Náš web už psal, že se šíří hoax o tom, že výrobní cena elektrické energie se pohybuje kolem 0,25 Kč za kWh, zatímco ČR ji kupuje na trhu za 16 Kč za kWh. Jedná se o dezinformaci, která koluje ve veřejném prostoru už několik týdnů a kterou naposledy aktualizoval třeba šířený příspěvek Ivany Kerlesové, spoluzakladatelky hnutí Trikolora.
Za prvé, kilowatthodinu elektrické energie vyrobí za 25 halířů jen jaderné elektrárny. Jenže Česká republika vyrábí i z jiných zdrojů. Největší podíl má stále uhlí, jehož cena však neustále roste. „Vím, že například uhelná elektrárna v Chvaleticích v současné době vyrábí elektřinu kolem 2 korun za kilowatthodinu. Lidé z SPD a Trikolóry navíc věc úmyslně zjednodušují. To, že ČR vyrobí více elektřiny, než spotřebuje, je fakt. Ale není tomu tak 365 dní v roce. Když dojde k odstavení bloků jaderných elektráren, musíme naopak elektřinu kupovat. Jednotný trh nám pomáhá, aby nedocházelo k blackoutům, když jaderné elektrárny odstaví,“ vysvětlil František Moravčík, který vystudoval energetiku na ČVUT.
Více se dezinformaci také věnoval Český rozhlas. Už samotnou zmínku o nákupu elektřiny za 16 korun za kilowatthodinu z Německa je snadné vyvrátit. Aktuálně se obchodovaná cena za zmiňované množství elektřiny pohybuje na trzích na polovičních hodnotách.
Prodej elektřiny je v současnosti velmi sofistikovaná činnost. Správný výpočet nákladů spojených s výrobou a distribucí elektřiny je přitom pro energetické firmy, ale i samotný stát klíčový. Právě to totiž zajistí funkčnost celého systému.
Její výsledná cena se pak podle odborníka skládá ze dvou základních složek – regulované a neregulované. Cenu regulované složky ovlivňuje stát přes Energetický regulační úřad a obsahuje různé druhy poplatků spojené s procesem přenosu, distribuce elektřiny, systémových podpůrných služeb a podobně. Co stát ovlivnit nemůže, je neregulovaná složka, na tu už má vliv samotná energetická firma.
„V tisku jsou často slyšet názory na zásahy vlád v různých evropských zemích, které stanovily maximální cenu elektřiny. Problém spočívá v tom, že všichni významní výrobci elektřiny včetně firem s majoritní účastí státu, jako je francouzská EDF nebo ČEZ, mají formu akciové společnosti. Proto musí z principu usilovat o přízeň akcionářů tím, že svoje úsilí s péčí ‚řádného hospodáře‘ zaměřují na maximalizaci hodnoty společnosti,“ popisuje serveru iROZHLAS.cz Stanislav Mišák z Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava¨
Podle Mišáka sice nikdo nemůže žádnou firmu – a už vůbec ne stát – k obchodování na burze nutit. Zpětně s obchodováním skončit ale také není jednoduché. A to kvůli minoritním akcionářům, kterým by obchodování s energiemi za regulované ceny snižovalo zisky z jejich investic.
„Pokud by stát (při podobném kroku – pozn. red.) předem nezískal souhlas minoritních akcionářů, vystavil by se, zejména v případě zahraničních akcionářů, riziku nákladných mezinárodních arbitráž,“ popisuje odborník pravděpodobná rizika.
Cena podle akademika roste i kvůli rostoucímu cenám přímých nákladů na její výrobu. Tedy například i paliva. Protože i tyto komodity se obchodují na burzách. A proto i je ovlivňují stejné faktory, jako třeba právě prodej a nákup elektřiny.