Kauza Vrbětice: Kdo zpochybňuje závěry BIS?

Jak jistě víte, české bezpečnostní složky mají důvodné podezření, že do ničivého výbuchu muničního areálu ve Vrběticích na Zlínsku v roce 2014 byli zapojeni příslušníci ruské tajné služby. Podle Andreje Babiše důvodná podezření jsou na základě jednoznačných důkazů.

Důkazy zpochybnil exprezident Václav Klaus. Podle něj BIS má velmi měkká a nepřesvědčivá data. Odkud to ví, ovšem nenapsal. Václav Klaus nevykonává už žádnou veřejnou funkci, díky níž by měl přístup tajným informacím.

Informace BIS rovněž zpochybnila europoslankyně EU Kateřina Konečná. I ona ze své funkce nemá přístup k tajným informacím o vyšetřování, protože je ČR ještě EU neposkytla. Některé informace o případu by vláda mohla odtajnit, ale až dávno po publikování těchto statusů.

„Vlastenec Jirka Černohorský byl/je podporován z “Ruského střediska vědy a kultury”, které spadá pod ruské ministerstvo zahraničí. Vlastenec Žarko Jovanovič pracuje/pracoval pro hlavní propagandistický pořad ruské státní televize (televize např. oslavovala invazi do Československa v roce 1968) a pro televizi ruské armády. Obzvlášť nyní je krásné sledovat naše “vlastence”, kteří pracují pro Putinův režim a proti ČR,“ píše Roman Máca.

Čeští Elfové také informují, že mezi dalšími, kteří útok zpochybňují je Maria Zacharovová, Jiří Vyvadil, Jaroslav Bašta, Petr Štěpánek, Zdeněk Ondráček (KSČM), vyjádření ruské ambasády v ČR, Pavel Hasenkopf, Sergej Cekov, Jan Schneider, Štěpán Kotrba, David Martínek, Leo Luzar, Miroslav Grebeníček nebo Andor Šándor.

Základním narativem je zpochybnění, že se incident ve Vrběticích odehrál tak, jak jej prezentovala oficiální místa – tj. že výbuch v muničním skladu ve Vrběticích na podzim roku 2014 způsobili dva příslušníci GRU, když se pokoušeli zničit dodávku zbraní.

Objevuje se rovněž zpochybnění načasování zveřejnění informace až po 7 letech od tragické události. To je dáváno do souvislosti mmj. právě s eskalací napětí mezi USA a Ruskem, případně Ukrajinou a Ruskem. Rusko má být vyprovokováno vojenskou aktivitou na hranici s Ukrajinou a v Černém moři k tomu, aby Ukrajinu napadlo. Další větví této interpretace je domácí kontext, a to, že vláda potřebuje odvést pozornost od boje s pandemií koronaviru. Tematizuje se i zrušená cesta Jana Hamáčka do Moskvy s tím, že se nemusela některým proudům v české politice hodit do krámu.

Tématem je i ruská reakce, té se věnoval zejména Sputnik. V jeho článcích je zdůrazňován takřka exkluzivně úhel pohledu ruských oficiálních míst, kde je ČR označováno za vazala USA bez vlastní suverénní politiky, jsou tematizována i různá odvetná opatření (vyhoštění diplomatů ČR z Ruska, možné sankce). Rusko je opět prezentováno jako oběť provokace a nepoložené reakce.

Zpochybňována je BIS, kteří je podle některých článků ve vleku CIA a USA. V této souvislosti články zdůrazňují, že nebyly zveřejněny přesvědčivé důkazy a je zpochybněno, zda vůbec existují. Objevuje se i připomínka kauzy ricin, která má dokazovat neschopnost BIS.

Sledované weby v některých článcích shrnují obecně reakce domácí politické scény, včetně těch šokovaných nebo kritických, na zjištění a rovněž mezinárodní reakci ze strany spojenců. Otevírá se téma nepřípustnosti přizvání Rosatomu do tendru na dostavbu jaderné elektrárny Dukovany.