Tento týden prolétla médii zpráva, že státní zástupce podal žalobu na provozovatele webu Vlastenecké noviny Radka Veličku a web samotný. Státní zástupce požaduje pokutu a uložení veřejně prospěšných prací za rasistický článek, který na tomto webu vyšel po tragickém požáru, k němuž došlo v srpnu minulého roku v Bohumíně.
Stojí za to se na chvíli zastavit u mediálního podnikání pana Veličky, který vedle výše zmíněného webu během minulé dekády provozoval minimálně tři další internetové platformy. Celé jeho mediální působení zaštiťoval spolek Centrální informační agentura, s nímž bylo provázáno také nakladatelství Česká expedice vydávající primárně Veličkovy knihy. Vedle příjmů z jejich prodeje se tento mediální konglomerát živil také zisky z internetové reklamy, které však kvůli nízké návštěvnosti portálů byly zřejmě relativně nízké. O to víc se však snažily zaujmout svou radikálností a vulgaritou. Právě ta se však jejich provozovateli vymstila a od začátku vyšetřování rasistických výroků přestaly být tyto weby funkční.
Skutečnost, že zájem státních orgánů o tento konspirační web vedl k téměř okamžitému ukončení jeho činnosti, je do jisté míry motivující. Ukazuje totiž, že stát má v ruce nástroje, které jí umožňují proti těmto aktérům informačního prostoru efektivně zakročit. A může tak učinit, protože již současná legislativa nabízí podklad pro postižení šiřitelů nenávisti a konspiračních teorií. Stojí za zmínku, že šíření poplašené zprávy trestní zákoník definuje jako úmyslné šíření nepravdivého sdělení, které způsobí vážné znepokojení části obyvatelstva. Což je definice, která se velmi blíží tomu, co je běžně chápáno pod pojmem dezinformace. Možnosti tu tedy jsou a stačí je jen využívat.
Právě kontext (doufejme) doznívající koronavirové pandemie pro to nabízí ideální podmínky. Řada český webů šířících dezinformace totiž naskočila na vlnu konspiračních teorií o tomto tématu. Výzkumníci jejich chování pečlivě mapovali a zcela jistě mají k dispozici řadu příkladů, u nichž by se stalo zamyslet nad tím, zda náhodou již nenaplňují výše zmíněnou skutkovou podstatu. Tyto weby totiž dlouho těžily z toho, že se jim daří vyhýbat se právním postihům, které pro ně mohou být fatální. Právě nezodpovědné chování během pandemie ohrožující lidské život představuje ideální příležitost jejich provozovatelům připomenout, že zákon platí i pro ně.
