Na sociálních sítích se opakovaně vrací tvrzení, že prezident Petr Pavel byl „agent StB“ nebo že jeho krycí jméno „Pávek“ dokazuje spolupráci se Státní bezpečností. Takové tvrzení je zavádějící až nepravdivé. Pavlova předlistopadová minulost je skutečná a problematická, ale nelze ji zaměňovat za spolupráci s civilní represivní složkou ministerstva vnitra.
Petr Pavel byl před rokem 1989 členem KSČ. Kandidátem na vstup do strany se stal v roce 1983, členem byl od roku 1985 do listopadu 1989. Nešlo tedy o žádnou vymyšlenou výtku: jeho členství v tehdejší státostraně je doložené a sám Pavel ho později označil za chybu. Zároveň je pravda, že v roce 1988 nastoupil do tříletého postgraduálního studia velitelsko-štábního zpravodajského oboru na Vojenské akademii v Brně. Tento kurz byl součástí přípravy pro vojenskou rozvědku komunistické armády.
Klíčové je ale rozlišovat instituce. StB byla Státní bezpečnost, tedy politická policie spadající pod ministerstvo vnitra. Její úlohou bylo mimo jiné sledování a represe odpůrců komunistického režimu. Zpravodajská správa Generálního štábu ČSLA naproti tomu spadala pod armádu a ministerstvo národní obrany. Byla to vojenská rozvědka, nikoli StB. Zaměňovat tyto struktury je faktická chyba.
Právě proto neplatí zkratka „Pávek = agent StB“. Krycí jméno „Pávek“ se vztahuje k prostředí vojenského zpravodajského kurzu, nikoli k evidenci spolupracovníků StB. Petr Pavel má navíc čisté lustrační osvědčení z roku 1992. Podle dostupných ověření nebyl evidovaným spolupracovníkem StB. To ovšem neznamená, že jeho předlistopadová kariéra byla bezproblémová; znamená to pouze, že se o ní má mluvit přesně.
Pavlovi kritici mají legitimní prostor připomínat jeho členství v KSČ, funkci v základní organizaci strany i fakt, že se připravoval pro vojenské zpravodajství socialistické armády. To jsou fakta. Přestává to být férová kritika ve chvíli, kdy se z těchto faktů vyrábí tvrzení, že byl agentem StB, sovětským agentem nebo že po roce 1989 nějakým způsobem tajně pokračoval ve službě totalitní moci. Pro taková tvrzení veřejně dostupné důkazy nejsou.
Důležitou součástí kontextu je také Pavlova polistopadová kariéra. Po roce 1989 sloužil v Armádě České republiky, působil v zahraničních strukturách, stal se náčelníkem generálního štábu a v letech 2015–2018 předsedou Vojenského výboru NATO. Zastával tedy jednu z nejvyšších vojenských funkcí v Alianci. Z veřejně dostupných informací také vyplývá, že měl bezpečnostní prověrku na nejvyšší stupeň utajení a certifikát NATO COSMIC TOP SECRET ATOMAL. Ani to z něj automaticky nedělá morálně bezchybnou osobu, ale je to relevantní fakt při posuzování tvrzení, že by byl bezpečnostně neprověřeným rizikem.
Verdikt je proto dvojí. Tvrzení, že Petr Pavel měl komunistickou minulost, byl členem KSČ a absolvoval zpravodajskou přípravu v rámci armády, je pravdivé. Tvrzení, že byl agentem StB, je nepravdivé. Seriózní debata se má vést o tom, jak hodnotit kariérní rozhodnutí mladého důstojníka v totalitním režimu, nikoli o smyšlené nálepce, která plete dohromady armádní rozvědku, StB a polistopadovou službu v demokratické armádě.
Zdroje: Demagog.cz, iROZHLAS, Seznam Zprávy, Ministerstvo obrany ČR, NATO, Pražský hrad.
