„Francouzští vojáci na Ukrajině – Paříž poslala armádu do války a parlament se to dozvěděl z rádia,“ píše Pavel Šik v příspěvku sdíleném mimo jiné ve skupině CZEXIT. Zjištění francouzských médií představuje jako potvrzení dřívější „ruské dezinformace“ a důkaz, že francouzská vláda obešla ústavu. Na začátku jeho textu stojí skutečná zpráva. Závěry, které z ní vyvozuje, už ale sahají dál než dostupná zjištění.

Radio France Internationale (RFI) 16. listopadu popsalo důvěrnou misi Volia. Malé skupiny francouzských vojáků podle jeho informací přijíždějí na Ukrajinu na krátké pobyty, aby pomáhaly s výcvikem ukrajinských sil a údržbou dodané techniky; mise působí přinejmenším od léta 2026. RFI také uvedlo, že vojáci měli při cestě říkat, že míří do Polska. Le Monde přítomnost malých rotujících skupin potvrdil ze svého zdroje a francouzská vláda jejich podpůrné působení následně přiznala. Je tedy namístě mluvit o zamlčované vojenské přítomnosti. Žádný z těchto důkazů však sám o sobě neříká, že Francouzi vedou bojové operace.

Šik se opírá také o důležitý detail z článku Le Monde: vedle instruktorů a techniků píše deník o příslušnících francouzských zpravodajských služeb a speciálních jednotek, kteří plní pozorovací úkoly blíže frontě. Tato informace si zaslouží pozornost a francouzská vláda by měla rozsah svých aktivit vysvětlit. Pozorovací mise ale ještě není důkazem účasti na plánování nebo vedení ukrajinských útoků. Když ministr zahraničí Jean-Noël Barrot hovořil o údržbě a výcviku daleko od fronty, popisoval podpůrnou misi; Le Monde pojednává i o dalších činnostech. Z dostupných zpráv nelze bez dalšího vyvodit, že francouzští vojáci bojují proti Rusku.

Kritika informování parlamentu má pevnější základ. Francouzští zákonodárci nebyli o misi před jejím odhalením oficiálně informováni. Předseda senátního výboru pro zahraniční věci a obranu Cédric Perrin uvedl pro Public Sénat, že o ní nevěděl a vláda měla přinejmenším informovat příslušné parlamentní výbory či vedení komor. Současně ale řekl, že podle něj nešlo o zahraniční operaci, která by automaticky spustila ústavní postup. Otázky po transparentnosti jsou proto zcela legitimní; právní závěr je složitější.

Článek 35 francouzské ústavy ukládá vládě informovat parlament nejpozději tři dny po zahájení intervence ozbrojených sil v zahraničí. Pokud intervence trvá déle než čtyři měsíce, parlament rozhoduje o jejím pokračování. Ústava však nedefinuje, zda se tím rozumějí i malé skupiny instruktorů a techniků. Vláda tvrdí, že v tomto případě článek 35 nedopadá; Le Monde popsal i odlišné právní názory. Šikův výrok, že se ústavní kontrola jednoduše „vypnula“ a vláda prokazatelně porušila ústavu, tak zaměňuje sporný výklad za hotový verdikt.

Nesedí ani tvrzení, že se „ruská dezinformace proměnila v realitu“. Emmanuel Macron už v červnu 2024 veřejně mluvil o možnosti vyslat na Ukrajinu instruktory. Zjištění o omezené podpůrné a pozorovací přítomnosti nepotvrzuje dřívější konkrétní tvrzení o francouzských bojových jednotkách. Šik také nepředkládá důkaz, že Kreml znal podrobnosti mise dříve než francouzský parlament nebo že utajení sloužilo pouze k ochraně vlády před voliči. Verdikt: Příspěvek vychází ze skutečného odhalení a oprávněné kritiky nedostatečné informovanosti parlamentu, ale zveličuje je na neprokázanou účast Francie v bojích a jistotu porušení ústavy.

francouzsti vojaci sik factcheck 1200x630 1

administrator

Jsem šéfredaktor projektu. Narodil jsem se a žiji v Kolíně. Ve svém mládí jsem se angažoval v radikálním levicovém hnutí, což považuji za velkou osobní chybu. Mnoho lidí proto nechápe, proč najednou ověřuji faktické informace. Má odpověď je "právě proto". Válka na Ukrajině a následná islamofobní vlna mi pomohla si uvědomit, že spousta věcí na internetu není pravda. Vím, jak se dezinformace šíří i kdo je vytváří. Znám cílovou skupinu, na kterou jsou dezinformace zaměřeny. Těmito lidmi neopovrhuji a ani si nemyslím, že jsou nesvéprávní jedinci, kterým musíme vše vysvětlovat. Na stranu druhou zásadně odmítám, aby lež byla nazývána jiným názorem.