Zaznamenali jsme populární lež, podle které je za účelem výtěru z nosohltanu prováděnému kvůli zjišťování přítomnosti viru SARS-CoV-2 metodou PCR prováděna blíže nespecifikovaná manipulace v oblasti hypofýzy (podvěsek mozkový) za účelem ovlivnění/poškození základních funkcí spojených s růstem, vývojem a rozmnožováním a vůbec budoucím životem “obětí”. K textu je připojen obrázek, který má zobrazovat vstup výtěrové tyčinky do mozku, do míst, kde leží hypofýza. V textu je uvedeno, že se nachází v nose. Není tomu tak. V následujícím textu Vám ukážeme, proč je nemožné něco takového udělat během několik vteřin trvajícího stěru.

Co ve skutečnosti vidíme na hojně sdíleném (výše přiloženém) obrázku?

Obrázek nám ukazuje schéma transsphenoidálního endoskopického přístupu k nádoru na hypofýze, který je prováděn transnasálně, neboli přes dutinu nosní. Pomocí endoskopu, optického přístroje, je dnes možné provádět zákroky méně invazivním způsobem než s operativou pomocí mikroskopu. Endoskop lépe osvětluje a operační pole je tak přehlednější a úhlová optika nabízí i pohled “za roh”.

Transspehoidální znamená, že se k té hypofýze (kterou známe i pod poněkud retro názvem podvěsek mozkový) musíme dostat poněkud složitěji než pouhým strčením tyčinky do nosohltanu. Podvěsek mozkový se totiž rozhodně nenachází v nose, jak článek naznačuje, ale leží uvnitř lebky, a to na těle kosti klínové (os sphenoidale – proto transsphenoidální operace), v prohlubni zvané fossa hypophysalis, která je součástí tzv, selární oblasti (oblast sella turcica, tzv. tureckého sedla). Ve spodině této oblasti je dutina, také sphenoidální a díky ní se za pomocí mnoha nástrojů a přístrojů, k podvěsku mozkovému vůbec dostaneme.

Ta kýžená hypofýza, uložená v prohlubni tureckého sedla a nad sphenoidální dutinou, je velmi malá endokrinní žláza (pozor, na obrázku je tumor) a její velikost je cca 10x10mm. Už jenom z těch rozměrů je jasné, že do něčeho takového by se nikdo jen tak bez pomoci optiky trefit nemohl. A hlavně se ještě nikdo nedostal žádnou odběrovou tyčinkou přes kost.

Pojďme se podívat na to, co se musí stát, aby se vám někdo dostal přes dutinu nosní k podvěsku mozkovému.

Tak za prvé, jestli jste někdy dostali do nosu, tak víte že to pekelně bolí. Proto je jasné, že dobývat se nosní dutinou do lebky zcela určitě vyžaduje anestezii, a jelikož jde o zákrok několikahodinový, kde jde o každý milimetr, musíte být v anestezii celkové, mj. nejen abyste nic necítili, ale abyste se ani nehnuli ani o píď. A i po operaci budete lékaři vděční, za předepsaná narkotická analgetika, a to i na několik týdnů.
Operace jako taková je prováděna “technikou čtyř rukou ve dvou nosních dírkách”.

Jeden pár rukou patří neurochirurgovi, který se smí vrtat v dutině lebeční a druhý pár rukou (ale první na řadě) patří otolaryngologovi. Právě ten vytvoří neurochirurgovi přístup skrze dutinu nosní do sphenoidální dutiny, kterou otevře. Není to tak jednoduché, jak to možná zní. Odklání přitom totiž střední i horní nosní skořepy, rozšiřuje ústí do dutiny, resekuje stěnu, odstraňuje sliznice. Následně se vrátí do dutiny nosní a udělá malou komunikaci do zadní část kostěné přepáţky před rostrem, aby se do sfenoidální dutiny dostali i z druhé nosní dírky. V levé nosní dírce je pak při operaci kamera a sání a v pravé je operační nástroj operatéra případně i asistenta, pokud je to nutné. Spodina tureckého sedla se standardně otevírá diamantovým vrtáčkem při vysokých otáčkách. Následně se odstraňuje tvrdá plena mozková, protíná se diamantovým nožíkem a dostřihuje se speciálními nůžkami. Tak, to jsme se dostali k hypofýze, provedli rychlou a nespecifikovanou operaci na ovládnutí lidstva a teď musíme jít zpět. Vše uzavřít, zalepit a nenápadně se stáhnout. Je to vlastně ještě složitější než do té oblasti vejít. Operatér totiž otevřel mozkomíšní cesty. Musí se použít štěp, jako umělá plena mozková, utěsní se tkáňovým lepidlem. Štěpy jsou po přechodnou dobu fixovány balónkem a provedena je nosní tamponáda a je zavedena lumbální (oblast bederní páteře) drenáž pro snižování intrakraniálního tlaku.

Po takové transnasální endoskopické resekci v oblasti tureckého sedla jste ještě na sále extubováni a na pooperační oddělení přijíždějíte při vědomí. To nutné kvůli kontrole neurologického stavu a vyloučení neurologického deficitu. Pokud operace byla jednoduchá a šlo o krátkodobou anestézii (2 až 3 hodiny) je tento postup z pohledu anesteziologů bezpečný. Při dlouhodobé anestézii trvající např. 7 nebo 8 hodin (složitější operace v sellární oblasti) bývá pacient ponechán zaintubovaný a je napojen na ventilátor.

Vzhledem k tomu, že operace probíhá v oblasti, ve které se nachází mnoho životně důležitých struktur, je v prvních 24 hodinách po operaci nutná neustálá monitorace, a to jak všech fyziologických funkcí (stavu vědomí, krevního tlaku, pulsu, tělesné teploty a vnitřního prostředí) tak krvácení, vizu a bilance tekutin. Proto je předoperačně, nebo na sále zavedeno mnoho invazivních vstupů (periferní žilní katétr, PMK – permanentní močový katétr, LD- lumbální drenáž a Foleyův katétr do nosu).

Po uplynutí nejkritičtější doby jste, pokud je vše v pořádku, přeloženi na standardní oddělení.

Takže takhle jednoduché je dostat se přes nosní dírky k podvěsku mozkovému a zase od něj vycouvat. Trvá to několik hodin a dalších mnoho hodin přípravy a přítomnosti na JIP, kde jsou monitorovány vaše životní funkce a mnoho týdnů po operaci s jistotou víte, že jste na nějaké operaci byli.

To vše porovnejte s výtěrem z nosohltanu na detekci koronaviru, který máte téměř bezbolestně a za pár vteřin za sebou.


Čeští Elfové

Elfové je v českém internetovém prostředí sebeprezentační název anonymní aktivistické skupiny, která si vzala za cíl „boj s internetovými trolly, kteří šíří dezinformace a proruskou propagandu“. Skupina se zformovala v roce 2018 po vzoru obdobných skupin v pobaltských státech, například Litvy, kde podobná aktivita vznikla asi o pět let dříve. Přijala od nich také označení za elfy.