V českém informačním prostoru se zformovala svébytná komunita anti-systémových a konspiračních webů. Koho její představitelé považují za svého politického reprezentanta?Výzkum týmu analytiků Prague Security Studies Institute ukazuje, že ekosystém českých anti-systémových a konspiračních webů se dále institucionalizuje. Před volbami se totiž na webech, které do něj patří, rozběhala relativně živá debata o politické situaci, která se diametrálně lišila od mediálního mainstreamu. Tyto platformy se stavěly do opozici vůči mainstreamovým médiím (v čele s Českou televizí), která se údajně snaží volby zmanipulovat. Alternativní interpretaci politického dění jim pomáhal konstruovat skupinka bloggerů, amatérských komentátorů politického dění a představitelů některých politických uskupení. Pro politiky z SPD nebo Volný – blok však tyto platformy představovaly pouze sekundární komunikační kanál a více se soustředili na své sociální sítě.
I přestože ekosystém konspiračních webů funguje spontánně a organicky a je tedy relativně pestrý, stále lze najít alespoň několik tematických motivů, které se objevovaly napříč analyzovanými texty. Volby samotné byly vnímány jako nepříliš nedůležité, jelikož byly vsazeny do širšího rámce střetů mezi globalistickými elitami a jejich pomahači se silami bránícími národní suverenitu. Což je bitva, která podle názorů autorů píšících na analyzované weby, bude pokračovat bez ohledu na volební výsledek. Není tedy divu, že hlavní pozornost nebyla věnována domácímu dění (i očkování a protipandemická opatření vlády hrála až druhé housle), ale primárně tématům s mezinárodním přesahem jako je migrace nebo Green Deal.
V této perspektivě se pak kandidující subjekty dělily na ty propagující zájmy Evropské unie a potažmo globalistických elit a obránce českých národních zájmů. Proevropské subjekty – koalice Pirátů a STAN, SPOLU a ČSSD – byly vnímány jednoznačně negativně a jejich vítězství bylo chápáno jako katastrofa. Negativně bylo vnímáno také hnutí ANO, jehož předseda Andrej Babiš byl často označován za oportunistu, který i přes využívání národovecké rétoriky vždy nakonec splní přání Bruselu. I přesto se však objevovaly hlasy, které doporučovaly pronárodním hnutím pokusit se s Babišem uzavřít koalici a brzdit tak jeho prounijní tendence.
Strany vnímané jako pronárodní byly sice vykreslovány pozitivně, ale i ve vztahu k nim panoval jistý odstup. Tomio Okamura byl například popisován jako schopný politika, ale zároveň prospěchář, od něhož nelze při prosazování reálných změn mnoho čekat. Hnutí Volný – blok zase bylo kritizováno za přílišné zaměření na témata související s koronavirem a sveřepost, která mu zabrání mít po volbách i v případě úspěchu reálný vliv. Nejpozitivněji byla líčena Trikolóra, což bylo dáno i vysokým počtem citovaných vyjádření politiků tohoto hnutí.
Weby konspiračního ekosystému tedy svého jasného politického reprezentanta, který by měl šanci na úspěch – na rozdíl od prezidentských voleb 2018 – nenašly, což vysvětluje i jejich relativní pasivitu a defétistický postoj. Podporu stran kritických k Evropské unii lze vnímat spíše jako vedlejší produkt jejich dlouhodobého postoje než koordinovanou politickou akci mající za cíl ovlivnit volební výsledek. I jeho reflexi ze strany konspiračních webů bude zajímavé sledovat, k čemuž se autor dostane v některém z dalších blogů.