Hradní mluvčí Jiří Ovčáček kritizuje pražské vedení radnice, že údajně hatí investice Číny v Praze. Týkat se to má především kultury. Reaguje tak pravděpodobně na slova mistra kultury Antonína Staňka, který při návštěvě Čínské lidově-demokratické republiky tvrdil, že některé čínské sbory odmítají cestovat do Prahy a pražské sbory zase nechtějí v Číně. „Právě pražští filharmonici musí řešit problém se svými vystoupeními. Poznamenal, že poté, co čínské úřady zaznamenaly některá prohlášení Hřiba, se zejména instituce, které mají v názvu slovo pražský, setkávají s rušením svých vystoupení. Což je právě případ Pražského filharmonického sboru,“ upozorňuje Deník N.

Číňany pravděpodobně podráždilo vyvěšování tibetské vlajky na výročí Tibetského národního povstání, které si v roce 1959 vyžádalo 86 000 obětí. V Praze byl, na pozvání pražského magistrátu a organizace Člověk v tísni, pro změnu 5. a 6. března na návštěvě premiér tibetské exilové vlády Lobsang Sangay. Praha chce také ze smlouvy o partnerství s Pekingem odstranit článek obsahující souhlas s politikou jedné Číny, která neuznává nezávislost Tchaj-wanu.

Na to zareagoval Jiří Ovčáček na svém Twitteru. „Kterou zemi zneuctí v rozporu s oficiální českou zahraniční politikou pražští Piráti v čele s primátorem Hřibem příště? Uznají nezávislost Katalánska? Okupaci Krymu? Nebo snad oddělení Severního Irska od Velké Británie,“ ptá se hradní mluvčí. Velmi paradoxní je však, že mluvčí hradu zmiňuje právě Krym.

Prezident Zeman totiž v minulosti ruskou anexi Krymu označil za „fait accompli”, tedy hotovou záležitost, a citoval bývalého německého prezidenta Joachima Gaucka, který podle něj prohlásil, že snaha Krym vrátit Ukrajině by vedla k evropské válce. Paradoxně tedy ten, kdo podkopává stanoviska české vlády je hrad. Česká republika jako celek jednotnost Číny neuznává. Alespoň oficiálně. Česká republika má dosud na Tchaj-wanu konzulát a zprostředkovává víza jen do této země. Tchaj-wan má pro změnu zase v Praze hospodářskou a kulturní kancelář. Země tak oficiálně udržují diplomatické vztahy.

Na tento paradox zareagoval i novinář a moderátor Jindřich Šídlo. „To s tím Krymem, to je dobrý. To si připravte, až budete za pár dní vítat Alexandrovce, ti o tom mají celou písničku, jak ruská armáda hrdinně osvobodila Krym,“ napsal v reakci na status Jiřího Ovčáčka. A je tomu tak. Na počest okupace secvičil armádní sbor hymnu pod názvem „Zdvořilí lidé“. „Zdvořilé helmy, zdvořilé tváře, zdvořilé jsou dokonce i obrněné vozy,“ zapěl soubor při turné na zabraném poloostrově, o jehož anexi se podle Alexandrovců postarali „zdvořilí lidé“.

 

administrator

Jsem šéfredaktor projektu. Narodil jsem se a žiji v Kolíně. Ve svém mládí jsem se angažoval v radikálním levicovém hnutí, což považuji za velkou osobní chybu. Mnoho lidí proto nechápe, proč najednou ověřuji faktické informace. Má odpověď je "právě proto". Válka na Ukrajině a následná islamofobní vlna mi pomohla si uvědomit, že spousta věcí na internetu není pravda. Vím, jak se dezinformace šíří i kdo je vytváří. Znám cílovou skupinu, na kterou jsou dezinformace zaměřeny. Těmito lidmi neopovrhuji a ani si nemyslím, že jsou nesvéprávní jedinci, kterým musíme vše vysvětlovat. Na stranu druhou zásadně odmítám, aby lež byla nazývána jiným názorem.