Od roku 2013, kdy si oligarcha Andrej Babiš koupil deníky MF DNES a Lidové noviny, aby o něm „psaly pravdu“, bohužel obě tiskoviny jdou od desíti k pěti. Zejména se to týká MF DNES, kde je šéfredaktorem Jaroslav Plesl, parťák dezinformátorů z tzv. Asociace nezávislých médií, který sám šíří kremelské lži (například o „majdanu“ proti Zemanovi). Pod Pleslovým vedením v listu na názorové stránce publikují protagonisté naší proputinovské, prozemanovské a konspiracistické scény (například Ilona Švihlíková, Zdeněk Koudelka, Štěpán Kotrba, Jiří Weigl, Václav Klaus, Eliška Hašková Coolidge, Vlastimil Vondruška, Hana Lipovská, Stanislav Novotný, Vít Zvánovec, Petr Hampl či Michal Semín) a redaktor Henek dává prostor tomu nejhoršímu z putinovské kliky.

Přesně tutéž linii sleduje i redaktor Milan Vodička ve své „analýze“ Polsko: jak se z viru stal politický obušek i alibi11. května 2020. V článku se snaží projevovat údajný konzervatismus podporou polské vládní strany Právo a spravedlnost v jejích snahách ohnout právo v souvislosti s prezidentskými volbami.

Předsedkyně dolní komory parlamentu Elżbieta Witková (za PiS) vyhlásila v únoru volby na 10. května. Do toho ovšem přišla pandavirová pandemie. Vládní strana se snažila ze situace vybruslit vyhlášením korespondenčních voleb, hlasování o nich se ale protáhlo až do 8. května. Na původním termínu trval předseda PiS Kaczyński, protože potřebuje, aby se na svém postu udržel současný věrný přikyvovač Andrzej Duda. Vzhledem ke karanténním opatřením ovšem nemohla probíhat veřejná shromáždění a akce, na kterých by se mohli představit alternativní kandidáti proti Dudovi. Milan Vodička to ovšem vidí jinak: „To, že volby nebyly, je úleva pro opozici, která by je ošklivě projela, ale také pro Evropskou unii a různé nevládní organizace, jež v tom jely s ní, protože polská vláda patří s tou maďarskou k oblíbeným a automatickým evropským podezřelým.“ Takže výrazný a nespravedlivý nepoměr možností, jak se prezentovat, je podle něj správně, stejně by se prý nic nezměnilo. Hlavně když to slouží správné věci.

Milan Vodička dále napsal: „Polská vláda to vyřešila tím, že se bude volit korespondenčně. I v tomto bodě přispěchal opozici na pomoc „Brusel“. „Obávám se o svobodu a férovost voleb a o kvalitu, legálnost a ústavnost takového hlasování,“ řekla eurokomisařka Věra Jourová. A europoslanci označili polské korespondenční volby za „zcela nekompatibilní s evropskými hodnotami“.

Ale když se konaly zmíněné volby v Bavorsku, odehrály se také korespondenčně – první kolo částečně, druhé zcela, a z europarlamentu se neozval ani hlásek, že by to snad bylo neevropské. Naopak, účast se v porovnání s minulými volbami zvedla o deset procent. Korespondenční volby jsou možné jako doplněk klasických v některých dalších zemích Evropy včetně například Británie a Švýcarska. V USA jich při posledních prezidentských volbách využila čtvrtina voličů.“

Zde se ovšem „novinář“ Vodička dopouští nestydaté lži a manipulace ve spojení tradičním útokem proti Evropskému parlamentu. V tiskové zprávě z plenárního zasedání EP ze 17. 4. 2020 totiž konkrétně stojí:

Právní stát a demokracie během pandemie: kritika maďarské a polské vlády

Rozhodnutí maďarských orgánů prodloužit výjimečný stav na dobu neurčitou, umožnit exekutivně vládnout pomocí dekretů, a to bez časového omezení, a oslabit parlamentní dohled v době mimořádné situace, vyvolalo mezi poslanci značné obavy. Parlament taktéž kritizoval kroky polské vlády zaměřené na změnu volebního zákona s cílem uspořádat prezidentské volby uprostřed pandemie.

Kroky obou vlád jsou podle poslanců neslučitelné s hodnotami EU. Parlament proto požádal Komisi, aby urychleně posoudila, zda jsou tato mimořádná opatření v souladu se smlouvami EU. Zákonodárci také vyzvali Radu, aby znovu zařadila na svůj program diskuse a postupy spojené s probíhajícím řízením podle článku 7 Smlouvy o EU vůči orgánům Maďarska a Polska.“

Výtky z Evropského parlamentu ohledně legálnosti a férovosti voleb se tak vůbec netýkaly korespondenčního hlasování jako takového, ale skutečnosti, že mělo být protlačeno silou, účelovou změnou volebního zákona těsně před volbami, kterou nedovoluje polský ústavní soud, a to navíc bez dostatečné přípravy na korespondenční formu voleb. Jistěže existují korespondenční volby, a to nejen ty, o kterých psal Milan Vodička – například také prezidentské volby v Rakousku. O těchto volbách tehdy Hana Lipovská z Institutu Václava Klause v roce 2016 napsala: „Jakkoli byl tento nepřirozený a nedemokratický způsob voleb dříve jen stěží představitelný, v současnosti se uplatňuje ve více než dvaceti evropských zemí.“. (Pan Vodička si to bude muset s kolegyní Lipovskou trochu srovnat.)

Milan Vodička svým textem jen dokázal inferiorní úroveň listu, pro který píše. Tento případ navíc nebyl jediný, ve kterém autor posloužil nečistým zájmům například Číny a Ruska. Ale to je vlastně jen navázání na dřívější činnost Milana Vodičky, který byl spolupracovníkem StB stejně jako jeho současný majitel Andrej Babiš. Starého psa prostě novým kouskům nenaučíš.


Profilový obrázek

author