V souvislosti s aktuální kauzou okolo Jindřicha Rajchla advokátka Klára Samková na Facebooku napsala, že se prý nikdo nezabývá „nejdůležitější otázkou kauzy“ – kde se Rajchlovo video vzalo. Naznačuje, že snad někdo „hrabal v domácím počítači“ a že by mohlo jít o průlom do soukromí. „KDE TO VIDEO SEBRALI???? To se každému z nás mohou hrabat v domácím počítači???“ ptá se Samková ve svém příspěvku. Její tvrzení však stojí na zcela mylné premise.
Výrok advokátky Kláry Samkové, podle něhož by v případě videí Jindřicha Rajchla mělo jít o „průlom do soukromí“ či dokonce o nabourání do domácího počítače, nemá s realitou nic společného. Ať už Samková motivy myslí jakkoli, její tvrzení vytváří falešnou představu o tom, že by někdo zneužil hackerské schopnosti či sledovací techniku. Ve skutečnosti se jedná o materiály, které byly veřejně přístupné — buď v profesionální distribuci, nebo na volně dostupné platformě s obsahem pro dospělé, kde je mohl nalézt kterýkoli registrovaný uživatel.
První ze zveřejněných videí je profesionálně natočené porno ze začátku tisíciletí, distribuované německou produkcí. Šlo o standardní komerční produkt určený k prodeji a širokému šíření. Druhé pochází z veřejně přístupného amatérského serveru pro dospělé, jehož obsah může procházet kdokoli s registrací. Neexistuje proto žádný náznak, že by kdokoliv získal jakékoliv soukromé záběry z Rajchlova počítače. Tyto materiály už dříve kolovaly mezi lidmi, sběrateli obsahu nebo fanoušky podobných platforem. Skupina kolem youtubera Mikea Oganesjana je pouze znovu objevila, sdílela a zasadila do politického kontextu.
To neznamená, že motivace Oganesjanovy skupiny jsou čisté a praktiky jakými na věc upozornil férové. Může jít o aktivistické nadšení, politický kalkul nebo prostý hon za sledovaností — to ale nic nemění na faktickém základu. Neproběhl žádný hackerský útok. Nebylo prolomeno soukromí chráněné technickými prostředky. Šlo o materiál, který byl veřejný od samého počátku. Řečeno Cimrmanem: Jindřich Rajchl „sice natočil porno, ale dívali se na něj lidi“.
Klíčový moment však leží jinde. Jindřich Rajchl je politik, který sám sebe prezentuje jako nositele konzervativních hodnot a nekompromisního obhájce „tradiční rodiny“. Slavná scéna z Porsche Panamera, ostré útoky na sexuální menšiny, homofobní výpady, moralizující rétorika o „perverzi“ i výsměch oponentům kvůli absenci dětí jsou součástí jeho veřejného působení. A právě proto mají Rajchlova videa — jakkoli stará nebo soukromá — charakter informace důležité pro veřejnou debatu. Evropské i české soudy v dlouhé řadě judikátů potvrdily, že politik má výrazně zúžené právo na ochranu soukromí, pokud jde o informace relevantní pro posouzení jeho důvěryhodnosti, hodnot, konzistence a integrity.
Právník Aleš Rozehnal k tomu ve vysílání Seznam Zpráv jasně uvedl: nešlo by o zásah do soukromí, pokud je zveřejnění věcí veřejného zájmu — tedy pokud existuje vztah mezi obsahem a tím, co politik hlásá. A právě zde je klíčová Rajchlova dvojakost. Hlásá hodnoty, které sám nežije. Útočí na sexuální životy druhých, zatímco jeho vlastní minulost i nedávné jednání ukazují pravý opak tradiční morálky, kterou prosazuje. Dvojí metr není jen problém etický, ale i politický: takto vzniká nedůvěra vůči celému veřejnému prostoru.
Výrok Kláry Samkové o „nabourání do počítače“ tak není jen mylný. Je součástí obranné mlhy, která má vyvolat dojem, že Jindřich Rajchl je bezbrannou obětí útoku, nikoli politikem, jehož vlastní dřívější (zveřejněná) rozhodnutí a současná agresivní moralizace se dostala do střetu. Kauza nevypovídá o selhání soukromí — vypovídá o selhání charakteru. A ti, kteří ji interpretují jako spiknutí proti Rajchlovi, jen dál pomáhají vytvářet mýtus muže pronásledovaného systémem, místo aby se drželi faktů.
Volič má právo vědět, jaký je skutečný Rajchl, nejen ten televizní. A v tom je skutečný veřejný zájem.