Česká advokátní komora má být profesní samosprávou, která dbá na důstojnost a etiku advokátního stavu. Případ stížnosti, kterou na advokáta JUDr. Tomáše Nielsena podal profesor Zdeněk Hel z University of Alabama at Birmingham, však znovu otevírá otázku, zda má ČAK skutečně funkční mechanismy, jak se vyrovnat s dlouhodobým a opakovaným porušováním etických pravidel svými členy. Nejde přitom o osobní spor, ale o širší problém zneužívání právnické profese k zastrašování odborníků a k podkopávání veřejné debaty.
Podle stížnosti, kterou má redakce k dispozici, je prof. Hel již několik let terčem systematických osobních útoků ze strany JUDr. Nielsena, a to jak na sociálních sítích, tak na veřejných akcích spojených s antivakcinační a antisystémovou scénou. Tyto útoky zahrnují hrubé urážky, zpochybňování odborné kvalifikace i přirovnávání k totalitním režimům. Zásadní zlom však nastal ve chvíli, kdy se verbální agrese proměnila v sérii žalob, které Hel označuje za šikanózní a zastrašující. Podle jeho slov nejde o snahu domoci se práva, ale o tlak na umlčení nepohodlného kritika dezinformací v oblasti veřejného zdraví.
Stížnost detailně popisuje konkrétní výroky, jimiž měl JUDr. Nielsen porušit etický kodex advokátní profese. Etický kodex České advokátní komory přitom výslovně ukládá advokátům povinnost jednat tak, aby nebyla snižována důstojnost ostatních účastníků řízení ani důstojnost advokátního stavu jako takového. Veřejné označování účastníka řízení za „pablba“, „ubožáka“ či „nulu“ a šíření těchto výroků směrem k tisícům sledujících na sociálních sítích je s těmito zásadami jen obtížně slučitelné.
Závažnou částí podání je rovněž popis role JUDr. Nielsena v dezinformační a antivakcinační scéně. Podle stížnosti se dlouhodobě angažuje ve spolcích a iniciativách, které zpochybňují existenci virů, útočí na WHO, veřejnoprávní média i státní instituce a šíří nepravdivá tvrzení o očkování. Hel zároveň upozorňuje, že Nielsenovo vystupování systematicky podněcuje nenávistné reakce jeho příznivců, včetně výhrůžek násilím, které advokát nejenže neodsuzuje, ale podle dokumentovaných příkladů svými příspěvky dále eskaluje.
Paradoxní je, že Česká advokátní komora již v minulosti shledala jednání JUDr. Nielsena neslučitelným s požadavky na důstojnost advokátního stavu – konkrétně v souvislosti s rozesíláním výhružných dopisů učitelům a ředitelům škol během pandemie covidu-19. Sankcí však byla pouze pokuta ve výši 12 tisíc korun. Podle prof. Hela tento trest neměl žádný odrazující efekt, což má dokládat i skutečnost, že advokát ve stejném typu útoků pokračuje i po jeho udělení.
Podstatným bodem stížnosti je rovněž kritika nečinnosti samotné České advokátní komory. Hel uvádí, že na dvě předchozí stížnosti nedostal žádnou věcnou odpověď a z neoficiálních zdrojů mu bylo sděleno, že nemá očekávat zásadní výsledek. To podle něj vyvolává legitimní otázku, k čemu profesní samospráva slouží, pokud není schopna účinně reagovat na opakované a veřejně doložitelné porušování vlastních etických pravidel.
Případ JUDr. Nielsena tak přesahuje osobu jednoho advokáta. Ukazuje, jak snadno může být právní odbornost zneužita jako nástroj nátlaku vůči vědcům, lékařům či novinářům a jak obtížně se s tímto fenoménem české instituce vyrovnávají. Pokud má právo v demokratické společnosti fungovat jako ochrana slabších, nikoli jako prostředek zastrašování, nelze podobné případy přehlížet ani relativizovat.
Stížnost prof. Hela proto není jen výzvou k řešení jednoho konkrétního excesu. Je apelací na Českou advokátní komoru i na samotné advokáty, aby brali etiku svého povolání vážně a aktivně se podíleli na nápravě stavu, který poškozuje důvěru veřejnosti v právní stát. Bez toho zůstane otázka po smyslu existence profesní samosprávy nepříjemně otevřená.