Dnes je to 78 let, co velvyslanec Třetí říše (nacistického Německa) Friedrich Werner von der Schulenburg informoval vůdce Adolfa Hitlera o gratulaci Sovětského svazu k porážce Francie nacistickým Německem. Dovršen tak byl toho času kladný vztah Sovětského svazu k Třetí říši, který byl opětován.
„Molotov mne pozval dnes večer do kanceláře a vyjádřil mně nejvřelejší blahopřání sovětské vlády u příležitosti brilantního úspěchu německých ozbrojených sil. Dále mne Molotov informoval o sovětské spolupráci ve vztahu k pobaltským zemím. Souhlasil s argumenty, publikovanými v novinách, a dodal, že je již třeba ukončit všechny intriky Anglie a Francie, které se pokoušejí zasít nedůvěru a kontroverzi mezi Německo a Sovětský Svaz v pobaltských zemích,“ píše se v telegramu.
Završeno tak bylo období platnosti Paktu Ribbentrop-Molotov. Pakt Ribbentrop-Molotov byla smlouva o neútočení mezi nacistickým Německem a Svazem sovětských socialistických republik, podepsaná v Moskvě 23. srpna 1939. Ve smlouvě se obě strany zavázaly, že nepoužijí vojenskou sílu proti druhé straně a nespojí se s jejími nepřáteli. Smlouva znamenala zásadní obrat ve vztazích obou zemí a byla v podstatě dodržována až do 22. června 1941, kdy nacistické Německo napadlo Sovětský svaz (operace Barbarossa).
Záležitost smlouvy o neútočení byla v podstatě formalitou, Stalina spíše zajímala otázka vymezení sfér vlivu v Evropě. Přál si obnovit rozsah území Ruska v hranicích původního carského impéria, tedy především tam, kde o něj Rusko přišlo ve 20. letech v důsledku Brestlitevského míru a sovětsko-polské války. Bylo dojednáno, že v Pobaltí bude hranice vlivu Německa a SSSR totožná se severní hranicí Litvy, tzn. že k Sovětskému svazu připadne Lotyšsko, Estonsko a Finsko. Dále, že hranice v Polsku bude tvořena liniemi řek Narew, Visla a San, přičemž o existenci samostatného polského státu se mělo ještě jednat. Německá strana se vzdala vlivu v jihovýchodní Evropě, zatímco sovětská strana deklarovala svůj zájem v Besarábii.
Po kapitulaci polské armády byl nařízením Hitlera zřízen v centrální části Polska tzv. Generální gouvernement, zbylé části (Pomoří, Velkopolsko, Slezsko, Kujavsko, západní Mazovsko a části vojvodství Lodžského, Krakovského a Kieleckého) byly přičleněny přímo k Třetí říši. Východní části Polska byly opět přičleněny formálně k Ukrajině a Bělorusku, Vilnius a jeho okolí získala zpět Litva, prakticky se všechna tato území stala součástí SSSR.
SSSR poté začal naplňovat další body tajného dodatku smlouvy. Výsledkem ruského útoku proti Finsku, kde plány na obsazení celého území zhatil nečekaně silný odpor Finů, se stal tzv. Moskevský mír z března 1940, v němž bylo Finsko nuceno vzdát se Karelské šíje a části východní Karélie. Finsko si ale udrželo nezávislost, i když omezenou. Pobaltské země, Estonsko, Lotyšsko a Litva nedostaly jinou možnost, než podepsat tzv. Smlouvu o obraně a vzájemné pomoci, která povolila Sovětskému svazu umístění vojenských základen na jejich území. V roce 1940 SSSR postupně anektoval pobaltské státy (za pomoci komunistických stran těchto zemí) a Rumunsko bylo nuceno odstoupit Besarábii, na jejímž území vznikla Moldavská SSR. V prosinci 1939 SSSR uzavřel Československé velvyslanectví v Moskvě a potvrdil svůj odmítavý postoj k obnově Československa.
Důsledkem spolupráce byl tzv. Katyňský masakr. Šlo povraždění polských válečných i civilních zajatců vězněných v sovětských koncentračních táborech a táborech pro válečné zajatce, které provedla NKVD v roce 1940. Povražděno bylo přibližně 22 000 mužů – zejména důstojníků a příslušníků inteligence. Poté, kdy nacistické Německo přepadlo 1. září 1939 Polsko a rozpoutalo tak druhou světovou válku v Evropě, se k jeho útoku v souladu s předchozími dohodami připojil dne 17. září i Sovětský svaz. Ten následně získal kromě území a porobeného obyvatelstva asi 15 000 válečných zajatců důstojnických hodností, k nimž připojil ještě asi 10 000 příslušníků inteligence (většinou rezervistů) zajatých mimo bojové operace. Hlavní vraždění zajatců bylo koncentrováno na třech místech (Katyň, Kalinin a Charkov), kde bylo dohromady pozabíjeno asi 15 000 lidí (důstojníci), na řadě dalších míst však bylo v téže době po menších skupinkách povražděno dalších 10 000 (většinou příslušníci inteligence). Další řádově tisíce lidí byly povražděny v roce 1941. Z důvodu neshody, které z těchto zavražděných zahrnout pod pojem Katyňský masakr a které nikoliv, kolísají udávané počty obětí masakru, a to v rozmezí 15–28 tisíc lidí. Mezi zavražděnými byl například i bratr premiéra polské exilové vlády, generál Franciszek Sikorski, Xawery Czernicki či Jakub Wajda, otec režiséra Andrzeje Wajdy.