Filip Turek zveřejnil na Facebooku ironické video, v němž reaguje na připomenutí staré nahrávky, na které s dalšími účastníky hází jogurty po člověku a také po zdivu pražské zříceniny Na Babě. Kritiku se snaží obrátit proti prezidentovi Petru Pavlovi: naznačuje účelové načasování celé kauzy k výročí okupace a tvrdí, že na Pražském hradě sedí člověk, který srpnovou invazi schvaloval. Právě tento výklad je však zavádějící.
Použitý úryvek z rozhovoru s Petrem Pavlem není podvrh. Autentický je také jeho ručně psaný životopis z roku 1987. Pavel v něm uvedl, že na jeho pozdější názory mělo vliv léto roku 1968, kdy jejich rodinu navštívili přátelé ze Sovětského svazu. Napsal rovněž, že mu otec „vysvětlil podstatu situace“ a že posměch spolužáků kvůli jeho oblibě sovětských přátel ho v tehdejším názoru utvrdil. Jde o prosovětský a režimu poplatný text, který je zcela namístě Pavlovi připomínat.
Z dokumentu ale nelze poctivě udělat jednoznačný důkaz, že Pavel schvaloval vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa. V citované pasáži není invaze hodnocena jako správná, potřebná nebo oprávněná. Nevíme ani, co přesně mu otec pod pojmem „podstata situace“ tehdy vysvětlil. Demagog.cz při ověřování stejného sporu dospěl k závěru, že v dostupných dokumentech není dohledatelný Pavlův výslovný souhlas s invazí. Turkově formulaci tak nechybí pravdivý základ v podobě Pavlova prosovětského postoje, ale přidává k němu tvrzení, které samotný dokument nedokazuje.
Turkem použitá odpověď z rozhovoru z roku 2022 navíc skutečně působí vyhýbavě. Pavel tehdy zdůrazňoval, že ve svém životopisu invazi přímo nehodnotil, místo jasného vysvětlení vlastního postoje se však otázce spíše vyhnul. Ani to ale není důkazem, že okupaci schvaloval. Později se za text z roku 1987 omluvil a jako prezident invazi opakovaně označil za násilnou okupaci a porušení mezinárodního práva. V projevu k výročí okupace v roce 2024 také varoval před současnou ruskou propagandou. Turek tento pozdější kontext zcela vynechal.
Zavádějící je také rámování v popisku příspěvku. Turek vytváří dojem, že už bylo prokázáno, že prezident pro jeho nejmenování ministrem neměl právní důvody a porušil Ústavu. Nic takového ale žádný soud nerozhodl. Ústava stanoví, že prezident jmenuje ostatní členy vlády na návrh premiéra, výslovně však neřeší, zda může kandidáta ve zcela mimořádné situaci odmítnout. Pavel své rozhodnutí odůvodnil ochranou ústavního hodnotového řádu a Turkovými veřejnými projevy.
Ani mezi ústavními právníky nepanuje shoda. Jan Kysela považoval odmítnutí kandidáta ve výjimečném případě za obhajitelné, Ondřej Preuss mluvil o rozhodnutí „na hraně“, zatímco další odborníci zastávají podstatně užší výklad prezidentské pravomoci. Kompetenční spor, který by mohl přinést autoritativní odpověď, zahájen nebyl. Turek nakonec nepodal ani dříve avizovanou civilní žalobu. Spor tedy zůstává právně neuzavřený, nikoliv rozhodnutý v Turkově prospěch.
Samotná jogurtová nahrávka přitom nebyla žádným novým nebo „záhadným“ únikem. Původní video bylo veřejně dostupné už několik let a nyní se znovu začalo šířit těsně před výročím okupace. Časová shoda je skutečná, důkaz o koordinovaném zveřejnění nebo politické objednávce ale Turek nepředložil. Natáčelo se navíc na zřícenině Na Babě, která je podle Památkového katalogu Národního památkového ústavu kulturní památkou. Na záznamu je vidět, že jogurty zasáhly také její zdivo. Turkovy dodatečné výroky, že byly prošlé a že účastníci vše uklidili, nelze nezávisle potvrdit; u prošlého data sám říká pouze, že ho „předpokládá“.
Video tak pracuje s typickou směsí pravdivých dílčích skutečností, sarkasmu a zavádějících závěrů. Pavlův životopis z roku 1987 je autentický a oprávněně kritizovatelný. Neprokazuje však výslovné schvalování invaze. Stejně tak nebylo soudně potvrzeno, že prezident Turkovým nejmenováním porušil Ústavu, ani že připomenutí starého jogurtového videa bylo účelově načasovanou operací. Verdikt: Turkovy klíčové závěry jsou zavádějící a v několika případech zůstávají bez důkazů.
