Ve veřejných debatách se propaganda často popisuje zjednodušeně: jako soubor lží, kterým někdo uvěří, zatímco „kriticky myslící“ jedinci zůstanou imunní. Tento pohled je uklidňující, ale zavádějící. Následující text nabízí jinou perspektivu – osobní, niternou a o to znepokojivější. Nejde o teoretickou analýzu ani politický pamflet, ale o zkušenost člověka, který v prostředí systematické propagandy vyrůstal a dlouhodobě v něm žil.
Text je českým přepisem krátkého videa, v němž ruský autor srozumitelně a bez patosu popisuje, jak propaganda funguje v každodenním životě. Upozorňuje, že jejím cílem není nutně přesvědčit, nadchnout nebo vytvořit fanatiky. Jejím skutečným účinkem je únava, otupění, ztráta očekávání pravdy a postupný odchod lidí z veřejného prostoru – nikoli proto, že by souhlasili, ale proto, že už nemají sílu se angažovat.
Český přepis vznikl proto, aby byl obsah dostupný i těm, kteří nechtějí nebo nemohou sledovat video v původním znění. Překlad připravil Jan Jandourek, sdílel Andrej Ruščák. Text níže je zveřejněn bez dalších komentářů a zásahů, protože jeho síla spočívá právě v autenticitě a kontinuitě výpovědi. Odkaz na původní video najdete pod příspěvkem.
Jsem Rus. Vyrostl jsem v Rusku.
A když lidé na Západě mluví o propagandě, obvykle rozumím teorii, kterou popisují.
Ale emocionálně mi to připadá cizí, protože to, co si představují, je velmi čisté, velmi filmové. Někdo lže. Někdo té lži věří. Konec příběhu.
To je uklidňující, protože to naznačuje, že existuje jasný padouch a jasná oběť.
Skutečná propaganda je chaotičtější, nudnější, lidštější.
Dlouho jsem si myslel, že propaganda funguje jen na lidi, kteří nejsou příliš chytří. Opravdu jsem tomu věřil. Myslel jsem si, že poznám, když je něco nesmysl.
Umím rozpoznat manipulaci. Nejsem dítě. A právě na této víře propaganda staví. Protože propaganda vás nemusí dělat hloupými. Stačí, když vás unaví.
Když v ní žijete, propaganda nepřichází jako událost. Není tu žádný moment, kdy si řeknete: „Aha, teď začala propaganda.“
Je to prostě součást prostředí, jako vlhkost, jako zvuk v pozadí, který vědomě neposloucháte, ale který přesto ovlivňuje to, jak se cítíte.
Je to televize, která je vždy zapnutá v bytě někoho jiného.
Vzpomínám si na konkrétní rozhovor, který ve mně něco trochu zabil. Mluvil jsem s někým, koho jsem znal jen letmo, nebyl to blízký přítel. Diskutovali jsme o něčem, co jsme oba slyšeli ve zprávách.
Velmi klidně jsem poukázal na to, že to, co opakoval, bylo v rozporu s tím, co bylo řečeno nedávno.
Dokonce jsem uvedl příklad. Poslouchal, přikyvoval a pak téměř bezstarostně řekl:
“No, víš, jak to je. Všechno je komplikované.“ A to bylo vše. Žádná hádka, žádné napětí, jen hladký odchod z reality.
V tu chvíli jsem si uvědomil, že není o čem diskutovat. Ne proto, že by byl agresivní nebo ideologický, ale proto, že samotná myšlenka soudržnosti už neměla žádný význam.
Konzistence se neočekávala. Tehdy propaganda začíná dělat svou skutečnou práci. Ne když jí věříte, ale když přestanete očekávat pravdu vůbec
Západní diskuse často předpokládají, že cílem propagandy je loajalita, vlajky, vášeň, víra.
To se někdy stává, ale není to nutné.
Populace, která je nezainteresovaná, cynická a emocionálně vyčerpaná, se ovládá mnohem snáze než populace, která je rozzlobená a zvědavá. Propaganda vás zahlcuje, až váš mozek tiše rozhodne, že toto téma je příliš nákladné na to, aby ho správně zpracoval.
Vzpomínám si na rána, kdy jsem se vzbudil, otevřel telefon, uviděl další těžký titulek a pocítil fyzický odpor. Ne strach, ne popření, jen odpor. Jako by mi tělo říkalo: „Pokud to teď pustíš dovnitř, celý den bude ztracený.“
Tak jsem to přejel.
Ne proto, že bych zapomněl, ale protože jsem chtěl být schopen fungovat. To je část, kterou lidé často nechápou. Myslí si, že ignorování něčeho znamená, že vám na tom nezáleží.
Ve skutečnosti je ignorování často projevem přílišného zájmu. Když nemáte žádnou moc, váš život se nezastaví, protože jsou zprávy děsivé.
Stále musíte pracovat.
Stále potřebujete peníze.
Stále musíte komunikovat s lidmi.
Emocionální kolaps je luxus, který si většina lidí nemůže dovolit každý den.
Propaganda vás tedy učí návyk, ne přesvědčení.
Návyk selektivní pozornosti. Postupem času se naučíte, která témata vás vyčerpávají, které rozhovory vás vyprázdňují, které myšlenky se příliš vzdalují.
A aniž byste se vědomě rozhodli, začnete se jim vyhýbat.
Váš prst scrolluje rychleji.
Vaše odpovědi jsou kratší.
Vaše zvědavost se zužuje.
Další důležitá věc:
propaganda nemusí lhát dobře.
Ve skutečnosti platí, že čím neohrabanější lež, tím lépe.
Když jsou lži zřejmé, stane se něco zajímavého.
Přestanete věřit nejen zprávě, ale celé myšlence pravdy ve veřejném prostoru.
Slova přestávají být nositeli významu a začínají být signály, šumem, atmosférou.