Na Facebooku se stále a stále šíří nesmysly o látce chemtrail/chemtrails. Má to být látka, kterou vypouští letadla, aby ovlivňovala naše zdraví nebo ovlivňovala počasí. Ve skutečnosti však čáry na obloze jsou kondenzační čáry. Jak vznikají a jak je možné, že jsou občas přerušované, vysvětlil pro slovenskou policii pilot Richard Mach.
“Milé děti,
určitě jste si i všimli, že když jdeme v zimě ven na procházku, tak se nám někdy „paří“ z úst. A určitě jste si také všimli, že v té zimě se “paří” i mnoha autům z výfuku nebo se “paří” z komínů budov, zejména těch, které topí zemním plynem. Pozor, nezaměňujte si to s kouřem (ten je tmavší, smrdí a vzniká, když topíme dřevem a uhlím). No a přesně takto jistě se “paří” i letadlům z “výfuků”, když letí ve velké výšce, ve které je ve srovnání se zemským povrchem (na kterém bydlíme) velmi velká zima. Zima, ve které se nám „paří“ z úst, ve které se „paří“ z výfuků aut, ve které se paří z komínů domů a budov, které topí plynem.
A proč je nahoře vlastně taková zima? Totiž se stoupající nadmořskou výškou na naší planetě klesá teplota vzduchu. Určitě jste si všimli, že vrcholky vysokých kopců bývají na podzim zasněžené právě jako první, dokonce i někdy v létě jsou tyto vysoké kopce stále zasněžené přesně kvůli tomuto jevu. Čím jsme výše, tím je chladněji, sníh se nám udrží a netopí jako v nížinách.
Ale vraťme se zpátky k letadlům. Vaši rodiče se nyní určitě ptají, proč dáváme každé slovo „paří“ do uvozovek. Slovo paří je myšleno obrazně. Vodní páru totiž nikdy pouhým okem neuvidíme a nosem neucítíme. Je to plyn bez vůně, chuti a zápachu. Ale když se vodní pára dostane do prostředí, které je výrazně chladnější, než to, ze kterého právě vyšla, začne se okamžitě přeměňovat na velmi malinké vodní kapičky. Ty hezky vidíme pouhým okem a to voláme lidově „pára“. Pára z hrnce, pára z úst, pára z výfuku, pára z komína, pára z parní lokomotivy, a tak dále.
A jsou i případy, kdy je změna teploty tak velká, že se vodní pára přemění rovnou na krystalky ledu. Nejznámější jev, který všichni dobře známe, je sněžení, kdy z oblak vypadávají sněhové vločky. Sněhové vločky jsou již relativně velké, zmrzlé krystaly vody. Když v lyžařských střediscích vyrábějí sníh vodními děly, na zem už voda dopadá v podobě drobných krystalků ledu.
A tedy, když letí letadlo vysoko, kde je vzduch suchý a velmi hluboko pod bodem mrazu (-30 až – 60 stupňů Celsia), tak se vodní pára z jeho “výfuků” přeměňuje rovnou na extrémně malé krystalky ledu a letadlo za sebou zanechává kondenzační čáry, které můžeme pozorovat na jinak pěkné modré obloze. Tyto drobné krystalky ledu se ale za nějakou dobu vysublimují (opět změní na vodní páru). Proto kondenzační čáry po letadlech nezůstávají, ale se doslova vypaří a my je už opět nevidíme. To může být i tento případ.
Aby však kondenzační čáry vznikaly, musí být vzduch kterým letí suchý a dostatečně chladný na to, aby tento stav nastal. Proto nevidíme kondenzační čáry za letadlem vždy. Například když letadlo stoupá do letové hladiny, nebo klesá na přistání, nebo přelétá přes různé vzduchové masy, letí přes vzduch teplejší a vlhčí a tím pádem tento jev zaniká“.
Nejde o raritní jev. Bílé čáry se z oblohy vždy vytratí. To, že je najednou nevidíme, se stává často. Může jít buď o lom světla, nebo prostě o fakt, že letadlo změní svoji polohu, je tam jiný vzduch, kde se takové čáry neobjevují.“