Fake news a senioři: Od e-mailu až k terorismu


Českou republikou před nedávnem otřásl případ 71letého Jaromíra Baldy. Senior v červnu a červenci 2017 pokácel stromy do cesty vlaků, čímž ohrozil životy cestujících. Za terorismus byl odsouzen na čtyři roky vězení a rovněž mu bylo soudem nařízeno ambulantní psychiatrické léčení.

Případ je ale specifický, jelikož Balda své počínání stylizoval tak, aby vše vypadalo jako útoky islámských radikálů. Na místě činu totiž zanechával špatnou češtinou psané letáky mající vyvolat kýžený dojem.

Obr. 1: Leták zanechaný Jaromírem Baldou na místě činu
Zdroj: Facebook Karla Pioreckého

Významnou roli v jeho radikalizaci sehrál internet. Policie při domovní prohlídce jeho počítač našla zaplavený e-maily a fotografiemi, které podtrhovaly Baldovo přesvědčení. „Míra se začal chovat jinak někdy v roce 2015 nebo začátkem roku 2016,“ cituje novinářka Respektu Ivana Svobodová výpověď manželky Heleny Baldové. „Večer se začal vytrácet od televize nahoru k počítači, který jsme měli v bývalém dětském pokoji, a zůstával tam dlouho zavřený. Někdy třeba do jedné v noci. Myslela jsem si, že se asi začal dívat na nějaké lechtivé věci na internetu, nenapadlo mě, co jiného by tam najednou mohl tak dlouho dělat.“ Doplňuje Svobodová výpověď manželky.

Své bezesporu sehrálo i Baldovo přidání se k SPD Tomia Okamury, do jejíž agendy patří šíření dezinformací vedoucích k podněcování strachu a nenávisti. SPD si podle Zprávy o extremismu na území České republiky v roce 2017 připravované Ministerstvem vnitra ČR vybírá podobná témata jako pravicoví extremisté a nezřídka k nim zaujímá i podobné názory. „V některých případech jsou vyjádření představitelů SPD i radikálnější než vyjádření představitelů tradičních pravicově extremistických stran,“ uvádí zpráva. Balda rovněž působil jako agitátor SPD a straně poskytoval podporu na demonstracích, při roznosu letáků apod.

Obr. 2: Jaromír Balda a Tomio Okamura tváří v tvář
Zdroj: Facebook Blanky Vaňkové

Po zadržení a obvinění Baldy se Tomio Okamura od svého podporovatele distancoval. Minimálně za zamyšlení stojí, kde mohl Jaromír Balda dnes být, kdyby zapojil více kritického myšlení a nenechal se takto ovlivnit.

Senioři a internet aneb trocha statistiky
Podle dat Informační společnost v číslech Českého statistického úřadu v roce 2018 používalo internet 81 % obyvatel ČR ve věku 16+. Na grafu níže můžeme vidět, jak český internet mezi lety 2008 a 2018 „zestárl“.

Graf 1: Používání internetu podle pohlaví a věku
Zdroj: ČSÚ, Šetření o využívání ICT v domácnostech a mezi jednotlivci, 2019
Graf 2: Používání sociálních sítí podle pohlaví a věku

Zatímco v roce 2008 používalo internet 6 % osob starších 65 let, o deset let později je to 38 %. Jedná se tak o více než šestinásobný růst. U věkové kategorie 55–64 let jde mezi lety 2008–2018 o nárůst více než dvojnásobný z 33 na 77 %.

V průběhu času dochází ke změnám i co se týče času stráveného online a způsobů užívání internetu. Na dalším grafu je patrné i stárnutí uživatelů sociálních sítích v letech 2013–2018. A právě sociální sítě jsou kanálem, který umožňuje zvyšování dosahu falešných zpráv prostřednictvím sdílení obsahu jednotlivými uživateli.

Zdroj: Česká televize, 2018

Za zlomový nejen pro český a nejen pro internet, ale pro informační prostor obecně, lze považovat rok 2014. V této době se v souvislosti s vývojem ve světě (migrační krize, válka na Ukrajině apod.) začínají u nás jako houby po dešti objevovat tzv. proruské dezinformační weby systematicky šířící falešné zprávy. A také se objevují takovým webům poplatné kampaně na sociálních sítích. Ruku v ruce s tímto úsilím, které je motivováno ideologicky/politicky či ekonomicky (snaha o „senzaci“ nezakládající se na skutečnosti, ale zaručující vysokou návštěvnost a s tím i vyšší příjem z prodané reklamy), přejímají poplatnou agendu i někteří politici a politická uskupení usilující o přízeň voličů. Ti se snaží oslovit veřejnost i prostřednictvím sociálních sítí a apelují nejen na emoce, ale i na sdílení jejich obsahu.

Do této nové informační „reality“ tak přichází zejména starší ročníky, které vykazují vyšší zranitelnost vůči manipulacím a nátlaku a nižší míru adaptability a mediální gramotnosti. Online svět také nezřídka slouží jako únik z reality a forma socializace.

Schopnost orientovat se v mediálním prostoru (mediální gramotnost) sledoval i výzkum Mediální gramotnost agentury STEM/MARK pro Českou televizi. Závěry tak ukazují jednotlivé segmenty populace s nízkou, střední a vysokou mediální gramotností.

Do segmentu s nízkou mediální gramotností výzkum zařazuje častěji ženy, osoby nezaměstnané a bez maturity a osoby starší 60 let, které, jak již bylo zmíněno, přichází do online světa jako pomyslní nováčci. Současně jsou konfrontováni s množstvím falešných zpráv opatřených titulky typu: „Šokující odhalení, toto vám média tají, rychle sdílejte a šiřte mezi své přátele.“

Obr. 3: Segmenty mediální gramotnosti
Zdroj: Česká televize, 2018

Zejména osoby s nízkou mediální gramotností se tak stávají obětmi tzv. dezinformačních šmejdů, jejichž praktiky lze přirovnat k prodejcům předražených výrobků na předváděcích akcích. Obdobně je totiž využíváno manipulací, uvádění v omyl a nátlaku s důrazem na emoce.
Dosah falešných zpráv je do značné míry ovlivněn samotnými uživateli internetu a sociálních sítí, kteří se rovněž stávají aktivními šiřiteli.

Oblíbeným kanálem pro šíření patří i e-mailová komunikace. Rozdíl mezi jednotlivými věkovými skupinami ukazuje i výzkum Starci na netu Univerzity Palackého v Olomouci a společnosti Seznam.

Z něj je patrné, že e-maily, které vykazují rysy dezinformací, přeposílá 47 % osob ve věku 65 a více let. Zatímco ve věkové kategorii 35–44 jde o 12 %. Rozdíl je tak zhruba čtyřnásobný.

Obr. 4: Které druhy e-mailů přeposíláte ostatním?

Typy falešných zpráv

Český rozhlas v interaktivní studii o dezinformacích rozdělil články z dezinformačních webů do následujících kategorií:
• Zdravotní
• Uprchlická krize
• Celebrity
• Rusko a Vladimir Putin
• Ostatní

Podle studie byl článkem s nejvyšším počtem interakcí na facebooku text s titulkem Ruský profesor: Cukrovka a rakovina jsou vymyšlené nemoci. Všechno je ve stravě. Peroxid vodíku – všelék? Věřit pohádkám, nebo zůstat v pasti (34 tisíc interakcí).

Dalším „oblíbeným“ obsahem ze zdravotní oblasti bývají konspirace o škodlivosti očkování a léků, alternativní léčbě a „zázračném“ vyléčení, popř. sdělení typu „lékaři vám lžou a toto vám tají, sdílejte“. Tím vzniká riziko poškození zdraví, pokud někdo podobným „zaručeným tipům“ z internetu uvěří.

Dezinformační weby jsou plné těchto „zaručených tipů“, které doprovází obsah spadající do kategorií jako uprchlická krize či Rusko a Vladimir Putin.

Tuto synergii (zdravotnictví – politika) můžeme vidět na příkladu komerčního dezinformačního webu Česko aktuálně na následující stránce.
Do kategorie celebrity lze zařadit falešná nebo autentická prohlášení veřejně známých osob, která podtrhují nastavenou agendu těchto webů.

Obr. 5: Česko aktuálně – domácí stránka

Čemu jsou lidé ochotni věřit?
S nižší mediální gramotností a všeobecným přehledem stoupá i riziko, kdy lidé uvěří i sdělením, které mohou budit dojem „to přece nemůže brát nikdo vážně“. Příkladem je HOAX (falešná zpráva) „EU chce zrušit písmeno Ř“ několik let kolující v prostředí českého internetu.

Obr. 6: HOAX (falešná zpráva) „EU chce zrušit písmeno Ř“

Uživatelům facebooku evidentně rovněž nevadí, že se zpráva objevila na stránce „Všechno je jinak“. Reakce na tuto falešnou zprávu tak vypadají následovně.

Obr. 7: Reakce uživatelů facebooku na sdělení „EU chce zrušit písmeno Ř“

Hrozby pramenící z konzumování falešných zpráv
Jak již bylo zmíněno, falešné zprávy cílí zejména na emoce. Poplatnými emocemi jsou strach a nenávist. Jejich konzumování může doprovázet i změna chování vedoucí až k rizikovým jevům viz příklad Jaromíra Baldy.

S nástupem ruské a proruské propagandy zejména od roku 2014 se také začínají objevovat různé ozbrojené „domobrany“, které představují bezpečnostní riziko pro vnitřní bezpečnost země.

Samotnou pro sebe kapitolou je ovlivňování výsledků voleb, kdy dezinformací využívají jednotliví politici či politické subjekty. Konkrétní praktiky ovlivňování volebního chování viz studie Institutu pro politiku a společnost z podzimu 2018.

Dalším již zmíněným rizikem je poškození zdraví v případě důvěry v „zaručené internetové tipy“ na úkor doporučení kvalifikovaného lékaře.
Hrozbou je i vznik závislosti, kdy je konzument obsahu vtažen do děje natolik, že dochází k ohrožení jeho dalších aktivit a ztrátě kontaktu s realitou. Internet je v dnešní době velmi levným způsobem zábavy a místem, kde uživatel nalezne v podstatě vše. Napříč sociálními sítěmi, diskusemi pod články apod. můžeme spatřit řadu uživatelů právě z řad seniorů (mají dostatek času), pro které je činnost jako kontrola příspěvků, dohadování se, „lajkování“ a sdílení způsobem seberealizace.

Jak se nestát obětí?
Dezinformátoři cílí především na emoce. Důležité je používat rozum a kritické myšlení namísto emocí. Rozhodnutí učiněná na základě emocí bývají zpravidla špatná.

Obecným rysem falešných zpráv jsou dlouhé titulky nesoucí emotivní podtext a snažící se vyvolat kýženou reakci a další šíření obsahu. Při pohledu na takový titulek by každý měl zbystřit a zprávu si ověřit, resp. vyhledat si o dané situaci více informací u renomovaných zpravodajských zdrojů. Na paměti je třeba mít, že čím více výsledků ve vyhledávači naleznete, neznamená, že tím vícekrát jde o pravdu. Dezinformační weby velmi rády přejímají obsah jeden od druhého.

Důležité je zaměřit se nejen na konkrétní článek, ale i na zdroj jako takový. Pokud se jedná např. o anonymní web, anonymního autora apod., lze věřit, že jde o skutečné zpravodajství? Nejspíše ne. Pozornost bychom měli věnovat i ostatním článkům na daném webu. Resp. pokud jeden článek předkládá „zaručené tipy“ pro léčbu určité nemoci a na něj navazuje článek, že Země je placatá, ocitli jste se pravděpodobně na konspiračním webu.

Na místě je rovněž myslet nejen na sebe, ale pomáhat a problematiku vysvětlovat i svému okolí, aby se další lidé nestali obětmi dezinformací a nedopadli podobně jako vzpomínaný Jaromír Balda.

Text byl napsán pro Institut pro politiku a společnost. Vyšel původně na blogu Aktuálně.cz.

 
Roman Máca