Při genové terapii vkládáme do buněk funkční gen v podobě úseku DNA, tak aby nahradil gen nefunkční. Z něj se pak informace překládá až do podoby proteinu, který má úlohu ve správném fungování daných buněk. Tuto metodu lze použít u závažných vrozených imunodeficitů (snížení imunity) a i u některých nádorových onemocnění. Tedy léčí stávající onemocnění.
Vakcíny s technologií mRNA mají také v sobě informaci pro výrobu proteinu, který vyrobí podle informace z mRNA ribosomy (kuchyně buněk) a po několika přečtení je tato mRNA zdegradována. Nicméně tento protein je tělu cizí a díky tomu ho imunitní systém spolehlivě rozpozná a vyrobí proti němu protilátky, které nás pak zároveň ochrání před daným onemocněním. Jedná se tedy o prevenci. Narozdíl od DNA u genové terapie nemůže mRNA pronikat do jader našich buněk, kde jsou uloženy naše geny v podobě DNA, tudíž s nimi nemůže nijak interagovat.
Obě technologie jsou si velice podobné, obě operují s informací pro stavbu proteinu. Nicméně nejsou jedno a to samé, u genové terapie chceme, aby byl daný protein produkován co nejdéle, u vakcín stačí krátkodobá produkce do vytvoření protilátek, proto se zvolila technologie mRNA, která neproniká k naší DNA.
Navštivte facebookovou stránku Medici pro očkování