Na Facebooku se objevil příspěvek, který tvrdí, že vláda „okrádá české handicapované“ na úkor Ukrajinců. Autor uvádí, že po schválení Lex Ukrajina VII dostávají zdravotně postižení Ukrajinci přes 11 tisíc korun měsíčně, zatímco čeští handicapovaní jen 880 Kč v prvním stupni závislosti. Přidává i výtku, že důchodcům bylo přidáno jen „12 Kč na den“, a označuje postup vlády za „vlastizradu“. Tento text ale vytrhává údaje z kontextu, pracuje s nesprávnými částkami a výsledný rozdíl mezi českými a ukrajinskými příjemci dávek nadhodnocuje.
Fakt-checking Demagogu ukazuje, že facebookový příspěvek pracuje s neúplnými údaji a výsledné rozdíly nadhodnocuje. Autor statusu tvrdí, že čeští handicapovaní v prvním stupni závislosti dostávají jen 880 Kč měsíčně, zatímco Ukrajinci s postižením přes 11 tisíc Kč. To ale není pravda – u českých dětí činí příspěvek na péči v prvním stupni 3 300 Kč, nikoliv 880 Kč. Zároveň je třeba připomenout, že část humanitární dávky Ukrajinců vůbec nesouvisí s jejich handicapem, ale kryje základní životní potřeby, jako je jídlo či bydlení.
Český systém sociálních dávek funguje jinak než dávky vyplácené lidem s dočasnou ochranou. Zatímco čeští občané mají vedle příspěvku na péči také nárok na mobilitu, slevy na jízdném či podporu při pořizování pomůcek, Ukrajinci tyto dávky čerpat nemohou. U nich stát vyplácí jen tzv. humanitární dávku, která byla v únoru 2025 navýšena zejména kvůli tomu, že skončila možnost bezplatného ubytování. Navýšení o několik tisíc korun tedy mělo kompenzovat vyšší náklady, nikoli vytvořit výhodnější postavení oproti českým občanům.
Fakticky správné je, že pro Lex Ukrajina VII hlasovalo 99 poslanců ze stran vládní koalice a Ivo Vondrák. Rovněž odpovídá skutečnosti, že průměrný starobní důchod byl valorizací zvýšen o 372 Kč, což činí asi 12 Kč denně. Příspěvek ale vytváří dojem, že ministr Jurečka rozhodl o směšně nízkém navýšení, a opomíjí zákonem stanovený mechanismus valorizace.
Celkově tedy facebookový text staví na zavádějícím srovnání dvou různých typů dávek. Českým dětem s handicapem přiznává pouze částku pro dospělé v prvním stupni závislosti, a naopak ukrajinskou humanitární dávku interpretuje celou jako příspěvek spojený s postižením. Výsledkem je zkreslený obraz, který má vyvolat dojem, že Ukrajinci mají „lepší“ podmínky než Češi.
Podobné narativy se před volbami šíří častěji – kromě údajně vyšších sociálních dávek jde například o tvrzení, že Ukrajinci dostávají přednostně byty nebo pracovní místa, že jejich děti zabírají kapacitu ve školkách a školách, či že jsou zvýhodňováni v přístupu ke zdravotní péči. Tyto příběhy spojuje snaha vyvolat pocit nespravedlnosti a stavět české občany proti uprchlíkům, ačkoli reálná čísla i pravidla sociálního systému ukazují podstatně složitější a vyváženější obraz.