Téma genderu je jedním z velkých témat, které rozdělují společnost. Mnoho lidí si často plete tři základní pojmy. Pohlaví, gender a sexuální orientaci. Konzervativními lidmi je často namítáno, že existují jen dvě pohlaví a to je vše. A bezesporu je to fakt. V společnosti existují hermafroditní lidé (intersexuální lidé), kteří mají známky obou pohlaví. Jinak ovšem v drtivé většině pohlaví existují jen dvě.
Gender a pohlaví je ovšem něco úplně jiného. Je naprosto přirozené, že během života člověk ve své sexualitě tápe, a je celkem jedno v jakém věku. Sexualita je fluidní, a tak jako se stane, že si až před důchodem někdo přizná, že celý život chtěl být ženou (Bruce, respektive dnes Cait Jenner, nebo Roberto Alves, dnes Jessica Alves), stane se, že si někdo přizná už v patnácti, že se mu zkrátka líbí kluci, a tak že je “asi” gay. A k tomu, že je ve skutečnosti bisexuální, musí po zkušenostech dozrát.
Zkrátka, slovem gender nazýváme soubor charakterových vlastností, chování, přiřazovaných rolí a způsobů sebevyjádření, které v určitém bodu v čase a v kontextu určité kultury asociujeme s pojmy muž, žena, chlapec, dívka a s osobami, které nepatří do striktně vymezených kategorií. Toto chápání ovlivňuje, jak osoby vnímají sebe samy a jak vnímají ostatní. Spoluutváří mocenskou dynamiku ve společnosti. Tedy, to že přiřazujeme chlapcům a dívkám, mužům a ženám, různé role, chování, ale i preference, oděv, schopnosti, koníčky, předpoklady a talenty jen na základě toho, co se domníváme, že je jejich biologické pohlaví, je součást našeho chápání genderu a genderových rolí. S osobami, které se vymykají čímkoliv ze zmíněného, včetně našeho binárního vidění pohlaví, si často nevíme rady a to se do našeho chování k nim promítá různými, bohužel i negativními způsoby.
„Pokud tvrdíte, že kluci a holky se liší pouze tím, co mají mezi nohama, hodně naši pohlavní rozmanitost podceňujete. Liší se i naše mozky. Limbický systém. Hormonální rovnováha. Někde se berou ty hrubší/tenčí hlasy, svalová hmota, tělesná výška. A ne, tohle všechno by nezvládly jenom naše pytlíky a vaječníky. Vliv má například schopnost matky produkovat v těhotenství testosteron. Protože když je plod mužský, potřebuje jeho dodávky asi 400x vyšší, než je ženský normál. No a někdy je to míň. Někdy zase příliš. Což umí ovlivnit vývoj nervové soustavy.
Tím se dostáváme k článku, který vyšel v časopise Science v roce 1993. Ten objevil společnou anomálii v genomu homosexuálů. Později se ukázalo, že jich je víc a mají asi 30% vliv na predispozici homosexuality.
To ale není všechno. Zhruba ve stejné době zjistili neuroanatomové, že některé části hypothalamu (taková věcička v mozku, co řídí mezi jiným naše sexuální chování) vypadají u mužů a u žen jinak. Pravda, pokud nejde o gaye nebo lesby. Pak tyto části vypadají jako “půjčené” z druhé strany. Jinými slovy, muži mají jakoby “ženská” jádra hypothalamu a ženy “mužská”. Pak je přitahuje ne opačné, ale vlastní pohlaví.
Ještě se musíme vypořádat s transsexuály. Což není to samé, co sexuální orientace. Jde o vnitřní identifikaci s vlastním pohlavím. Div se světe, opět se dá vystopovat do mozku. Tentokráte za to může místo, kde se k hypothalamu připojuje amygdala – taková ta struktura, které může za naši emoční výbavu (včetně štěstí, strachu apod.). U mužů obsahuje dvakrát tolik neuronů než u žen. No, ne u všech mužů. Ti se pak opravdu cítí jako v nesprávném těle. A ano, asi už tušíte správně, je možný i opak. Žel, nejde to zjistit u živých lidí. Ovšem takový neuroanatom to umí poznat při pitvě (to místo je u mužů nápadně větší). Jenomže někdy se najde v mužském těle “ženský” mozek – a naopak. Je to chlap hormonálně, podle pinďu, občanky, nikdy nepodstoupil hormonální léčbu natož operaci…
Jenom celý život tvrdil, že je ve skutečnosti holka. Nejspíše dodneška velice tiše, tajil to a do šatů se oblékal jenom doma. Protože by venku mohl být vysmíván, nezřídka bit či zostuzován nějakými ne dost dovzdělanými bigoty. Tohle se také přitom ví už dvě desetiletí,“ píše Peter Lelovič.
Sexuální orientace je trvalá schopnost jednotlivce cítit romantickou nebo sexuální přitažlivost k lidem určitého pohlaví. Může zahrnovat přitažlivost k opačnému pohlaví (heterosexualita), stejnému pohlaví (homosexualita), oběma pohlavím (bisexualita) nebo žádnému pohlaví (asexualita). Co se týče biologického základu, vědci se domnívají, že sexuální orientace je výsledkem složité interakce genetických, hormonálních a environmentálních faktorů. Například studie ukazují, že genetické faktory mohou hrát roli, ale neexistuje jediný gen pro homosexualitu. Hormonální vlivy během prenatálního vývoje také mohou ovlivnit sexuální orientaci.
„Vykašlete se na 97 pohlaví. Na škatulata s gay-fluid-nebinární a podobné výmysly. Vezměte v úvahu všechny ty ručičky na různých budících a představte si, že každý ukazuje někde víc, někde míň. Čím vzniká téměř nekonečná škála možností. Pro začátek ale postačí, když přestanete věřit, že na poznání opravdového stavu věcí stačí lidem nadzvednout fíkový list,“ dodává Peter Lelovič.