Na sociálních sítích se šíří dva texty se stejným vyústěním: za válku na Ukrajině podle nich nemůže Rusko. Jeden tvrdí, že konflikt rozpoutal americký „Deep State“ prostřednictvím CIA, která měla v roce 2014 financovat nacistické skupiny a dosadit do čela ukrajinské vlády Arsenije Jaceňuka. Druhý přebírá článek CZ24.NEWS s přepisem vystoupení ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova v Radě bezpečnosti OSN. Článek pochází od autora podepsaného jako šéfredaktor AE News. Ověřitelné události v obou případech existují; obvinění, která na ně autoři nabalují, už doložená nejsou.
Uniklý telefonát není důkazem řízení převratu. V roce 2014 spolu americká diplomatka Victoria Nulandová a velvyslanec Geoffrey Pyatt skutečně mluvili o ukrajinské opozici. Nulandová při tom vyjádřila názor, že Jaceňuk má zkušenosti pro vládní funkci. Rozhovor vypovídá o americkém zájmu ovlivnit politické řešení krize. Neobsahuje však důkaz o financování neonacistických bojovníků, řízení násilností CIA ani o tom, že Američané Jaceňuka do úřadu dosadili. Předsedou vlády ho 27. února 2014 zvolil ukrajinský parlament 371 hlasy. Součástí tehdejší koalice byla také nacionalistická Svoboda; její účast ale sama o sobě nedokazuje obvinění vznesená v příspěvku.
Ani další kroky roku 2014 nelze vymazat slovem „převrat“. Po Janukovyčově odchodu parlament vyhlásil předčasné prezidentské volby, v nichž mohli voliči vybrat novou hlavu státu. Pozorovatelé OBSE popsali květnové hlasování jako skutečné volby převážně odpovídající mezinárodním závazkům, zároveň upozornili na násilí a překážky na východě země. Ruskou roli ve válce od roku 2014 naopak nelze odbýt jako výmysl médií: Evropský soud pro lidská práva připsal Rusku odpovědnost za rozsáhlé porušování práv v souvislosti s konfliktem na Ukrajině. Valné shromáždění OSN už v březnu 2014 označilo krymské referendum za neplatné.
Spolupráce CIA s Ukrajinou je doložená, její časová posloupnost je však podstatná. Investigace ABC News, založená mimo jiné na rozhovorech s bývalými americkými a ukrajinskými zpravodajci, popisuje výcvik, financování zpravodajských kapacit i tajná stanoviště u ruské hranice. Začátek spolupráce klade až do období po Janukovyčově odchodu; další rozvoj do následujících let. Z existence takové spolupráce nelze zpětně vyvodit, že CIA zorganizovala protesty na Majdanu nebo že Ukrajinu proměnila v centrum praní špinavých peněz. Příspěvek k těmto závažným obviněním žádný průkazný podklad nepředkládá.
Lavrovův projev se odehrál, jeho tvrzení však nejsou závěry OSN. Ministr vystoupil 23. září 2026 na zasedání Rady bezpečnosti. Označil ruský útok za vynucený krok, mluvil o úplném zákazu ruštiny na Ukrajině a tvrdil, že Británie zmařila již dojednaný mír. Naproti tomu představitelka sekretariátu OSN na témže zasedání připomněla, že plnohodnotná ruská invaze porušila Chartu OSN, a potvrdila územní celistvost Ukrajiny. Autor článku na CZ24.NEWS navíc za přepisem přidává vlastní úvahy o údajné proměně Ukrajiny v „novou III. říši“ a o možnosti zániku ukrajinského státu. To nejsou zjištění OSN ani doslovný závěr Lavrovova projevu.
Tvrzení o zákazu ruštiny „ve všech oblastech života“ neodpovídá skutečnosti. Ukrajinský parlament sice v únoru 2014 odhlasoval zrušení tehdejšího jazykového zákona, úřadující prezident ale rozhodnutí nepodepsal a zákon dál platil. Pozdější úpravy posilující postavení ukrajinštiny lze kritizovat: Benátská komise Rady Evropy upozornila na nedostatečnou ochranu jazykových práv menšin ve školství a některých částech veřejného života. Neřekla však, že Ukrajina zakázala lidem mluvit rusky. Podobně je třeba přesně popsat i náboženský zákon z roku 2024: omezuje činnost Ruské pravoslavné církve a organizací, u nichž se prokáže příslušná vazba; Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva kritizoval jeho nepřiměřené dopady. Není to však zákaz veškerého pravoslavného vyznání.
Zavádějící je také obraz hotové mírové smlouvy, jejíž podpis měl Boris Johnson Ukrajině „zakázat“. Obě země na jaře 2022 skutečně jednaly. Vedoucí ukrajinské delegace však po březnovém jednání v Istanbulu uvedl, že její členové žádný dokument nepodepsali. Pozdější dubnové návrhy analyzovali Samuel Charap a Sergey Radchenko na základě jejich textů a rozhovorů s účastníky: jednání byla vážná, konečný kompromis však nevznikl. Johnsonovo dubnové jednání v Kyjevě a západní vliv na ukrajinské rozhodování jsou legitimní témata k diskusi. Nedokládají existenci připraveného míru, který britský premiér jediným pokynem zrušil.
Verdikt: zavádějící. Skutečné sporné kroky Západu či Ukrajiny se smíchají s nepodloženými obviněními, až má čtenář dojít k závěru, že Rusko muselo zaútočit. Rozhodnutí zahájit plnohodnotnou invazi 24. února 2022 učinilo Rusko. Valné shromáždění OSN jeho postup označilo za agresi a vyzvalo Rusko ke stažení vojsk.
