Homeopatie není lékařská služba, rozhodl senát Nejvyššího správního soudu


Homeopatie je léčebná metoda alternativní medicíny, která je považována za pseudovědu. Je založená na zkoumání pacienta a jeho symptomů jako celku, kterého potom jako celek i léčí (princip totality symptomů). Používá vysoce ředěné (tzv. potencované) látky, které ve vyšší dávce u zdravého člověka vyvolávají příznaky podobné těm, jaké má léčená choroba (princip minimální dávky a princip podobné léčí podobné). Stupeň zředění je často tak vysoký, že daleko přesahuje Avogadrovu konstantu, v přípravku se tedy s největší pravděpodobností nevyskytuje ani jedna molekula účinné látky. Účinnost metody ani fungování jejích principů nebyly spolehlivě vědecky prokázány, naopak v rozsáhlých studiích se nepodařilo potvrdit, že by měla homeopatie účinek lepší než placebo.

To, že fungování jejích principů nebylo spolehlivě vědecky prokázáno, si vzal za své i Nejvyšší správní soud. 19. září 2019 rozhodl o tom rozšířený senát Nejvyššího správního soudu. Předmětem přezkumu před správními soudy byla pokuta ve výši 50 tisíc korun uložená Krajským úřadem Zlínského kraje ženě, která poskytovala homeopatické poradenství. Pokutu na základě podaného odvolání potvrdilo Ministerstvo zdravotnictví. Oba správní orgány vyšly z toho, že homeopatické služby naplňují definici zdravotní péče podle zákona o zdravotních službách, a může je tedy poskytovat pouze držitel oprávnění k poskytování zdravotních služeb vydaném krajským úřadem. Krajský soud v Brně rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví zrušil, to si však proti rozsudku podalo kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu.

 „Rozšířený senát přisvědčil po zvážení stanovisek žalobkyně, Ministerstva zdravotnictví, České lékařské komory i představitelů homeopatické praxe závěru, že homeopatie zdravotní službou podle zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách není. Uvedený zákon je založen na tom, že  zdravotní služby musí být poskytovány podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů. Podle shodného tvrzení všech osob, které se soudu v průběhu řízení vyjádřily, však nebyly účinky homeopatie vědecky prokázány. Soudci rozšířeného senátu proto dospěli k závěru, že pokud nelze homeopatii poskytovat podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, neboť podle nich žádné prokázané účinky nemá, pak se nemůže jednat o zdravotní službu. Homeopatie navíc není zařazena mezi obory zdravotní péče podle příslušných předpisů a nelze se v ní ani vzdělávat v kurzech pořádaných ve státem uznaných institucích pro vzdělávání zdravotnických pracovníků,“ napsala tisková mluvčí Nejvyššího správního soudu Sylva Dostálová.

Druhým dechem však dodává, že úmyslem zákonodárce nemohlo/nesmělo být zakázat přijetím zákona o zdravotních službách nejen poskytování homeopatie, ale i veškerých dalších směrů tzv. alternativní či komplementární medicíny. Ministerstvo zdravotnictví proto nemůže bránit poskytování takových služeb.

„Je právem občanů, jako svobodných jedinců, pokusit se řešit své zdravotní obtíže i metodami, které podle aktuálních vědeckých poznatků žádné účinky nemají, pokud nejsou uváděni v omyl o tom, že by se jednalo o zdravotní službu podle zákona o zdravotních službách. Stát jim nemá bránit v hledání jejich štěstí, ačkoliv se může domnívat, že se jedná o cestu neefektivní,“ uvedl k věci soudce zpravodaj rozšířeného senátu Petr Mikeš.

To, že se nejedná o zdravotní službu, neznamená, že by poskytovatelé alternativní medicíny nemohli být postižitelní podle jiných právních předpisů. Jak uvedl Petr Mikeš: „Pokud by poskytovatel služby alternativní medicíny klamal spotřebitele o skutečné povaze poskytovaných služeb, přicházelo by v úvahu zejména jeho postižení za nekalé obchodní praktiky podle zákona o ochraně spotřebitele. Homeopat či jiný léčitel spotřebiteli též odpovídá občanskoprávně za způsobenou újmu a v krajním případě vůči němu může být vyvozena i odpovědnost trestní, zejména za spáchání trestného činu ublížení na zdraví.“

 
Jan Cemper