V MF DNES vyšel 24. srpna článek Petra Robejška „Boj o brexit v posledním kole“. Robejšek soudí, že EU vůči Velké Británii v nevýhodném postavení. Její pozici dle autora oslabuje i zhoršující se ekonomická situace a také to, že vývozy do Velké Británie jdou vyšší než dovozy z Británie do EU.
Robejšek tvrdí, že „blokáda“ ze strany EU – tedy trvání na dohodnuté irské pojistce – jen zvýší nenávist Britů vůči Bruselu. Podle autora Theresa Mayová „obratně“ dojednala, že hranice mezi Severním Irskem a Irskou republikou zůstanou otevřené, ale v případě, že nedojde k definitivní dohodě, jde o lest, jak zabránit odchodu Británie z EU.
Robejšek píše, že by vzhledem k oslabení vyjednávací pozic EU bylo rozumné „obměnit dohodu, aby kontroly na irské hranice nehrály žádnou roli, anebo kývnout na pragmatické řešení irské hranice.“ Dále pak uvádí: „Chceme-li vidět, jak vypadají „měkké“ hranice i bez celní unie, tak se můžeme podívat na hranice Švýcarska se státy EU. Existují na nich jenom skryté a náhodné kontroly osob a sousední státy se smířily s trochou toho pašování. A pokud jde významné proudy zboží, tak by se daly přeložit do britských přístavů, z nichž se transportuje do a ze Severního Irska. O tom zatím EU nechtěla ani slyšet, ačkoliv to Johnson i při svých návštěvách Berlína a Paříže opakovaně navrhoval.“
Zde se ukazuje, že Robejšek zjevně naprosto neví, o čem píše. To, co zde zmiňuje, je přesunutí celní hranice do Irského moře („border down the Irish Sea“), což jako jedinou přijatelnou variantu v případě tvrdého brexitu vidí irský premiér Varadkar. Byl to i jeden z variantních návrhů vyjednavače EU Michela Barniera, který ale Velká Británie odmítla poukazujíc na svou suverenitu. Rozhodně to ale nemohl navrhovat Boris Johnson, protože by ztratil podporu severoirské unionistické strany DUP.
Stejně nelogická je i Robejškova analogie se Švýcarskem a jeho „měkkou hranicí“. Pan Robejšek zcela opomíjí, že vyjednavači za Velkou Británii odmítli všechna řešení analogická smlouvám se sdružením EFTA, případně speciálně se Švýcarskem nebo smlouvě s Kanadou. Už v roce 1972 uzavřelo Švýcarsko s tehdejším EHS smlouvu o volném obchodu – tu by Británie po vystoupení musela samozřejmě uzavřít nově.
Samotné Švýcarsko není součástí jednotného evropského trhu jako ostatní země EFTA, ale má s EU 120 bilaterálních smluv (vyjednaných během desítek let), které mu mimo jiné zajišťují na tento trh přístup a fungují tak, že Švýcarsko v zásadě dodržuje všechny čtyři základní svobody, platící pro vnitřní EU (to by asi Boris Johnson nechtěl). Švýcarsko na oplátku platí 130 mil. franků ročně na kohezní politiku EU. Smlouvy se týkají mimo jiné zrušení cel na dovoz a vývoz většiny průmyslových výrobků (Švýcarsko v srpnu jednostranně zrušilo cla na dovážené průmyslové výrobky) a části zemědělských produktů (nejde ale o celní unii, vůči třetím státům vystupuje Švýcarsko samostatně), případně celních úlev. Švýcarsko navíc je i součástí schengenského prostoru. V roce 2012 Švýcarsko dokonce bylo na třetím místě v integraci do jednotného evropského trhu.
Politolog Petr Robejšek, který byl mentorem strany Svobodných, tak spíše aspiruje na pozici dementora. Jak se ukazuje, do MF DNES už dnes opravdu může psát každý, takže do společnosti Štěpána Kotrby, Vlastimila Vondrušky či Michala Semína pan Robejšek naprosto zapadá.
Doplnění šéfredaktora: Článek převzal například i Neviditelný pes. Úplně úsměvné je, že rešerši z komentáře zahrnula Idnes.cz do prémiového obsahu. Idnes tak evidentně chce prémiový obsah postavit na nepravdivých tvrzeních.