Europoslanec za SPD Hynek Blaško se pustil do zdravovědy. Na sociální síti Facebook se podivil nad rozhodnutím malým dětem podávat hexavakcínu (Infanrix hexa). Prý to vymyslel nějaký „přitroublý vědec“. Následně našel paralelu v údajně zničené Šumavě.
„Zleva, zprava slyšíme o škodlivosti očkování a neblahých důsledcích pro naše mimina. Ptejme se kdo rozhodl o tom, že chudák mimino dostane směs vakcín v jedné injekci? Zase zcela nepochybně nějaký “přitroublý” vědec. Proč děti nedostávají vakcíny jednotlivě tak jako jsme je dostávali my, dříve narození. Interpelujte MZ ať to vysvětlí. Myslím, že jeto stejné jako v případě Šumavy. “Přitroublí” vědečtí zkoumalové ji zničili,“ napsal Hynek Blaško na Facebook.
A proč se tedy proti nemocem neočkuje zvlášť? Je to jednoduché. Rozdělit stávající vakcíny na další dílčí dávky přináší jisté komplikace související např. s nutností aplikovat minimálně šest vpichů navíc, s nedodržováním schémat očkování nebo s nutností častěji navštěvovat lékaře a zdržovat se v čekárnách spolu s infekčními a nemocnými lidmi. České děti jsou hexavakcínou očkovány od roku 2007 a zkušenosti z klinických studií i dosavadní praxe ukazují, že její používání je zcela bezpečné.
Kromě hexavakcíny jsou děti očkovány také vakcínou MMR. O ní se často šíří mýtus, že způsobuje autismus. „Vědecké důkazy o tom, že by vakcíny způsobovaly autismus u dětí, neexistují. Původ tvrzení o souvislosti mezi očkováním a autismem pochází ze studie Andrew Wakefielda publikované v roce 1998 v britském časopisu Lancet. Studie byla tři roky prošetřována britskou lékařskou komorou (General Medical Council). Po třech letech důkladných nezávislých výzkumů bylo prokázáno, že studie byla záměrně klamavá, zavádějící a byla z Lancetu stažena. Následně byl Wakefield vyškrtnut z registru lékařů a byla mu odejmuta lékařská licence. S následky lživé studie se potýkáme dodnes,“ píše Ministerstvo zdravotnictví České republiky.
„Všichni zdravotničtí odborníci jsou v souladu se zákonem povinni hlásit veškeré závažné nebo neočekávané nežádoucí účinky očkování, se kterými se ve své praxi setkají. Data v České republice shromažďuje Státní ústav pro kontrolu léčiv. Tuto povinnost mají také farmaceutické společnosti. Hlásit podezření na nežádoucí účinky může kdokoliv, kdo se o podezření na nežádoucí účinek dozví. A to prostřednictvím on-line formuláře na stránkách www.olecich.cz. Podle údajů SÚKLu je u povinných dávek očkovacích vakcín hlášeno přibližně 0,1 % podezření na nežádoucí účinky po očkování,“ doplňuje ministerstvo. V českých zemích se poprvé začalo očkovat už v roce 1821, a to proti pravým neštovicím.