Zprávy o tom, že pouhé dva měsíce po napadení Ukrajiny Ruskem byla prý téměř hotová mírová smlouva, která mohla konflikt ukončit, se stala tématem Evropských voleb. V českém prostředí s údajnou dohodou, která byla sabotovaná Borisem Johnsonem, argumentovala například Kateřina Konečná, nyní i někteří představitelé ANO.

Americká média zveřejnila celý text „Dohody o trvalé neutralitě a garancích bezpečnosti Ukrajiny“, která je datována 15. dubna 2022. A ukazuje se, že k míru bylo ve skutečnosti daleko. Ukrajina sice skutečně nabízela, že bude neutrální zemí a vypoví smlouvy, které by byly s její neutralitou v rozporu. Nicméně jeden z klíčových sporů se týkal zajištění bezpečnosti Ukrajiny v případě, že by byla coby neutrální opět napadena. Ukrajina požadovala mechanismus, který by byl spuštěn v případě napadení jejího území. Země garantující bezpečnost Ukrajiny měly v takovém případě nejpozději do tří dnů zahájit jednání a konzultace a následně podniknout akci – ať už společnou, nebo jednotlivě. Rusko s tím obecně souhlasilo, ovšem mělo několik zásadních výhrad. Odmítalo, aby se nad Ukrajinou vytvořila bezletová zóna a poskytly se Ukrajině zbraně. Také požadovalo, aby se na případném zásahu dohodly všechny země jednohlasně. Protože ale Rusko bylo samo navrhováno jako jeden z garantů míru a bezpečnosti Ukrajiny, výsledkem by bylo, že by mohlo samo zablokovat nebo vetovat jakoukoli akci na pomoc napadené Ukrajině.

I když Moskva postupně i pod tlakem reality na bojišti upouštěla od maximálních cílů své agrese, tak v zásadní otázce vlastně k žádnému posunu nedošlo. Rusko by po pár letech s odkazem na nedořešené územní otázky mohlo zaútočit znovu a blokovat jakoukoliv intervenci.

Mír, nebo přesněji řečeno zastavení bojů, předpokládalo v podstatě zmrazení konfliktu s tím, že postavení Ruskem okupovaných území včetně Krymu bude vyřešeno až v budoucnosti. Ukrajina se měla pouze zavázat, že se je nepokusí získat zpět silou, na což má jinak z pohledu mezinárodního práva nezpochybnitelný nárok. Moskva se pak vzdala požadavku, aby Kyjev tato území uznal jako ruská.


administrator

Jsem šéfredaktor projektu. Narodil jsem se a žiji v Kolíně. Ve svém mládí jsem se angažoval v radikálním levicovém hnutí, což považuji za velkou osobní chybu. Mnoho lidí proto nechápe, proč najednou ověřuji faktické informace. Má odpověď je "právě proto". Válka na Ukrajině a následná islamofobní vlna mi pomohla si uvědomit, že spousta věcí na internetu není pravda. Vím, jak se dezinformace šíří i kdo je vytváří. Znám cílovou skupinu, na kterou jsou dezinformace zaměřeny. Těmito lidmi neopovrhuji a ani si nemyslím, že jsou nesvéprávní jedinci, kterým musíme vše vysvětlovat. Na stranu druhou zásadně odmítám, aby lež byla nazývána jiným názorem.