Jak je to s Usnesením o základních právech lidí afrického původu v Evropě?


V březnu Evropský parlament schválil tzv. Usnesení o základních právech lidí afrického původu v Evropě. Tento dokument také spustil vlnu dezinformací. Nejvíce aktivní v tomto byl Aeronet a také Strana nezávislosti České republiky. „Migranti z Afriky by tedy podle Bruselu měli mít v České republice možnost volného pohybu, zajištěno bydlení, a dokonce mají mít možnost se zde aktivně zapojovat do politiky,“ řekl ve videu František Matějka z této strany. Aeronet zase píše, že „na tomto příkladu máte krásnou ukázku toho, jaká je realita v EU parlamentu, který přijímá podle Kalergiho doktríny takováto promigrační a protievropská usnesení s cílem islamizace a afrikanizace celé Evropy.“

K tomuto dokumentu se připojila i drtivá většina členů Evropského parlamentu, a to včetně komunistických europoslanců Jiřího Maštálky a Kateřiny Konečné. Z českých europoslanců se proti usnesení vyslovil pouze Jiří Payne. Europoslanci Evžen Tošenovský, Pavel Poc a Jan Zahradil se zdrželi hlasování.

O čem tedy je tedy tento dokument? V podstatě se jedná pouze o rezoluci, která má proklamativní a nezávazný charakter. Evropský parlament podobnou formou přijal i několik jiných rezolucí. Třeba několik rezolucí na podporu pronásledovaných křesťanů ve světě(přijata 488 hlasy), rezoluci proti odebírání orgánů čínským křesťanůmrezoluci proti antisemitismu, nebo třeba rezoluci na podporu Romů.

Rezoluce k právům Afričanů vznikala tři roky předně z iniciativy belgických, britských, španělských a francouzských kolegů, tedy europoslanců z koloniálních zemí, kteří cítili potřebu omluvit se třeba za to, že v těchto zemích byly lidské zoo, kde africké domorodce vystavovali jak exotickou zvěř, krmili děti přes plot apod. Tato praxe začala mizet až po 2. světové válce, kdy nejznámější expozice lidí proběhla v roce 1958 na Světové výstavě v Bruselu. Belgičané se za to nyní velmi stydí a částečně to i vysvětluje jejich snahu tolik Africe pomáhat.

Přijatý dokument je záměrně velmi obecný a má spíše deklaratorní povahu, ČR se týká minimálně. V celém dokumentu nejsou jmenované konkrétní členské státy. Pokud se Evropský parlament ke státům obrací, činí tak vždy a pouze v obecné rovině. Nelze proto bezhlavě tvrdit, že všechny body, ve kterých se objevuje sousloví členské státy, se nutně a vždy vztahují na Česko. Jeden příklad za mnohé. V článku devět Parlament členské státy žádá, aby odtajnily své koloniální archívy. Tento bod se však vztahuje pouze na ty členské státy, které v minulosti měly v Africe své kolonie, a které vedly, nebo vedou koloniální archívy. Pokud Česká republika jako členský stát kolonie nikdy neměla, nemůže se na ní tento bod vztahovat.

Další dezinformace šířící se o dokumentu se vztahuje k bodu 23, ve kterém europoslanci mj. žádají Komisi a členské státy, aby s ohledem na stávající právní předpisy a postupy zajistily bezpečné a legální cesty pro přistěhovalce, uprchlíky a žadatele o azyl, kteří chtějí vstoupit do EU. Někteří uživatelé sociálních sítí si tuto proklamaci nevědomě či zcela záměrně vyložili tak, že Evropský parlament tímto volá po migraci a zve do Unie další přistěhovalce. To je však zcela zmanipulovaný výklad. Evropský parlament pouze požádal členské státy a Komisi, aby se dostalo skutečným uprchlíkům pomoci a ochrany, a to v legální rovině. Závazky vůči uprchlíkům si nevymyslel Parlament ani EU, ale plynou z platných mezinárodních dohod, kterými je i ČR vázána.

„Opravdu není třeba na základě jednoho politického prohlášení vytvářet paniku a pocit ohrožení, pro které není naprosto žádné opodstatnění. Nevytvářejme problémy, kde nejsou. V České republice nejsou, ale například ve Francii jsou velmi významné,“ napsala Kateřina Konečná (KSČM). Přijatý dokument je následně aplikovatelný na ty země, kde již žijí velmi početné komunity lidí, kteří pocházejí právě z Afriky, a na něž rezoluce míří.

NÁVRH USNESENÍ o základních právech lidí afrického původu v Evropě:

http://www.europarl.europa.eu/doceo/document/B-8-2019-0212_CS.html

 
Jan Cemper