Jak sedláci u Chlumce… Za pořekadlem stojí „fake news“, která donutila sedláky povstat

Asi všichni znáte pořekadlo „dopadli jak sedláci u Chlumce“. A právě toto pořekadlo odkazuje na jednu s prvních fám v českých zemích, která musela být řešena až ve Vídni. Zapříčinila totiž sedlácké povstání, které vyvrcholilo v konflikt. Nakonec však vyloženě k velkému krveprolití nedošlo a celá věc skončila i pro povstalce docela dobře.

Předzvěstí celé události byl hlad. Aby bylo zamezeno hladomoru, Marie Terezie se postarala o velkou „kampaň“ na podporu brambor. Do českých zemí se brambory dostaly na počátku 17. století jako netradiční pochoutka feudálů. Často ve však stávalo, že se jedla spíše nať, než samotné hlízy. Marie Terezie, a její syn Josef II., mezi sedláky rozšířili povědomí, jak se brambory dají jíst a co vše se z nich jde uvařit.

I tak docházelo ovšem nastal hladomor. Jednak díky velkým suchům a nízké úrodě, za druhé se vrchnost moc neřídila patenty z roku 1717 a 1738, upravující robotu, no a za třetí, začalo se šířit něco, co v současné době jde nazvat „fake news“. Po venkově se šířily pověsti o zlatém patentu, který má zrušit nevolnictví a informace o něm vrchnost zatajuje. Jako každá správná konspirační teorie byla postavena na zrnku pravdy. Těsně před povstáním byl vydán dvorský dekret, který vyzval vrchnosti, aby urychlily přípravu nových urbářů. Dekret se zřejmě během ledna 1775 dostal do rukou poddaných na panství Teplice, odkud se dalšími cestami rozšířil po celém severovýchodním koutu Čech. Tento dvorský dekret se pak v představě poddaných stal tím „zlatým patentem“, o kterém se domnívali, že ruší robotu jako takovou. Poddaní na chlumeckém panství vzali tuto falešnou zprávu smrtelně vážně. Chopili se po vzoru dávných husitů jakéhokoliv nářadí, co měli po ruce a vytáhli na panský úřad, aby donutili vrchnost zveřejnit utajovaný „zlatý patent“.

V lednu na Teplicku dochází k prvním známkám vzpoury, odtud se v únoru šíří i na Broumovsko a Náchodsko a postupně do celého vnitrozemí. Ohniska povstání vznikají v horských a podhorských oblastech, ve kterých je situace po hladomoru nejsvízelnější. V únoru roku 1775 již na Náchodsku působí selské „guberno“ pod vedením rychtáře Antonína Nývlta, svobodného rychtáře, hospodáře a zároveň hostinského ve Rtyni v Podkrkonoší, který se těší velké vážnosti a patří mezi přirozené autority obce. Stává se představitelem poddaných a bude je zastupovat při jednáních s vrchností. Na rozdíl od jiných rychtářů nepodněcoval poddané k násilí, ale umírňoval je. Selské guberno vydalo narovnání, které upravovalo robotu a vydávalo vzory rozpisů robot. Působilo na devíti panstvích a bylo považováno za hlavního podněcovatele selského povstání. 24. březn 1775 zástupci povstalců chtějí jednat se zástupci zemské vlády o robotních požadavcích. Před Prahou však narazí na vojsko, které iniciátory vzpoury zatklo. Téhož dne Marie Terezie vydává patent, kterým sedláky vybízí, aby se v pokoji rozešli domů, konali robotu a očekávali nové vyměřovací povinnosti. Následujícího dne zbytek povstalců postupuje po městech a vynucuje si úřední listiny, které ruší robotu. 25. března dorazí do Chlumce nad Cidlinou. Ve městě se nachází jen 8 vojáků, avšak houf vzbouřenců čítá 600-1000 osob. Měšťané proto zatarasí ulice barikádami a připravují se na útok povstalců. Chlumečtí se útoku ubrání, neboť na poslední chvíli vstupují do města vojenské posily a odrazí útok vzbouřenců. Na bojišti jsou usmrceni dva sedláci, další dva se utopí v rybníce a 74 jich upadne do zajetí. Další den se sedláci se pokoušejí o další útok, který však dopadne ještě hůře, než předchozího dne. Jakmile dojde ke střelbě a mezi sedláky se objeví první mrtví a ranění, začínají ustupovat a nakonec se dávají na útěk. Při tomto útoku bylo 5 mužů zabito, 3 utonuli a 211 bylo zajato. Na následky zranění zemřelo asi ještě dalších 16 mužů. V následujících dnech nastává zatýkání vzbouřenců. 28. března 1775 na Náchodském zámku je bez sebemenšího odporu zajat vůdce selského guberna Antonín Nývlt s celou řadou jeho spolubojovníků. Selské guberno zaniká.

Vše však končí pro sedláky docela uspokojivě. Už 9. dubna 1775 Marie Terezie vyhlašuje „generální pardon“ pro povstalce, kteří se vrátí domů a slíbí poslušnost. Generálním pardonem jsou zrušeny i rozsudky smrti nad povstalými sedláky a tresty jsou sníženy na vězení a tělesné tresty. Hlavnímu představiteli selského guberna Antonínu Nývltovi byla nakonec přikázána tři léta nucených prací. Spousta zadržených vyvázla s výpraskem karabáčem či s uvězněním v žaláři, avšak během dění došlo i k popravám. Byly vykonány na sedmi osobách jako exemplární tresty za činy proti církevnímu majetku a svatokrádeže.

Marie Terezie následně vydala ještě v roce 1775 čtvrtý Robotní patent. Šlo o součást tereziánských osvícenských reforem. Robotu patent odstupňoval podle výše kontribuce (pozemkové daně), kterou poddaní platili státu. Patent stanovil délku robotního pracovního dne na 8 hodin v zimě, 12 hodin v létě, včetně přestávky na oběd. Navíc robotní patent zkrátil robotu pouze na tři dny v týdnu. Rozdělil poddané do jedenácti tříd podle majetku. Nejnižší robotní povinnost podle tereziánského patentu byla stanovena na 13 dní ročně, nejvyšší byla tři dny týdně. Poddaní se mohli rozhodnout i pro stará pravidla roboty před rokem 1775. Rejstříky ze všech panství byly uchovávány c. k. zemskou správou a byly základem robotní výměry až do roku 1848, kdy byla robota definitivně zrušena. O šest let později vydal Josef II. (1. listopadu 1781) tzv. Patent o zrušení nevolnictví. Robota sice zůstala zachována a na historické scéně se udržela až do roku 1848, ale nevolnictví bylo zrušeno a nahrazeno mírnější formou – poddanstvím.

Jak nám můžete pomoci, se dozvíte zde.

Líbil se vám článek? Podpořte nás a staňte se naším patronem!
Jan Cemper