Zprávy o ohnisku hantaviru na palubě nizozemské lodi MV Hondius pochopitelně vyvolaly pozornost. Podle Světové zdravotnické organizace šlo k 12. květnu o 11 případů spojených s lodí, z toho tři úmrtí. Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí 14. května uvádělo osm potvrzených, dva pravděpodobné a jeden nejasný případ; zároveň zdůraznilo, že riziko pro běžnou populaci v EU/EHP zůstává velmi nízké.
Důležité je rozlišovat mezi vážností nemoci pro jednotlivce a rizikem pandemie. Hantaviry mohou způsobovat těžká onemocnění, například hantavirový plicní syndrom. Většina hantavirů se ale na člověka přenáší hlavně kontaktem s infikovanými hlodavci nebo jejich výměšky. Virus Andes, který je v této kauze zmiňován, je výjimkou v tom, že se za určitých okolností může vzácně šířit i mezi lidmi, typicky při velmi blízkém kontaktu s nemocným. To z něj ale automaticky nedělá „nový covid“.
Právě mezera mezi odborně popsaným rizikem a veřejným strachem se stala živnou půdou pro dezinformace. Na sociálních sítích se objevují tvrzení o utajované epidemii, laboratorním úniku, biologické zbrani, souvislosti s Ukrajinou, „chemtrails“ nebo dokonce s očkováním proti covidu-19. Reuters například musel vyvracet tvrzení, že WHO potvrdila 159 případů spojených s touto plavbou; skutečné oficiální počty byly výrazně nižší.
Dezinformační mechanismus je přitom známý už z pandemie covidu. Vezme se skutečný základ — existuje nebezpečný virus, existuje konkrétní ohnisko, existují mrtví — a na něj se navrství dramatické konstrukce bez důkazů. Výsledkem je příběh, který působí odborně, protože pracuje s názvy virů, čísly smrtnosti a odkazy na instituce, ale zároveň čtenáře posouvá k závěru, který z dostupných dat nevyplývá: že se před veřejností cosi tají a že „oficiálním zdrojům“ nelze věřit.
Další vrstvou problému je obchod se strachem. Jak upozorňují i komentáře na Médium.cz, kolem nového tématu se rychle vytváří digitální ekosystém: registrace domén, klikací titulky, prodej „alternativních“ řešení nebo návrat starých covidových receptů typu ivermektin, zinek a vitamín D jako údajné ochrany před vším. To není medicína, ale recyklace pandemického marketingu. Skutečná prevence u hantavirů stojí zejména na omezení kontaktu s hlodavci, bezpečném úklidu rizikových prostor a rychlém vyhledání lékaře při příznacích po rizikové expozici.
Největší riziko tak nemusí být samotný hantavirus pro běžnou evropskou populaci, ale způsob, jakým se z každé zdravotní události okamžitě stává munice pro konspirační světonázor. Opatrnost je namístě, panika nikoli. Veřejné zdravotnictví potřebuje důvěru, přesná data a schopnost přiznat nejistotu. Dezinformace dělají pravý opak: zamlžují rozdíl mezi hypotézou a faktem, mezi lokálním ohniskem a pandemií, mezi legitimní otázkou a vymyšleným spiknutím.
Hantavirus tedy není téma k zesměšňování ani k bagatelizaci. Pro nakažené může být velmi nebezpečný a úřady musí situaci sledovat. Z dostupných informací ale nevyplývá, že by šlo o novou globální pandemii. Mnohem zřetelnější je jiný problém: část dezinformační scény už opět našla zdravotní téma, na němž může stavět strach, nedůvěru a vlastní viditelnost.