KOMENTÁŘ: „Promovaný historik“ Václav Klaus mladší


Předseda hnutí Trikolóra Václav Klaus mladší v rozhovoru pro Aktuálně.cz na otázku, zda není sobecké radit lidem ignorovat to, co se děje za hranicemi nebo ignorovat zprávy o zhoršujícím životní prostředí, odpověděl opravdu zvláštně. Tak, že člověk je rád, že již není ředitelem gymnázia a nepodílí se tak na výuce mladých lidí.

„Není to sobecké. Já to mám prostě tak. Když měli Češi v historii úspěšnější období, třeba za Karla IV., tak se to vždy vyznačovalo tím, že republika sama byla silná a životaschopná, a potom se dokázala prosazovat i na mezinárodním poli. Když bude slabounká a nebude se starat sama o sebe, tak nám nikdo z ciziny nepomůže. Každý stát bude pomáhat hlavně sám sobě,“ řekl pro Aktuálně.cz.

Přiznám se, že jsem na Wikipedii nenašel, kolikátým byl přesně Karel IV. prezidentem České republiky. Dokonce si troufám tvrdit, že v té době žádná republika nebyla. Ani nezávislost Čech nebyla absolutní. Země koruny české byly integrální součástí Římské říše, ačkoliv Karel IV. ustanovil pro naši zem mnoho privilegií. Faktem ovšem je, že Koruna česká nebyla plně nezávislým státem a byla součástí společenství mnoha jiných státních útvarů. Životaschopná byla tedy i právě kvůli těmto okolnostem. Pokud tedy například Václav Klaus mladší vyzývá k opuštění EU, určitě tím nechce pokračovat v odkazu Karla IV., který se snažil všemi způsoby Římskou říši udržet pohromadě.

Karel IV. patřil mezi nejvýznamnější panovníky vrcholného středověku. Byl neobyčejně vzdělaný a inteligentní, plynně hovořil pěti jazyky. Svou moc využil ke konsolidaci českého státu, který byl od jeho doby znám jako Koruna česká. Již jako císař nechal vytvořit Zlatou bulu, nejvýznamnější říšský ústavní zákon, který platil až do zániku Svaté říše římské roku 1806. Ta také významně upravovala vztah českého státu k říši a potvrzovala jeho výjimečné a nezávislé postavení v rámci říše. Praha nebyla v době Karlově už jen hlavním městem českého království, ale stala se rovněž metropolí Svaté říše římské. Karel proto věnoval hlavnímu městu, které se mělo stát důstojným a reprezentativním sídlem císaře, velkou péči. Jako český král proslul především založením univerzity v Praze, která nese jeho jméno, výstavbou Nového Města pražského, stavbou kamenného (později Karlova) mostu přes řeku Vltavu v Praze, zbudováním hradu Karlštejna a mnoha dalšími počiny. Spolu s otcem započali se stavbou Svatovítského chrámu. Karel také dosáhl významné územní expanze českého státu, především severovýchodním směrem a to hlavně díky své obratné sňatkové politice.

Jeho vládnutí však mělo i stinné stránky. v letech 1357–1363, tedy za období Karla IV., české země postihl hladomor. Nutno dodat, že to souviselo s pandemií černé smrti (moru). její kulminace v letech 1357–1360 a 1363–1366 zasáhla téměř celý známý svět. Ostatně, na pražském Petříně stojí tzv. Hladová zeď, která svůj název dostala právě pravděpodobně kvůli probíhajícímu hladomoru. Lidé hledali původce této zkázy a Židé, kteří podle pověstí trávili studny a potraviny, znesvěcovali hostie a jimž zároveň mnozí dlužili nemalé částky, byli ideálním terčem jejich zloby. Evropou se šířily strašlivé pogromy. Již v listopadu 1348 došlo v Augsburgu k masakru, při němž byli pobiti židovští obyvatelé města. V březnu 1349 pak Karel IV. město omilostnil. Téhož roku zastavil Karel IV. frankfurtské Židy za patřičný finanční obnos představeným města. Když si pak občané města přišli vybrat svou zástavu a zabavit židovský majetek, zapálili Židé raději své domy a dobrovolně uhořeli. Téhož roku věnoval Karel IV. v Norimberku markraběti Ludvíku Braniborskému „tři domy nejlepších Židů… brzy po tom, co budou pobiti“. Karel IV. tedy dovolil zábor židovského majetku a dal najevo, že chystané zavraždění židovských uživatelů nehodlá nijak trestat.

Václav Klaus také v rozhovoru hovořil o tom, že chce „chceme bránit normální svět proti různým podivným tendencím, jako jsou ty genderové, kulturní nebo týkající se životního prostředí a dalších věcí.“ Pokud bych chtěl být sarkastický, přece jen Karel IV. a Václav Klaus mají něco společného. Velkou zbraní Karla IV. byla sňatková politika. Václav Klaus se oženil již s třetí manželkou. V tomto odvětví tedy může být v budoucnu také úspěšný.

 
Jan Cemper