Nejen v českém prostředí je často šířena fáma o návykovosti antidepresiv. Ve skutečnosti však návyková nejsou. Faktem ovšem je, že vysazování antidepresiv musí být pozvolné.
Abyste pochopili, zda užívání antidepresiv může způsobit závislost, musíte pochopit, co je závislost. Národní institut pro drogovou závislost ji definuje jako chronickou, recidivující poruchu charakterizovanou nutkavým vyhledáváním a užíváním drog navzdory nežádoucím účinkům. Mayo Clinic zaznamenává další příznaky: v průběhu času je k dosažení předchozího stavu nutné zvýšení dávky a bez užívání léku se zhoršuje pohoda (psychická i fyzická). Další autoritativní lékařské výzkumné centrum, Clevelandská klinika, uvádí, na čem si člověk může vypěstovat závislost. Mezi látky patří alkohol, konopí, halucinogeny, prášky na spaní, benzodiazepiny, barbituráty, těkavé látky, opiáty a opioidy, nikotin a různé stimulanty, jako je Adderall, který je ve Spojených státech široce používán, i když na předpis. Hazardní hry, jídlo, cvičení, nakupování, sex, pornografie, videohry, krádeže v obchodech a další rizikové chování mohou také vést k závislosti. Jak je patrné z těchto seznamů, ani samotná antidepresiva, ani léčba duševních chorob nejsou z pohledu renomovaných lékařských organizací návykové. Kromě toho se dávka v rámci léčby těchto poruch obvykle spíše postupně snižuje, než zvyšuje.
Stejně jako všechny léky však mají i antidepresiva vedlejší účinky. Mezi nejčastější patří hyperexcitabilita nebo letargie, nespavost nebo ospalost, bolesti hlavy, potíže se soustředěním, bušení srdce, gastrointestinální poruchy. Nežádoucí účinky závislosti však obvykle znamenají něco úplně jiného: problémy v rodině, v práci a ve společnosti způsobené pravidelným užíváním léků a také ochotu vynaložit všechny dostupné prostředky na nákup drog nebo je dokonce získat nelegálně. Navíc všechny výše uvedené vedlejší účinky certifikovaných antidepresiv jsou reverzibilní, to znamená, že zmizí po vysazení nebo nahrazení léku jiným. Antidepresiva navíc nemají účinek srovnatelný s drogou, konkrétně nezpůsobují euforii ani halucinace, nedodávají nadměrnou energii ani jasnost myšlení, to znamená, že prostě nemá smysl užívat je pro rekreační nebo stimulační účely.
V roce 2019 skupina britských psychiatrů analyzovala všechny dostupné vědecké publikace o antidepresivech a potenciální závislosti na nich. Odborníci dospěli k závěru, že na rozdíl například od benzodiazepinů není důvod se domnívat, že antidepresiva mohou vést k závislosti.
Náhlé vysazení takových léků může zároveň způsobit návrat příznaků a změna psychického stavu se někdy zhorší natolik, že se stane ještě závažnější, než tomu bylo před zahájením léčby. Nebude se jednat o projev závislosti podobný abstinenčním příznakům u drogově závislého, ale může být pociťována silná slabost, bolest hlavy, prudké zhoršení nálady nebo její výkyvy. Proto se příjem antidepresiv nezastaví najednou, ale dávka se postupně snižuje. Podle statistik Národní aliance pro duševní nemoci (USA) až 80 % pacientů, kteří náhle přestanou užívat antidepresiva, čelí různým negativním příznakům.
Z hlediska lékařské diagnózy se tomu říká abstinenční příznak. V každodenní řeči však tato fráze také popisuje abstinenční syndrom, ke kterému dochází v důsledku ukončení užívání jakékoli psychoaktivní látky. Je pravděpodobné, že zneužití tohoto slova mohlo přispět k mýtu o návykových antidepresivech.
Vědci s jistotou nevědí, proč k abstinenčnímu syndromu dochází. Hlavní hypotézou je, že to může být spojeno s prudkým poklesem hladiny mediátorů, kdy již přestaly přicházet zvenčí a tělo se ještě nepřizpůsobilo, aby si samo udrželo potřebnou hladinu. Nejnebezpečnějším účinkem abstinenčního syndromu je zvyšující se frekvence sebevražedných myšlenek u pacienta. Obvykle se problém zmírní obnovením podávání antidepresiv v předchozí dávce a poté, pokud je třeba léčbu ukončit, dochází k řízenému a postupnému snižování dávky. Současně existuje účinný způsob, jak zabránit abstinenčnímu syndromu – neopouštět lék náhle, ale postupně snižovat dávku.
Kromě abstinenčního syndromu, kdy pacienti náhle přestanou užívat antidepresiva, mohou čelit relapsu deprese a také si ji splést s příznaky závislosti. Pokud byla doba léčby, a to i při postupném vysazování léků, příliš krátká nebo lék nebyl optimálně zvolen, nedochází k úplnému vyléčení, i když se stav normalizuje. V tomto případě se depresivní příznaky mohou vrátit během několika týdnů po ukončení léčby.
A zatímco antidepresiva nejsou návyková, některé jiné léky předepisované k léčbě duševních chorob to mohou způsobit. Zejména výše uvedené benzodiazepiny mohou být předepsány k překonání problémů s usínáním a zvládáním úzkosti jako součást léčby depresivní poruchy. Nejznámější obchodní názvy pro léky v této třídě jsou Valium a Xanax, stejně jako flunitrazepam (Rohypnol), smutně známé jako léky před znásilněním (date-rape drugs). Na rozdíl od antidepresiv poskytují benzodiazepiny euforii a pocit lehkosti, zmírňují stres a pomáhají vám relaxovat. Jejich užívání může vést k vytvoření přetrvávající duševní a fyzické závislosti a vysazení léku je doprovázeno výrazným zhoršením pohody až po křeče.
Antidepresiva tedy nepatří mezi léky, které mohou být návykové. Za prvé, všechny změny, ke kterým dochází v těle při jejich konzumaci, jsou reverzibilní. Za druhé, léky této skupiny nemají euforický ani relaxační účinek, takže užívání takových léků nezmění stav zdravého člověka tak, aby chtěl příjem opakovat. Renomované lékařské instituce neklasifikují antidepresiva jako látky, které mohou být návykové. Současně může náhlé zastavení jejich příjmu způsobit abstinenční syndrom – krátkodobý stav s řadou nepříjemných příznaků, kterému se účinně předchází postupným snižováním dávky léku.
Benzodiazepiny nejsou antidepresiva, se kterými jsou často zaměňována. Jsou nejčastěji předepisovanými psychofarmaky a to proti úzkostem a nespavosti. Jejich výhodou je specifická účinnost, tj. na určitou poruchu je vhodný konkrétní benzodiazepin, a rychlost, s níž se účinky dostavují. Nevýhodou benzodiazepinů je, že se nadužívají a že na ně poměrně snadno vzniká závislost.
Proto nejsou určeny k dlouhodobému podávání a jejich užívání by mělo být jasně časově ohraničeno. Benzodiazepiny zesilují účinek všech látek (nejen léků), které mají tlumivý vliv na centrální nervový systém, a to včetně alkoholu či opiátů.
Zdroj: Provereno