Ivan David ve svém facebookovém příspěvku nadepsaném „Důkaz zločinného spolčení“ spojuje Milion chvilek, veřejnoprávní média a opoziční strany. Jako důkaz uvádí, že se představitelé opozice účastní demonstrace na podporu České televize a Českého rozhlasu. V příspěvku však nevysvětluje, jakou konkrétní dohodu má na mysli ani v čem má spočívat její zločinnost.

Demonstraci na pražské Letné 15. listopadu 2026 svolal Milion chvilek proti navrhovaným změnám financování ČT a ČRo a proti postupu vlády při jejich prosazování. Pořadatelé veřejně požadovali stažení návrhu, respektování demokratických pravidel a dialog s občany. Také zpráva ČTK o demonstraci popisuje kritiku vlády i další politické požadavky. Protest tedy měl otevřeně politický obsah. Ten však není důkazem, že pořadatelé, opoziční strany a redakce veřejnoprávních médií spolupracují způsobem, který David naznačuje.

Samotná účast politiků může svědčit o podpoře požadavků demonstrace, názorové blízkosti k pořadatelům nebo snaze oslovit její účastníky. Fotografie ze shromáždění ale neukazuje, kdo koho financuje, kdo komu zadává úkoly nebo kdo ovlivňuje redakční rozhodování. I případná společná organizace konkrétní akce by dokládala právě tuto spolupráci. Další závěry by potřebovaly další podklady. Mezi společnou účastí na demonstraci a obviněním ze zločinného spolčení je podstatný rozdíl.

Zvlášť důležitá je záměna směru podpory. Jestliže opoziční politik podpoří Českou televizi, neznamená to, že Česká televize podporuje jeho stranu. Instituce může být předmětem veřejné podpory, aniž by ji organizovala, objednávala nebo oplácela příznivým zpravodajstvím. Ani doložená spolupráce Milionu chvilek s některými politiky by sama neprokazovala zapojení ČT a ČRo do takové dohody. Davidův argument tento chybějící článek přeskakuje.

David navíc do popisu demonstrace vkládá tvrzení, že ČT a ČRo „jasně straní opozičním stranám“. V příspěvku pro ně ale nepředkládá konkrétní podklady. Posouzení stranickosti médií vyžaduje rozbor jejich práce: například výběru hostů, prostoru poskytovaného jednotlivým politickým proudům, způsobu vedení rozhovorů a zacházení s ověřitelnými fakty. Účast politiků na demonstraci takový rozbor nenahrazuje. Obvinění ze stranickosti zde slouží jako předpoklad dalšího obvinění, přestože samo zůstává nedoložené.

Z hlediska argumentace jde o neplynoucí závěr, označovaný také jako non sequitur, a o diskreditaci prostřednictvím spojování s jinými aktéry, známou jako vina sdružením. Jednotlivé skupiny jsou propojeny v jednom vyprávění a jejich údajné propojení má čtenář chápat jako důkaz závadného jednání. Výraz „zločinné spolčení“ může být míněn jako politická nadsázka, ale ani tak nenahrazuje doložení toho, co se údajně mělo stát. I prokázaná spolupráce by ještě sama nedokazovala žádný zločin.

Davidův příspěvek je proto zavádějící a obvinění ze „zločinného spolčení“ zůstává nepodložené. Tento závěr nevyžaduje tvrdit, že mezi pořadateli, politiky a pracovníky médií neexistují vůbec žádné kontakty. Rozhodující je, že samotná účast na demonstraci neprokazuje koordinaci s redakcemi, jejich stranickost ani protiprávní dohodu. Takové tvrzení potřebuje vlastní důkazy. David je v citovaném příspěvku nepředkládá.

 
7710cb20 dd44 41dc adab e8a1e36d21af

administrator

Jsem šéfredaktor projektu. Narodil jsem se a žiji v Kolíně. Ve svém mládí jsem se angažoval v radikálním levicovém hnutí, což považuji za velkou osobní chybu. Mnoho lidí proto nechápe, proč najednou ověřuji faktické informace. Má odpověď je "právě proto". Válka na Ukrajině a následná islamofobní vlna mi pomohla si uvědomit, že spousta věcí na internetu není pravda. Vím, jak se dezinformace šíří i kdo je vytváří. Znám cílovou skupinu, na kterou jsou dezinformace zaměřeny. Těmito lidmi neopovrhuji a ani si nemyslím, že jsou nesvéprávní jedinci, kterým musíme vše vysvětlovat. Na stranu druhou zásadně odmítám, aby lež byla nazývána jiným názorem.