Jindřich Rajchl, předseda hnutí PRO a lídr kandidátky SPD v Moravskoslezském kraji, zveřejnil 13. července 2025 na svém Facebooku výhrůžně laděný příspěvek, v němž oznamuje, že od 4. října začne „období sundávání“. „Sundáme Fialu. Pak ukrajinské vlajky ze státních budov. Pak politické neziskovky a Českou televizi. A posléze i daně z nemovitostí, ceny energií, náklady na zbrojení, emisní povolenky a platy politiků,“ napsal doslova. Celý výrok působí jako program likvidace nepřátel a institucí, nikoli jako politická vize. Jde o jazyk, který je v otevřeném demokratickém systému zcela nepřijatelný a velmi nebezpečný.
Rajchl se dlouhodobě profiluje jako samozvaný ochránce národa, který údajně čelí okupaci vlastní vládou, Bruselem a neziskovým sektorem. Jenže tentokrát překročil pomyslnou hranici mezi ostrou kritikou a výhružkami vůči demokratickému systému jako takovému. Výrok „sundáme Fialu“ je sám o sobě natolik vágní a expresivní, že může být interpretován jako výzva k nedemokratickému odstranění premiéra.
Znepokojivé je i to, že Rajchl používá stejný jazyk i pro veřejnoprávní média a občanskou společnost. Českou televizi zmiňuje jako další objekt k „sundání“, což implikuje snahu o její podřízení nebo zrušení. Podobné útoky zaznamenalo Maďarsko pod vedením Viktora Orbána, kde byly veřejnoprávní instituce přeměněny ve vládní nástroje propagandy. V Rusku je to pak ještě přímočařejší: nezávislá média jsou rozpuštěna, novináři vězněni, kritici režimu umlčováni. Rajchlova slova jako by tuto praxi kopírovala.
Označování „politických neziskovek“ za nepřátele státu je dalším krokem k delegitimaci občanské společnosti. V autokratických režimech je běžné, že vládnoucí elita vytváří obraz „vnitřního nepřítele“, který údajně slouží cizím zájmům. V Rusku to byli „zahraniční agenti“, v Maďarsku Sorosovy nadace. V Česku se tímto směrem ubírá právě Rajchl – vytváří seznam „nepohodlných“, které hodlá „sundat“. Tato rétorika má sice populistickou přitažlivost, ale jejím důsledkem je strach, rozklad institucí a úpadek svobody.
Styl, který Rajchl volí, připomíná ruský model autoritářství: agresivní jazyk, hrozby, vymezování se proti demokratickým institucím, relativizace zákonných cest. Tím se nebezpečně přibližuje mentalitě režimu, kde se s odpůrci nebo „neposlušnými“ institucemi nevede diskuse – tam se prostě „sundávají“. A pokud to nestačí, vypadnou z okna.
Rajchlova slova nejsou jen nevhodná. Jsou otevřeným výsměchem demokratickému právnímu státu, útokem na svobodu médií, pluralitu a právní řád. Přijetí takové rétoriky jako legitimní součást politického diskursu by bylo fatální chybou. Česká společnost si musí položit jednoduchou otázku: chceme se vydat cestou Maďarska a Ruska, kde vládne strach a propaganda? Nebo si uchováme prostředí, kde se názory střetávají v debatě, ne v seznamu ke „sundání“?