložených veřejných aktivit.
Na Lounsku kandiduje za Stačilo! bývalý poslanec Jiří Kobza. Ten například šířil nepodložené tvrzení o radioaktivitě přicházející z Ukrajiny, psal o chemtrails a zpochybňoval přistání lidí na Měsíci. Na Žďársku kandiduje za SPD Radek Koten, který byl opakovaně kritizován za sdílení zpráv z konspiračních a dezinformačních webů. V Děčíně usiluje o mandát Jan Skalický z PRO, jenž se výrazně podílel na šíření zavádějících tvrzení během povodní v roce 2024.
Na Znojemsku znovu kandiduje Petra Rédová, tentokrát za Stačilo!. Do veřejného prostoru vstoupila především prostřednictvím covidových dezinformací a později například sdílela nepodložená tvrzení o ivermektinu jako léčbě rakoviny. Ve Frýdku-Místku kandiduje Nela Lisková za hnutí Nezlomní. Ta musela Olze Richterové zaplatit odškodnění za šíření smyšleného výroku a v roce 2024 byla pravomocně odsouzena za další nenávistné a manipulativní příspěvky. Na Přerovsku se o křeslo uchází Marek Obrtel, někdejší představitel proruské Národní domobrany. V Brně kandidují Klára Samková, u níž bylo opakovaně popsáno šíření nepravdivých a manipulativních příspěvků, a Jaroslav Turánek, jehož veřejná vystoupení o mRNA vakcínách obsahovala také nepodložené či konspirační závěry. Podrobněji se kandidaturám Rédové, Liskové a Obrtela věnovaly Seznam Zprávy.
Do stejného společenského a mediálního okruhu patří Soňa Peková. V jejím případě je však nutná oprava: kandidaturu oznámila, ale na konečné kandidátní listině není. Článek webu Rubriky.cz s titulkem „Soňa Peková kandiduje do Senátu“ vznikl v době, kdy teprve sháněla tisíc podpisů potřebných pro registraci nezávislé kandidátky. Text sám výslovně uvádí, že bez nich se zaregistrovat nemůže. Mezi šesti kandidáty, kteří nakonec v obvodu Kladno zůstali, Peková nefiguruje. Přesné proto je napsat, že se o kandidaturu pokusila, nikoliv že kandiduje.
Proč může rozhodnout malé, ale disciplinované jádro
Senátní volby se konají většinovým systémem. Pokud v prvním kole nikdo nezíská nadpoloviční většinu, postoupí dva nejúspěšnější kandidáti do kola druhého. V něm už rozhoduje prostý počet hlasů. První kolo se navíc letos koná společně s komunálními volbami, zatímco druhé kolo proběhne samostatně o týden později. Právě mezi oběma koly obvykle výrazně klesá účast. V roce 2022 přišlo ve druhém kole hlasovat 19,44 procenta voličů a v roce 2024 podle Českého statistického úřadu pouze 17,54 procenta.
Příkladem, jak málo může rozhodnout, je zvolení Jany Zwyrtek Hamplové na Kroměřížsku v roce 2022. Tvrzení, že jí k mandátu stačilo 233 hlasů, by bylo nepřesné. Ve druhém kole získala 9 031 hlasů, zatímco Lucie Pluhařová 8 798. Rozdíl mezi nimi tedy činil 233 hlasů. Ještě zajímavější je, že Hamplová v prvním kole porazila třetí Šárku Jelínkovou o pouhých 230 hlasů. Nejprve jí přibližně dvě stovky hlasů otevřely cestu do finále a další podobně těsný rozdíl jí zajistil šestiletý mandát. Účast ve druhém kole přitom dosáhla jen 19,53 procenta.
Nízká účast poskytuje výhodu kandidátům s pevně semknutou a motivovanou základnou. Dezinformační a protestní scéna dokáže své příznivce mobilizovat prostřednictvím sociálních sítí, uzavřených skupin a alternativních médií. Její voliči často nevnímají hlasování jen jako výběr regionálního zástupce, ale jako odpor proti vládě, médiím, Evropské unii nebo údajnému „systému“. Takto vyhrocená motivace může být při účasti kolem dvaceti procent důležitější než široké, ale pasivní sympatie veřejnosti.
To však neznamená, že jsou všichni uvedení kandidáti favority. Internetová popularita rozptýlená po celé republice automaticky nepomůže ve volbách, v nichž mohou hlasovat pouze lidé z jediného obvodu. Kandidát potřebuje dostatečně početnou místní základnu, známé jméno a ve druhém kole také schopnost získat část hlasů voličů vyřazených soupeřů. Někteří z uvedených uchazečů proto mohou skončit s několika procenty. Jiní ale mohou využít roztříštěnosti kandidátů a malé účasti k postupu, o němž skutečně rozhodnou stovky hlasů.
Nejde tedy o tvrzení, že dezinformační scénu čeká hromadné tažení do Senátu. Takový závěr by dostupná data nepodporovala. Reálné však je, že některému z jejích představitelů může disciplinované jádro stačit k postupu do druhého kola a při dalším poklesu účasti i k vítězství. Případ Jany Zwyrtek Hamplové ukazuje, že hranice mezi neúspěšným kandidátem a senátorem může být překvapivě tenká. Největším spojencem radikálních kandidátů proto nemusí být jejich popularita, ale nezájem ostatních voličů.
