Letos si jen v krátkém časovém rozmezí připomínáme 30 let od úmrtí Karla Kryla a 80 let od jeho narození. Je paradoxem, že Krylův verš „Demokracie rozkvétá, byť s kosmetickou vadou, ti, kteří kradli po léta, dnes dvojnásobně kradou“, pocházející z písně Demokracie z počátku 90. let, dnes často sdílejí například komunisté, jichž byl Kryl celoživotním odpůrcem.
Proti „přivlastňování si“ Kryla ze strany komunistů protestoval už před lety také hudebníkův bratr Jan Kryl. „Někteří veřejně známí lidé si (o Karlu Krylovi, pozn. red.) vymýšlejí neuvěřitelné nesmysly a pak je dokonce pouštějí do éteru. Mnohem víc mi ale vadí, že si dnes komunistické rádio bere Karla za svého zpěváka, že se Ransdorf s Grebeníčkem přiznávají, že za totáče poslouchali Kryla, nebo že agenti StB a fašisti zpívají na veřejnosti,“ uvedl už v roce 2007 Jan Kryl v rozhovoru se serverem iDnes.
Karel Kryl se narodil 12. dubna 1944 v Kroměříži jako druhý ze tří dětí do rodiny knihtiskařů. Rodina vlastnila tiskárnu Kryl & Scotti v Novém Jičíně, po záboru Sudet v roce 1938 se přestěhovala do Kroměříže, kde Krylův dědeček tiskárnu obnovil. V roce 1950 byla tiskárna zničena komunisty, už jako malý tak Karel získal vůči režimu silnou averzi. V letech 1969-1989 byl Karel Kryl jedním z představitelů československého protikomunistického protestsongu, osobně ale domácímu publiku hrát nemohl. V září 1969 se účastnil festivalu ve Waldecku a v Německu už zůstal. Jeho další desky až do roku 1989 vycházely jen v exilu, spolupracoval s redakcí Svobodné Evropy, psal básně, písně, reportáže a knihy.
Karel Kryl za svého života také neměl rád různé populisty. Nedozvíme se, jaký názor by měl na Trikoloru, SPD nebo stranu PRO. Známé je však, že nesnášel republikány Miroslava Sládka. „Pokud Kryl svou vizi, jakýsi životně-politický program měl, nedal to příliš najevo. Omezoval se na nesouhlas. Tak se mohlo stát, že si ho posmrtně začali přivlastňovat politici nejrůznějších druhů, Miroslav Sládek i sociální demokraté. A to přesto, že Kryl v bonmotu jejich stranu nazval “předkožkou dělnické třídy”: kdykoli prý jde do tuhého, stáhne se,“ psali Hospodářské noviny.