Kdo jsou syrští migranti mířící do Evropy? A kolik migrantů ještě přijde? Think-tank Evropské hodnoty publikoval dvě nové datové studie k tématu.
V těchto studiích se pokusil zodpovědět otázky struktury běženců a odhadnout možnosti vývoje migračních toků.
Nová čísla k uprchlické krizi – kolik migrantů přijde do Evropy a proč?
Think-tank Evropské hodnoty zveřejnil dvě datové studie k tématu migrační krize. První studie analyzuje „možnosti odhadu vývoje migračních toků“ a odpovídá na otázku, „kolik migrantů ještě přijde?“. Druhá studie pak rozebírá strukturu běženců již přítomných v Evropě na základě prvních sociologických průzkumů.
„Většina příchozích jsou mladí muži. Zatímco do Itálie přijíždí až 75 % mužů, v Řecku je to 58 % mužů (tzv. balkánskou cestou už přicházejí i rodiny těch, kteří přišli před několika měsíci). Z celkového počtu příchozích (na obou trasách) bylo 23 % dětí a jen 15 % žen“, říká socioložka Programu pro soudržnou společnost think-tanku Evropské hodnoty Markéta Blažejovská.
Ze studií vyplývá, že většina Syřanů má středoškolské nebo vysokoškolské vzdělání, patří ke střední třídě. Nižší třídy nemají peníze na cestu do Evropy a zůstávají v Turecku, Libanonu a Jordánsku. Motivátorem k odchodu ze Sýrie bylo v 69 % případů přímé ohrožení na životě nebo ohrožení rodiny (únosem, bombovými útoky, ozbrojenými boji).
74 % utíká před Bašárem al-Assadem, 33 % před Islámským státem.[1] Jelikož je syrský prezident držen u moci ruskou intervencí, můžeme tak dovodit, že tři čtvrtiny syrských uprchlíků proudí směrem do Evropy nepřímo i kvůli politice Vladimíra Putina.
V tomto kontextu je důležitou informací, že 52% Syřanů podmiňuje svůj návrat pádem prezidenta Assada.
Co Evropu čeká v budoucnu?
Podle studie uprchlíci popisují otevřenost Evropy jako časově omezenou příležitost. Vnímají rozvolnění aplikace Dublinského nařízení, snížení cen za služby převaděčů, otevřenou náruč Německa a Švédska. Navíc mají v Evropě stále více přátel a příbuzných, kteří je informují a vítají. Potvrzuje se, že takzvaná vítající politika a s ní spojené komunikační signály mají značný vliv na sílu migračních toků.
Migrační potenciál ve třetích zemích je obrovský. Zatímco v roce 1995 bylo na světě 4,5 milionu vnitřně vysídlených osob, v roce 2010 to bylo 14,7 milionu a v roce 2015 už 38,2 milionu. Za pět let se jejich počet znásobil více než 2,5 krát, nejvíce jich přibylo v Iráku, Sýrii, Nigérii, Kongu a jižním Súdánu.
Aktuální odhady o počtu příchozích do Evropy předpokládají příchod 3 milionů lidí do r. 2017 (Evropská komise),31 milionů lidí do r. 2050 (OSN) a 55 milionů lidí do r. 2060 (Eurostat).
„Jasně se ukazuje, že migrační toky nejsou jen nějakým ‚přirozeným‘ a neměnným fenoménem, ale důsledkem politických rozhodnutí a událostí v zemích původu, tranzitu i v cílových destinacích. S ohledem na vývoj v uplynulém roce lze konzervativně odhadovat, že se do Evropy bude v roce 2016 snažit přijít nelegálními cestami 1,5 milionu migrantů. Bude ovšem velmi záviset na konkrétních změnách v podmínkách a příležitostech pro migranty, které mohou znamenat statisícový nárůst nebo naopak pokles v předvídaných počtech. Krizové scénáře a bezpečností složky by však měly počítat i s dvojnásobným množstvím, vysvětluje ředitel think-tanku Evropské hodnoty Radko Hokovský.
Hokovský dodává, že jediným dlouhodobě udržitelným způsobem, jak udržet počet příchozích pod hranicí jednoho milionu ročně, je (1) vybudování nových kapacit pro migranty a uprchlíky mimo území EU, (2) uplatňování principu první bezpečné země, (3) striktní využívání detence v přijímacích zařízeních a (4) provádění nucených návratů neoprávněných osob.
Zdroje:
Podrobnější informace naleznete v obou výše zmíněných datových studiích:
- Profily syrských uprchlíků a jejich migrační strategie. První dotazníková šetření
- Možnosti odhadu migračních toků aneb kolik migrantů ještě přijde?
[1] V dotazníkovém šetření bylo možné uvést více možností, proto součet nedává dohromady přesných 100 %.