Jak Ivan David obrodí český národ

Psychiatr a bývalý ministr zdravotnictví Ivan David na svém konspiračním webu Nová republika zveřejnil právě 17. listopadu článek pod názvem „Proč národní obrození?“. Text později přebrala spřízněná internetová média jako Parlamentní listy nebo Olšerův mašíblovský web Rukojmí.

Základní autorovu myšlenkou je, že národní obrození potřebujeme. David od toho odvozuje, co tedy jako národ máme učinit, a také, kdo do našeho národa patří a kdo ne. Z textu jsme vybrali několik příznačných ukázek, které budeme komentovat a konfrontovat s historickými citáty:

Pokud někdo zbohatne svým talentem, tak jen proto, že mu ostatní platí. Pokud někdo zbohatne z vlastní obratnosti ve využívání cizí práce, pak zbohatne díky jiným a ve srovnání s nimi. Proto jednotlivec neznamená sám o sobě nic.

Citát pro porovnání: „Jednotlivec není nic, celek je vším. Lidé přicházejí a pomíjejí, ale důležité je, aby národ zůstal zdravý.“ (Hitler. Reden, Schriften, Anordnungen, Februar 1925 bis Januar 1933, Bd. IV/2 (Juli 1931-Dezember 1931), vydal Christian Hartmann, München u.a. 1996, Dok. 63, S. 180). Původní zdroj: článek v listu „Der Nationalsozialist“ z 10. 11. 1931 o projevu, který Hitler pronesl 3. 11. na shromáždění NSDAP durynském Sonnebergu.

 

[…]

Příslušník jiného národa může náš národ obohatit o svoji kulturu. Pokud ovšem nějakou má a pokud je slučitelná s tou naší. Neobohatí nás svojí izolovanou enklávou na našem území, zejména je-li ostře konkurenční, nepřátelská. „Vyloučené lokality“ a „no go“ zóny nikoho neobohacují, zaměstnávají společnost konfliktem, ubírají bohatství a energii.

Imigrant, který respektuje hostitelský národ je přínosem, imigrant, který je hostilní, nerespektuje hostitelský národ a prosazuje jen respekt k sobě, je škůdce. Škůdci jsou všichni, kteří mu v tom pomáhají.

[…]

Žijí zde s námi dva novináři – Američan Erik Best a Rus Alexandr Mitrofanov. Oba se vyjadřují kriticky, oba se naučili bezvadně česky. První do naší národní komunity patří, druhý ne. Nepatří ani zpět do Rostova na Donu, patří těm, kteří ho mají na výplatní pásce.

Respekt k národům, které respektují náš národ, je a musí zůstat samozřejmostí.                        

 

Pro porovnání jeden z výkřiků při pálení knih 10. května 1933 na Operním náměstí v Berlíně: „Proti cizáckému žurnalismu demokraticko-židovského charakteru, pro zodpovědnou spolupráci v národním budování.“

[…]

Máme prý nízkou nezaměstnanost. Statisticky jistě. Když víme, jak je pro statistické účely definován nezaměstnaný, musíme dospět k názoru, že statistická nezaměstnanost je pochybný ukazatel stejně jako „počet volných míst“ nebo průměrný plat, či počet osob pod hranicí chudoby.

Je příliš mnoho statistice unikajících osob, které vypadly z evidence, neboť se příliš dlouho o práci ucházeli marně, nebo možná laxně, mnoho osob, které se pracovat nikdy nepokoušely nebo pracují na černo bez důchodového pojištění, nebo je živí kriminální činnost a žijí ve vyloučených lokalitách nebo jako vyloučení jednotlivci, bezdomovci.

Nemusíme mluvit o parazitech ani černých pasažérech, ale jsou to osoby neuplatněné nebo i relativně neuplatnitelné. Ku prospěchu společnosti či národa nepřispívají, právě naopak. Ne všichni se k tomu svobodně rozhodli a někdy je těžké přesně určit, co je postavilo na vedlejší kolej.

Nebylo by třeba uvažovat o muslimských imigrantech jako o vážné hrozbě, pokud by byl náš politický národ schopen vypořádat se s touto hrozbou a škůdci ve svých řadách.

 

Závěr

Čtenáře necháme, aby si o Ivanu Davidovi udělali obrázek sami. Při čtení jeho (a nejen tohoto) článku se ovšem lze jen stěží ubránit asociaci s povídkou Edgara Allana Poea „Metoda doktora Téra a profesora Péra“

 

Dodatek

Erik Best, nositel vyznamenání od Miloše Zemana, si pochvalu od Ivana Davida jistě zaslouží, protože tradičně bagatelizuje ruský vliv u nás (to je asi onen respekt k národu, který respektuje nás), jak ukazuje aktuální text na jeho webu Final World:

Líbil se vám článek? Podpořte nás a staňte se naším patronem!