Kampaň před sněmovními volbami skončila, ale jedno z jejích hlavních témat – Zelená dohoda pro Evropu (Green Deal) – zůstává. Strany sice slibovaly, že s „bruselským diktátem“ zatočí, jenže realita je jiná: proces dekarbonizace Evropy je právně závazný a nezvratný.
Během kampaně se šířila řada nepravd, například tvrzení Roberta Šlachty, že polský ústavní soud odmítl evropský systém emisních povolenek. Ve skutečnosti soud řešil jen procedurální otázku hlasování, nikoli samotný systém ETS. Přesto podobná zkreslení vytvářela dojem, že Česko může evropské závazky jednoduše odmítnout.
Z politických debat se Green Deal stal fackovacím panákem, na kterém si kandidáti budovali popularitu. Jenže strategie typu „radši zaplatíme pokutu než snížíme emise“ by pro Česko znamenala miliardové ztráty. Smysluplnější cestou je investice do úspor energie, modernizace bydlení a podpory čistých technologií.
Evropské firmy, včetně ČEZ a mnoha bank, už míří k naplnění cílů balíčku Fit for 55, který má do roku 2030 snížit emise o 55 % oproti roku 1990. Zastavit nebo zásadně zvrátit tento proces je politicky i ekonomicky nereálné.
Zatímco část politiků straší „zelenou chudobou“, skutečné riziko spočívá v tom, že Evropa by bez přechodu na obnovitelné zdroje a moderní průmysl mohla zaostat za světem. Aby se nestala skanzenem, musí naopak v zelené transformaci pokračovat.