Poslanec a předseda strany PRO Jindřich Rajchl na sociálních sítích reagoval na mrazivou noc na Šumavě, kdy teploty klesly k −30 °C, ironickým komentářem mířícím proti tvrzení o oteplování klimatu v Česku. Z extrémního lokálního jevu dovozuje, že výroky o rychlém oteplování jsou přinejmenším zpochybnitelné. Takový postup je ale z hlediska logiky i klimatologie chybný.
Základní problém spočívá v záměně počasí za klima. Počasí popisuje krátkodobý stav atmosféry v konkrétním místě a čase, zatímco klima je statistický popis vývoje počasí v horizontu desítek let. Jedna mrazivá noc, byť rekordní, nemůže vyvracet dlouhodobé trendy, které se hodnotí z tisíců měření napříč územím a časem. Jde o klasický příklad tzv. cherry-pickingu – výběru jedné výjimky, která se hodí do předem daného narativu.
Rajchlův status zároveň vytváří slaměného panáka. Seriózní klimatologové netvrdí, že s postupujícím oteplováním přestanou existovat mrazy nebo chladné epizody. Naopak upozorňují, že změna klimatu se projevuje vyšší četností a intenzitou extrémů na obě strany – tedy nejen vlnami veder, ale i prudkými výkyvy počasí, včetně epizod silného mrazu. Přítomnost extrému tedy trend nepopírá, ale je s ním slučitelná.
Tvrzení, že se Česká republika otepluje zhruba dvakrát rychleji než globální průměr, navíc není politický názor, ale závěr založený na dlouhodobých datech. Podle měření Českého hydrometeorologického ústavu vzrostla průměrná roční teplota na území ČR od druhé poloviny 20. století o více než 2 °C, což skutečně představuje rychlejší tempo než celosvětový průměr. Jednotlivé chladné dny či noci na tomto trendu nic nemění.
Výsledkem je spíše rétorická zkratka než věcný argument. Ironie a zesměšňování odborných závěrů mohou fungovat na sociálních sítích, ale nenahrazují práci s daty a kontextem. Používat jeden extrémní údaj k popření dlouhodobě doloženého trendu je logický faul, nikoli relevantní příspěvek do debaty o klimatu.