Na facebookovém profilu „Zakázané informace News“ sdílel Jaroslav Štefec příspěvek, v němž tvrdí, že Itálie zadržela Ukrajince podezřelého z koordinace sabotáže plynovodů Nord Stream. Tento základní fakt je doložen – italská policie skutečně na základě evropského zatykače vydaného německou prokuraturou zadržela bývalého ukrajinského důstojníka Serhiiho K., který má být vydán k trestnímu stíhání. O případu informoval například Wall Street Journal, Reuters či česká média.
Problémem je však interpretace, kterou Štefec připojuje. Ve svém komentáři píše, že pokud se podezření potvrdí, znamená to, že „Ukrajina provedla teroristický útok na vysoce cennou infrastrukturu“ a že NATO musí neprodleně aktivovat článek 5, stejně jako po útoku na newyorská Dvojčata v roce 2001. To je zavádějící hned z několika důvodů.
Zaprvé, zatčení jedné osoby je pouze součástí vyšetřování, nikoliv důkaz, že celá Ukrajina stála za útokem. Zatím není potvrzeno, zda šlo o individuální akci, případně zda měl podezřelý vazby na státní struktury. Vyšetřování ještě neskončilo a nelze proto vyvozovat konečné závěry o vině konkrétního státu.
Zadruhé, NATO článek 5 neaplikuje automaticky. Je určen pro případy, kdy je napadena členská země aliance. Plynovody Nord Stream leží na dně Baltského moře, jejich vlastníkem je společnost Nord Stream AG kontrolovaná Gazpromem, tedy ruským státním podnikem. Nešlo tedy o infrastrukturu NATO ani o útok proti členskému státu. Argumentace o povinné aktivaci článku 5 je tudíž chybná.
Zatřetí, Štefec opomíjí důležitý kontext. V době výbuchů na konci září 2022 už plynovody Nord Stream 1 ani Nord Stream 2 nepřepravovaly plyn do Evropy. Nord Stream 2 nebyl nikdy uveden do provozu, protože Německo krátce před ruskou invazí na Ukrajinu jeho certifikaci pozastavilo. Nord Stream 1 byl sice funkční, ale v létě 2022 ruský Gazprom postupně dodávky zastavil. Obě trubice byly ovšem stále naplněny plynem pod tlakem, což vysvětluje obrovské úniky metanu, které sabotáž způsobila.
Samotný fakt, že byl zadržen podezřelý Ukrajinec, je tedy nesporný. Z něj však nelze automaticky odvozovat státní odpovědnost Ukrajiny, označovat čin za „teroristický útok státu“ nebo očekávat zásah NATO. Štefcova interpretace tak posouvá informace do tendenční roviny, která neodpovídá aktuálně známým faktům.