Ruský státní web Sputnik vydal předevčírem článek, ve kterém tvrdí, že „jaderný vědec usvědčil tvůrce seriálu Černobyl ze zkreslení faktů.“ Sputnik však nepřináší žádný důkaz manipulace. Hovoří sice o tom, že „ruští specialisté zinstitutu Kurčatova (přední ruská instituce pro studium jaderných technologií) upozornili na velké množství historických nepřesností a otevřených nesmyslů“, žádné argumenty však nepřináší a ani na ně neodkazuje. Tedy téměř žádné. Argumenty v článku jsou spíše úsměvné.
Jeden z mála argumentů, které v článku najdeme je, že „v Černobylu zahynulo 28 lidí – provozní personál a hasiči, došlo ještě k několika desítkám úmrtí, jejichž příčiny jsou sporné. A nikoli tisíce, jak nám ukazují v hollywoodském filmu o Černobylu.“ Řekl to údajně náměstek ředitele Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) Michail Čudakov. A proč je celá věc úsměvná? Protože samotná MAAE v roce 2005 vydala zprávu, ve které konstatuje, že množství lidí, kteří zemřou na rakovinu způsobenou katastrofou je odhadováno na 9 000 až 10 000. Tedy, samotná MAAE přiznává ony tisíce obětí v důsledku havárie, ta MAAE, ve které je Čudakov náměstkem.
Dovolujeme si zkopírovat onu pasáž (str. 78) v angličtině:
„They do, however, provide an idea of the order of magnitude of the likely impact of the accident; among the nearly six million persons in the most exposed populations (liquidators, evacuees, residents of strict control zones and residents of contaminated areas of Belarus, the Russian Federation and Ukraine), predictions currently available are of the order of 9000 to 10 000 deaths from cancers and leukaemia over life. In the next years, careful studies of selected populations are needed in order to study the real effect of the accident and compare it to predictions.“
Pro doplnění, zpráva MAAE pracuje s poměrně podhodnocenými údaji. Jiná zpráva o Černobylu (Fairlie, Sumner, 2006) odhaduje množství lidí, kteří v budoucnu zemřou na rakovinu způsobenou katastrofou, na 30 000 až 60 000. MAAE se zabývá pouze populací tří států (Bělorusko, Ukrajina, Rusko), zatímco dle této zprávy více než polovina radioaktivního spadu skončila na nesovětských územích Evropy. Avšak podle jiných zpráv přibližně 60 % radioaktivního spadu skončilo v Bělorusku.
Dalším argumentem Sputniku je, že „seriál obsahuje nepřehlédnutelné prvky americké propagandy“ a předcházející citát hovoří i o „hollywoodském filmu“. K tomuto argumentu je nutné napsat, že seriál si nechala vyrobit americká HBO, ale seriál byl natáčen převážně v Evropě, a především se na něm ve velké míře podílela britská televize Sky, která obsadila většinu herců. V hlavních rolích tedy hraje Jared Harris (Velká Británie), Stellan Skarsgård (SWE), Emily Watson (VB), Jessie Buckley (Irsko), Paul Ritter (VB), Adam Nagaitis (VB), Robert Emms (VB), Sam Troughton (VB), Con O’Neill (VB). Natáčení probíhalo v litevském městě Vilnius a scény z elektrárny se natáčely v bývalé Ignalinské jaderné elektrárně v Litvě, jež byla v roce 2009 vyřazena z provozu a jejíž reaktory se podobají těm černobylským.
Skutečné nepřesnosti v seriálu
Druhým dechem však je nutné doplnit, že seriál opravdu obsahuje několik nepřesností. Například podle filmové a televizní kritičky Mirky Spáčilové „odborníci našli více technických nepřesností, třeba líčení možných následků včetně neobyvatelné Evropy bylo podle nich v rámci dramatické licence trochu nadsazené.“ Kritička však seriál jako celek chválí.
Havárie vrtulníku se stala o půl roku později, než je zobrazeno v seriálu. Došlo k ní při výstavbě sarkofágu v říjnu, kdy posádka patrně ve svitu slunce přehlédla lana visící z jeřábu. Nešlo tak o havárii vrtulníku, který se účastnil prvotního zasypávání odkrytého nitra reaktoru, a neměla nic společného s radiací.
Hlavní postava vědce Legasova žila v seriálu v podobném malém bytě, jaký měl požárník v Pripjati. Ve skutečnosti by ale měl podstatně hezčí byt, zatímco hasič by žil v podstatně horším. Legasov byl totiž členem vědecké akademie, zatímco ten druhý byl jenom hasič.
Mezi další často kritizované prvky patří hrozby zastřelením. V seriálu vidíme postavy, jak jednají zjevně ze strachu o holý život, a jen pod touto hrozbou poslouchají příkazy autorit. Ve skutečnosti však k podobným hrozbám ani popravám v osmdesátých letech nedocházelo. Lidé zkrátka poslouchali z prostého strachu z autorit a v zajetí systému, jakým tehdy fungovala společnost.