KOMENTÁŘ: Příběh mandlovice aneb „aktivní blbec je horší než třídní nepřítel“


Jan Werich v jednom z rozhovorů řekl citát, který přesně odpovídá tomu, co se stalo v případě „zákazu EU označovat vinnou lihovinu s mandlovou vůní mandlovicí“. „Kolikrát jsme se už přesvědčili, že kde stranický blb, tam je vždy nebezpečno. A aktivní blbec — ten je horší než cizí, případně i třídní nepřítel,“ řekl Jan Werich.

Internet byl na začátku června plný titulků:

Vypadá to jasně. Zlá EU zase ČR něco zakázala. Tentokrát musí změnit název Mandlovice. Jenže. Po přísnějších podmínkách pro destiláty volaly právě země Visegrádské čtyřky. Cíl měl být ochránit tamní výrobce před falsifikáty ze zahraničí. Podle informací Novinek loňskou úpravu prosadily právě členské státy, kde se mluví slovanským jazykem, protože docházelo ke zneužívání těchto názvů. Iniciátorem změny bylo Slovensko a ostatní výše uvedené země tento nápad uvítaly. Neměly problém o změně přesvědčit i ostatní.

„Změna nařízení proběhla po odborné diskuzi zástupců všech členských států,” uvedl Novinkám mluvčí ministerstva zemědělství Vojtěch Bílý s tím, že změna umožnila jednoznačný výklad při použití přípon u destilátů. „Cílem bylo rozlišit a chránit názvy tradičních ovocných destilátů od ostatních lihovin vyráběných za použití jiných postupů,” dodal Novinkám Bílý.

Nápad na její výrobu dostala bývalá učitelka Kateřina Kopová před 7 lety. Zaregistrovala obchodní značku a začala podnikat. Lihovinu vyrábí z vinného lihu, vody a vinného moštu. Mandle jsou přítomny ve formě aroma hořkých mandlí. Státní zemědělská a potravinářská inspekce navíc Kopové stanovila šibeniční datum, do kdy musí sjednat nápravu a likér přejmenovat. Dala ji termín do 3. července. Za to také EU nemůže.

 
Jan Cemper