Členství v Evropské unii nám již více než 20 let zásadně mění kvalitu života. Cestujete do práce novými prostředky hromadné dopravy po nové či zrekonstruované silnici nebo železnici? Navštívili jste lékaře v novém či zrekonstruovaném zdravotnickém zařízení? Využili jste možnosti studia v zahraničí s finančním příspěvkem? Cestovali jste na dovolenou, aniž byste se museli zdržovat hraničními kontrolami? Je velmi pravděpodobné, že jste tak mohli učinit díky členství v Evropské unii. Jde přitom jen o drobný zlomek z široké škály výhod, které nám EU již 20 let poskytuje.
Slovenské ministerstvo vnitra připravilo přehled nejčastějších mýtů a dezinformací o Evropské unii.
EU a zákazy
V minulosti se na internetu rozšířilo velké množství polopravd a dezinformací o legislativě přijaté na půdě EU a o „bruselských úřednících“, kteří nám chtějí přikazovat, zakazovat a omezovat naše běžné životy. V naprosté většině případů se však jedná pouze o tendenční dezinterpretaci platných a připravovaných norem..
Mýtus: Kvůli EU přijdou Slováci o svá auta se spalovacími motory.
Fakta: V rámci závazku o klimatické neutralitě do roku 2050 se EU rozhodla přijmout opatření ke snížení emisí z automobilů. Evropská komise proto přišla s návrhem, podle kterého by všechna nová auta, která se dostanou na trh po roce 2035, neměla produkovat žádné emise CO2. Tento návrh schválily v roce 2023 členské státy. V praxi to tedy znamená, že v budoucnu budeme moci na autech s benzinovými a dieselovými motory jezdit i nadále, budeme moci kupovat a prodávat ojetá auta tohoto typu a palivo do nich bude i nadále dostupné. Na evropském trhu však po roce 2035 nebude možné koupit nově vyrobené automobily tohoto typu.
Zároveň by měla být po letošním roce zajištěna i možnost prodeje nových aut se spalovacími motory na tvz. e-paliva. EU nám tedy nezakáže ani nezabaví auta se spalovacími motory, které budeme vlastnit před rokem 2035.
Mýtus: EU nám zakazuje zabijačky a domácí výroby uzenin a masných výrobků
Fakta: Slovensko v minulosti uplatňovalo výjimku, na jejímž základě nemuseli domácí chovatelé jednoho prasete ohlašovat toto zvíře úřadům. Nejasnost v evidenci vytvářela zdravotní rizika v souvislosti s možnými chorobami a nákazami. Toto riziko bylo potvrzeno kontinuálně se vyskytujícími případy afrického moru prasat na Slovensku, pro které muselo dojít, v nejhorších případech, až k usmrcení celých velkochovů prasat.
Po skončení uplatňování speciální výjimky se Slovensko pouze sladilo s ostatními členskými zeměmi a Slováci mají od té doby povinnost evidovat každé prase na úřadě. Samotné domácí zabijačky však nebyly evropskou regulací omezeny. Zabíjení zvířat pro soukromou domácí spotřebu je upraveno naší národní legislativou – prostřednictvím zákona o veterinární péči.
Mýtus: Brusel nám zanedlouho zakáže chov hlodavců, papoušků a jiných domácích zvířátek.
Fakta: Některé organizace ochránců zvířat se obrátily na Evropský parlament s výzvou k vytvoření jednotného seznamu zvířat, které by bylo možné chovat doma. Zájmový chov ostatních zvířat by nebyl povolen. Obdobný seznam již existuje v některých členských státech. Parlament předal tuto výzvu Evropské komisi, která se zavázala vypracovat odbornou studii k posouzení jejích vlivů a vykonatelnosti. Tato studie však zatím nebyla vypracována, a jelikož se nejedná o závazný dokument, po jejím případném dokončení by Komise pouze zvážila přípravu případného legislativního návrhu. Případný návrh by pak musely posoudit členské státy a poslanci v Evropském parlamentu. Není proto pravdou, že se nám EU chystá v dohledné době zakazovat chov domácích mazlíčků. Cílem případné regulace v této oblasti nejsou zbytečné zákazy, ale obavy o životní podmínky zvířat a zdravotní rizika, která souvisejí s obchodem s volně žijícími exotickými zvířaty v rámci EU.
EU a tradiční hodnoty
„Dekadentní západ a Evropská unie proti našim tradicím a hodnotám.“ To je tradiční téma dezinformací, které manipulativně a nenávistně propojují principy svobody, tolerance a respektu k lidským právům s ohrožováním našich hodnotových a morálních systémů. Tato nepravdivá tvrzení jsou velmi nebezpečná, protože podněcují strach, nenávist, nezdravou polarizaci a narušují jednotu a stabilitu evropského společenství. V tomto příspěvku Vám proto představíme a vysvětlíme 3 známé narativy, které se týkají EU a jejím postojem k tradičním hodnotám.
Mýtus: EU se snaží zničit tradiční hodnoty a nahradit je agresivní politikou inkluze.
Fakta: Narativy o ničení či zakazování tradičních hodnot jsou pravidelnou součástí útoků a dezinformací namířených proti EU. Respekt a toleranci k jiným se pokoušejí vylíčit jako snahy o zničení naší víry a hodnot. Není to ovšem pravda. EU je založena na těchto hodnotách: lidská důstojnost, svoboda, demokracie, rovnost, právní stát a lidská práva. Nejde přitom pouze o domnělé formulace, jde o hodnoty, které jsou vymezeny také v článku 2 Lisabonské smlouvy a v Listině základních práv EU. Cílem těchto hodnot ani politiky inkluze, tolerance a respektu není ničení či omezování tradic a zvýhodňování jednoho hodnotového systému na úkor jiného, právě naopak. EU aktivně podporuje mírové a svobodné soužití různých náboženství, světonázorů a hodnotových systémů v rámci jedné evropské společnosti. Vytváření prostředí, ve kterém se budeme moci všichni, bez ohledu na svůj původ, schopnosti nebo vlastnosti, cítit bezpečně, respektovaně a tolerovaně, není v kontrastu s tradičními hodnotami. Naše tradiční hodnoty přece nejsou založeny na nenávisti k těm, kteří jsou jiní než my.
Mýtus: Brusel nám zakazuje používání slov jako “matka”, “manželka” a podobně.
Fakta: V Evropském parlamentu byl skutečně vypracován slovník, který má jeho zaměstnancům pomoci inkluzivně komunikovat o zdravotním postižení, sexuálních menšinách a otázkách souvisejících s rasou, etnickou příslušností a náboženstvím. Obecně se ve slovníku doporučuje zeptat se lidí, jaké pojmy upřednostňují. V kapitole o lidech z LGBTI komunity bylo doporučeno nahradit výrazy „matka“ a „otec“ neutrálním výrazem „rodič“, avšak výlučně v kontextu administrativních formulářů a podobných záležitostí. Slovník byl tedy interním doporučením pro oficiální komunikaci instituce, nikoli plošným zákazem těchto pojmů.
V případě pojmů „manžel“ a „manželka“ šlo o stejnou dezinterpretaci, tentokrát však vycházející z doporučení OSN o genderově neutrálním jazyce, který by se měl používat, pokud si nejsme jisti někoho pohlavím nebo referujeme na skupinu osob. Šlo však opět jen o doporučení. OSN nemá kompetence regulovat používání slov v komunikaci. Žádné z uvedených doporučení a ani EU či jiná organizace nám tedy nezakazuje používání těchto výrazů.
Mýtus: EU a “dekadentní západ” jsou v období morálního úpadku, ohrožují výchovu a vzdělávání našich dětí.
Fakta: Narativ o morálním úpadku na „západě“ se často objevuje v souvislosti s kritikou otevřeného přístupu liberálních demokracií k právům žen, etnických a náboženských menšin či skupin LGBTI+ komunity. Pocit úpadku a ohrožení z otevřenosti, respektu k lidské důstojnosti a tolerance vyplývá z mylného přesvědčení, že akceptováním těch, kteří jsou jiní, ztrácíme vlastní identitu a hodnoty. Tyto principy však neznamenají morální úpadek. Jak je uvedeno v konsolidovaném znění Smlouvy o Evropské unii, „Unie nabízí svým občanům prostor svobody, bezpečnosti a práva…, bojuje proti sociálnímu vyloučení a diskriminaci a podporuje sociální spravedlnost a ochranu, rovnost mezi ženami a muži, solidaritu mezi generacemi a ochranu práv dítěte“.
To v praxi znamená, že nám nikdo nebere ani nezakazuje to, co sami považujeme za morální. Vyžaduje se však od nás, abychom ani my nenutili jiné přijmout naše hodnoty, a abychom respektovali všechny, kteří jsou jiní a respektují nás. Zároveň je třeba dodat, že na hodnoty a morální přesvědčení kohokoli a jakýchkoli skupin, které jsou založeny na nesnášenlivosti, nenávisti a potlačování lidských a občanských práv a svobod, se nemohou vztahovat principy svobody, tolerance a respektu a každá skutečně svobodná a demokratická společnost by je měla přirozeně odsoudit.
Takové narativy jsou často „obohacené“ o tvrzení, že evropské instituce se v tomto kontextu pokoušejí násilím ovlivňovat vzdělávání našich dětí a ohrožují tak jejich výchovu. Faktem však je, že EU nemá na vzdělávání našich dětí žádný přímý dopad. Do vzdělávání na slovenských školách zasahuje EU nepřímo, zejména prostřednictvím financí na zvyšování kvality našeho školství. V evropském Plánu obnovy má Slovensko například k dispozici až 892 milionů eur, které může využít ke zkvalitnění školství. Stejně tak mají slovenští studenti možnost absolvovat studijní pobyty v jiných státech EU v rámci známého programu Erasmus. O osnovách a vzdělávacích strategiích si však rozhodujeme sami.