Internetem se znovu šíří mapa údajných základen USA kolem Ruska. Letos ji například dvakrát sdílel místopředseda SPD Radim Fiala. Nedávno s komentářem: „Nepojedeme to ukázat Pavlu Novotnému na radnici do Řeporyjí?“ (Přes 700 sdílení.) Předtím v únoru s komentářem: „Doufám, že až bude pan premiér Babiš mluvit s panem prezidentem Trumpem, ukáže mu tuto mapu, jak je agresivní Putin.“

Mapa je ovšem hoax. Asi není překvapením, že je předělávkou této mapy v ruštině:

Z mapy lze vyčíst, že USA má základny v zemích Skandinávie. Ve skutečnosti zde USA nemá jedinou vojenskou základnu ani jediného vojáka. Je pravdou, že čas od času se ve Skandinávii či státech Pobaltí uskuteční cvičení NATO i za účasti vojáků USA, nastálo tam ovšem nemají jediného vojáka. Podle mapy to také vypadá, že USA mají vojáky v Bulharsku. I to je nesmysl. Na skutečné rozmístění vojáků USA se můžete podívat zde. Suverénně nejvíce jich mají v Německu. Přítomnost vojáků USA v Německu je nepřetržitá už od 2. světové války. K tomu je nutné dodat, že do spojení NSR a NDR měla Rudá armáda v NDR statisíce vojáků a desítky základen.

Mapa také líčí jako údajnou agresi vůči Rusku vojenské základny v Tichomoří nebo na Aljašce. Autor zapomíná, že Aljaška je územím USA a nutno dodat, že mnoho základen není vojenského, ale vědeckého charakteru. Územím USA jsou i ostrovy v Tichomoří, například ostrovy Severní Mariany, Wake Island nebo Havajské ostrovy. Federativní státy Mikronésie je federativní republika a suverénní stát ve volném společenství se Spojenými státy americkými, podobně jako Marshallovy ostrovy. Tyto země nezávislost vyhlásily vcelku nedávno a USA zodpovídá za obranu těchto malých ostrovních států. Vyčítat USA, že mají vojenské základny na svém území nebo na územích, které donedávna patřily USA, je poněkud hloupé.

Tím se volně dostáváme do Asie. USA má nepřekvapivě nejvíce základem v Japonsku. Rozhodně ne však tolik, kolik jich ukazuje mapa. Americké jednotky sídlí v Japonsku od konce druhé světové války. Připomeňme, že Japonsko bylo spojencem nacistického Německa. Americké jednotky zůstávají v Japonsku na základě smlouvy, která dává Spojeným státům za povinnost zajistit bezpečnost souostroví. Zhruba polovina z téměř 50 000 vojáků na japonském území je rozmístěna na ostrově Okinawa. Přestože vztahy mezi místním obyvatelstvem a americkými vojáky jsou dlouhodobě poznamenány napětím, nelze přítomnost vojáků USA v Japonsku však chápat jako akt agrese vůči Rusku. To samé se týká státu Jižní Korea, kde má USA základny na základě smlouvy SMA a chrání stát především před možnou agresí ze Severní Koreji. Pokud tedy někde jsou rozmístěni vojáci se souhlasem dané země, těžko jde hovořit o agresivní politice.

Za kontroverzní je tedy možno považovat jen americké vojenské operace na Blízkém východě. Souvisí s tím i rozmístění jejich vojenských základen.

Strategie Ruska

Rusko nemá ve světě oficiálně tolik vojenských základen jako USA. Oficiálně má základnu například na Krymu. Od anexe Krymu, který leží na severu Černého moře, zvýšilo Rusko počet vojáků na poloostrově na současných 30 tisíc. Dalších 13 tisíc jich tam chce podle amerických zpravodajců poslat v příštích čtyřech letech. Rusko působí také například v Abcházii nebo v Arménii. Pokud píšeme o kontroverzní přítomnosti USA na Blízkém východě, nelze nezmínit vojenskou intervenci Ruska v Sýrii.

Rusko má ambice šířit svou vojenskou přítomnost i do Afriky. Místo vojáků posílá vesměs soukromé žoldnéře, publicita je nežádoucí. Ostatně taktika spoléhající na žoldnéře se Rusku osvědčila už na území Ukrajiny.


Jan Cemper

administrator

Autor je šéfredaktorem webu Manipulátoři.cz a rovněž zakladatel iniciativy Proti projevům nenávisti e-mail: cemper@manipulatori.cz, jan.cemper@gmail.com