Na sociálních sítích se v posledních dnech rozšířila informace, že Jindřich Rajchl přišel na Instagramu o statisíce sledujících. Tvrzení vycházelo z obecné zprávy o rozsáhlejším mazání falešných či neaktivních účtů na Instagramu, které se podle médií dotklo řady světových účtů a vyvolalo viditelné poklesy počtu sledujících u známých osobností. Seznam Zprávy například popsaly, že mnoho uživatelů zaznamenalo pokles po akci společnosti Meta proti falešným a neaktivním profilům.
V případě Rajchla však došlo k podstatné chybě: část kritiků a následně i některá média zaměnila jeho facebookový účet s instagramovým. Rajchl má výrazně vyšší publikum na Facebooku, zatímco jeho instagramový profil má podle veřejně dostupného náhledu zhruba 8,4 tisíce sledujících. Tvrzení, že mu Instagram „smazal“ zhruba 220 tisíc sledujících, proto neodpovídá tomu, co je veřejně ověřitelné u jeho instagramového profilu.
Tuto chybu je fér jasně pojmenovat. Pokud někdo tvrdil, že Rajchl na Instagramu spadl z přibližně 230 tisíc sledujících na několik tisíc, šlo o nepřesnost založenou na záměně platforem. Podle dostupných informací na ni upozornil i sám Rajchl, který uvedl, že přibližně 230 tisíc sledujících má na Facebooku, nikoli na Instagramu, a že na Instagramu nikdy takové číslo neměl. Parlamentní listy jeho vyjádření shrnuly právě v tomto smyslu a uvedly také, že Rajchl kvůli tomu avizoval předžalobní výzvy.
Podstatné ale je, že tím celý problém nekončí. Rajchl ve svých reakcích nepouze opravuje chybný údaj, ale současně vytváří obraz, že se tím vyvrací jakákoli kritika jeho dosahů a interakcí na sociálních sítích. V jeho příspěvcích se mísí různé metriky: počet sledujících na Facebooku, počet sledujících na Instagramu, počet lajků u jednotlivých příspěvků, viralita obsahu a otázka případné neautentické aktivity. To jsou ale odlišné věci. Fakt, že někdo neměl na Instagramu 230 tisíc sledujících, automaticky neříká nic definitivního o tom, zda jsou jeho facebookové interakce přirozené, nepřirozené, organické, placené nebo posilované koordinovanou aktivitou.
Právě zde je Rajchlova argumentace zavádějící. Oprávněně upozornil na chybu v konkrétním tvrzení o Instagramu. Z této chyby však dovozuje mnohem širší závěr: že kritici „lhali“, že média pouze přebírala výmysl a že tím padá i debata o neobvyklých poměrech mezi počtem sledujících a počtem reakcí u jeho facebookových příspěvků. Jenže vysoká viralita jednotlivých příspěvků a počet sledujících účtu nejsou totéž. Stejně tak počet lajků u konkrétního postu není důkazem reálného počtu sledujících ani jejich autenticity. Meta sama ve svých nástrojích odlišuje různé analytické ukazatele, například publikum, zapojení uživatelů a výkon konkrétních příspěvků.
Z dostupných informací tedy vyplývá dvojí závěr. Ano, tvrzení, že Rajchl přišel na Instagramu o statisíce sledujících, bylo chybné a mělo být opraveno. Štít demokracie podle dostupných informací chybu uznal a omluvil se. Zároveň ale platí, že Rajchl tuto opravenou chybu používá jako širší munici proti médiím a kritikům a ve svých reakcích směšuje různé kategorie dat. Kdo chce o sociálních sítích mluvit přesně, nemůže zaměňovat Facebook s Instagramem, sledující s lajky ani viralitu příspěvků s důkazem autenticity publika.
Nejpřesnější formulace proto zní: kritici Rajchla v konkrétním údaji o Instagramu chybovali. Rajchl má právo na opravu nepravdivého tvrzení. To ale neznamená, že je automaticky nepravdivá či nepřípustná jakákoli další kritika jeho mimořádně vysokých interakcí na Facebooku. Spor tak není jen o jednu opravenou chybu, ale i o to, jak snadno lze z jedné nepřesnosti udělat nástroj k delegitimizaci celé kritické debaty.
