Pravda buď je nebo není. Podobně jako nelze být jen „trochu těhotná“, tak nelze mít jen „trochu pravdu“. Ale lze zařídit takový informační zmatek, aby pravda zanikla ve všeobecném šumu. Rozmělnit zásadní informaci natolik, že není poznat její skutečná podstata. Zůstaňme, než přejdeme ke konkrétním příkladům, u myšlenkového experimentu s těhotenstvím. Je sice jasné, že těhotenství v konkrétním případě buď je, neb není, ale může se spekulovat, kdo je otcem, proč zrovna on, jestli se to na něj ona nesnaží navléknout, zdali se budou brát, jestli jí ta chvíle potěšení stála za to… A diskuze se odkloní úplně jiným směrem. Základní informace těhotenství, zda ano či ne, jde stranou. Podívejme se na dva konkrétní příklady. Jeden z minulosti, který ale zaměstnal celou dezinformační scénu, a jeden zcela aktuální, jehož potenciál se právě rozvíjí.
Let MH 17
Nejprve jen ta zcela nevyvratitelná základní fakta. Dne 17. července 2014 odstartoval amsterodamského letiště Schiphol Boeing 777-2H6-ER s cílem přistát v malajsijském hlavním městě Kuala Lumpur. Nad východní Ukrajinou byl stroj zasažen, zřítilo se a nikdo z 298 lidí na palubě nepřežil. Okamžitě se rozjelo vyšetřování, přičemž mezi podezřelé patřili jak Ukrajinci, tak Ruskem podporovaní separatisté. Díky pečlivému vyšetřování jak mezinárodních vyšetřovatelů, tak dobrovolníků (například ze sdružení Bellingcat), se povedlo z jednotlivých střípků složit celkový obraz.
Ten, kdo letadlo sestřelil, ať už z jakýchkoli důvodů (omyl, poškození image protistrany, msta, strategická hra mocností…) nechtěl, aby na něj vyšetřování ukázalo jako na viníka, neboť přece jen bylo ve hře téměř tři stovky nevinných životů civilistů, kteří s boji na Ukrajině neměli nic společného. Zatímco mezinárodní vyšetřovací tým sbíral důkazy, z ruské strany se začaly šířit protichůdné informace. A protože média potřebovala novinky hned a vyšetřování trvalo měsíce, dařilo se jak zcela vymyšleným (letadlo sestřelila ukrajinská stíhačka), tak pozměněným zprávám a informacím získat mediální prostor. V případě letu MH-17 vzniklo hodně přes dvě stovky různých dezinformací.
Ruské ministerstvo obrany například vydalo zprávu, v níž uvádělo, že se letadlo odklonilo o 14 kilometrů od vyhraněného leteckého koridoru. Znamená to, že chyba pilotů zapříčinila sestřelení? Podobné vysvětlení se nabízí, a když byla informace na oficiálním webu ministerstva, může ji použít kdokoli. Jenže tuto informaci se podařilo snadno vyvrátit, neboť tisíce fandů letectví sledují letecké koridory a zcela logicky tomuto incidentu věnovali pozornost. Server FlightGlobal na svých stránkách potvrdil, že letadlo letělo pod kontrolou letového provozu v oblasti, která byla pro let povolena. Citujme doslova: “V době, kdy došlo k události, letadlo letělo v nezakázaném vzdušném prostoru, pod kontrolou [řízení letového provozu], sledovalo trasu a letělo v nadmořské výšce, jak bylo povoleno ATC.“
Takto by se dalo pokračovat a brát jednu dezinformaci za druhou. Tuto ambici si však příspěvek neklade. Cílem je ukázat, že stačí zasít semínko pochybnosti a dál už roste strom nedůvěry. Ne nadarmo se hezky česky říká, že na každém šprochu je pravdy trochu. A jelikož Rusko vypustilo podobných dezinformací obrovské množství, logicky muselo dojít k rozmělnění pravdy, která je navíc v úředních dokumentech poměrně nudná.
Ideální dezinformace je ta, která zrnko pravdy obsahuje. V případě odklonění kurzu malajsijského letadla byl oním zrnkem fakt, že se řešila výška letu, nikoliv tedy odklonění od kursu. Jenže to naprosté většině čtenářů uniklo. Navíc matoucí informace dostaly obrovský prostor jak ve státní televizi a státem ovládaných médiích, tak neoficiálně na sociálních sítích, kde se činily zaměstnanci trollích farem. Výsledek je dnes už znám: letadlo bylo sestřeleno odpalovacím zařízením Buk patřící 53. brigádě ruské protivzdušné obrany, z oblasti obce Pervomajskyj odkud bylo na území Ukrajiny přivezeno a pak navráceno zpět. Ovšem díky profesionální dezinformační kampani, která stála jak peníze, tak čas, už u mnohých zůstane v mysli vtištěná pochybovačná otázka… A co když to bylo jinak? Rusové mají přece důkazy…
Ostatně snahy o to, vykreslit i přes všechny důkazy Rusko jako oběť lze sledovat stále. Komunista Roman Blaško v Haló novinách ještě 5 let po tragédii napsal: „Ukrajina a její západní partneři udělali vše, co mohli, aby zakryli skutečnou příčinu tragického sestřelení letadla MH17, k němuž došlo před více než pěti lety. Což podle mne nevylučuje, že sami se mohli na sestřelení letadla podílet.“ Ono „navzdory důkazům“ je důležité, protože byly mimo jiné prozkoumány satelitní snímky dokazující, že ruská strana podstrčila médiím snímky z jiného období, než k nešťastné události došlo. Dokázala to struktura terénu (oranice) i rostlinný pokryv.
Roušky zabíjí
Základem hybridní války, kterou teď proti sobě vede euroatlantická civilizace a Rusko, spočívá v šíření narativů. Jedním z těch ruských nejdůležitějších je „nevěřte vládní garnituře“. Nikomu. Tajnými službami počínaje, přes představitele demokratických politických stran až po takové instituce jako jsou hygienické stanice nebo vědecké instituce, která nemají s politikou vůbec nic společného.“ Základním jmenovatelem je strach, emoce, které patří mezi ty nejsilnější, a proto má vliv jak paralyzující, tak ovlivňuje chování a rozhodování, což už dávno prokázali behaviorální psychologové. Dříve masivně podporovaný strach z migrantů vystřídal strach z neznámé nemoci. Opravdu neznámé? Vždyť média nám denně nosí nové zprávy. To sice ano, ale kolik lidí, kteří dnes běžně skloňují slovo koronavirus, před pár měsíci vědělo, že něco podobného existuje?
Některé informace jsou už od pohledu hloupé, jako například, že kov v rouškách zesiluje negativní účinek 5G sítí (opět by stálo za to se zeptat, kolik lidí ještě před nedávnem vědělo, co to vůbec je a proč zrovna 5G). Je to podobné, jako když se v raných dobách mobilních telefonů rozšířila zpráva, že přikládáním telefonu k hlavě zásadním způsobem riskujete rakovinu mozku. V roce 2016 bylo v ČR 14 milionů aktivních SIM karet, ale na počtu případů rakoviny mozku se to nijak neprojevilo.
Dnes víme, že je to hloupost, nicméně tehdy, podobně jako dnes v případě roušek, hrál svou roli strach. Strach a neznalost. Proto se daří i z hlediska medicíny naprostým laikům (zpěváci a jiné mediální celebrity) prorazit se svým poselstvím do médií, zatímco skuteční odborníci virologové a epidemiologové často stojí stranou. Sice publikují v zahraničních odborných časopisech, jejichž příspěvky podléhají přísným recenzním řízením, ale do českých médií mají přístup jen výjimečně.
Důvody jsou v zásadě dva
Tím prvním je čas. Než výzkum proběhne, trvá to nějakou dobu, někdy měsíce, jindy léta. K tomu je potřeba připočíst dobu, než jejich článek projde odborným posouzením a pokud se nejedná o on-line médium i čas potřebný k vytištění a distribuci. Jenže média chtějí vyjádření hned. Navíc často ani nesmějí zveřejnit výsledky dříve (taková jsou pravidla odborných publikací) než jejich práce bude publikovaná.
Tím druhým je vědecké renomé a osobní integrita
Vědci se jasným otázkám novinářů brání, neboť nemají své vyjádření podložené seriózním výzkumem a nechtějí si zničit celoživotně budované vědecké renomé. Na první pohled jednoduchou otázku: „kdy budeme mít vakcínu“ žádný seriózní vědec neodpoví, protože to prostě neví. To, co ví, nebo alespoň tuší, je množství potenciálních překážek, které mohou schválení vakcíny zbrzdit či znemožnit. To zase ale většinou netuší novinářský tazatel.
Navíc ne každý z oslovených odborníků je zvyklý na mediální prostředí a často nemá potřebu se zviditelňovat. V této souvislosti je dobré připomenou, že Roman Šmucler, stomatolog a prezident České stomatologické komory, byl v minulosti jednou z tváří televize NOVA, kde (mimo jiné) uváděl pořad Tabu vysílaný v létech 1994–2001. Zaobíral se choulostivými společenskými tématy jako homosexualitou, fetišismem či násilím. Kamery, mediální prostředí a zkušenosti s vystupováním mu nejsou cizí. Velmi zjednodušeně řečeno: Romana Šmuclera pozná v televizi obrovské množství lidí. Kdo ale ví, jak vypadá biochemik a virolog Tomáš Cihlář, který v americké společnosti Gilead Sciences stojí u vývoje léku remdesivir , který jako první v ČR zabral. Uzdraveným pacientem byl pražský taxikář.
Podobně jako v případě letu MH-17, tak i u témat týkající se aktuální zdravotní situace, se díky neznalosti (naprostá většina populace nemá hlubší znalosti o virech, virologii či medicínské statistice) a strachu (jsme jen lidé a náš mozek je nastavený reagovat na nebezpečí a neznámo) otevírá obrovský prostor pro manipulování. Za jakým účelem? Co kdo z toho má? Odpověď je stejně jednoduchá, jako pro mnohého nečekaná.
Ve hře nejsou ani tak partikulární zájmy farmaceutických firem, byť jednotlivé firmy se snaží být premianty, ale zasetí nedůvěry mezi občany na co nejširší platformě. Cokoli může být sporné, bude využito. A podaří se do toho dostat strach, tím lépe. Vakcína zachraňuje – ohrožuje, lockdown musí být – je zbytečný, nezaměstnanost stoupne – ustojíme to, roušky fungují – nefungují. Anebo jen prosté lidské… chřipečka – smrtelná nemoc. Slyšíme to pořád a ze všech stran.
Jeden příklad za všechny. Velikost koronaviru je 80 – 120 nanometrů . To znamená, že projde všemi běžně doma ušitými rouškami a jednorázovými ústenkami. Což je argument dokazující jejich „zbytečnost“. Ovšem jen do chvíle, než si uvědomíme, že při kýchnutí nejde o malinké viriony (virion je jednotlivá částice viru schopná infikovat hostitelskou buňku a množit se v ní), ale mnohanásobně větší kapénky slin a hlenu ke kterým přilnul.
Lépe, než kdy jindy si dnes můžeme fakta ověřit. A více než kdy jindy na to nedbáme. Psali to na internetu, tak to musí být pravda. Alternativní pravda není pravda, stejně tak jako černá není alternativní bílá. Myslete na to, až se k vám zase dostane nějaká „zaručená zpráva“.
Zdroje: