V posledních dnech se na sociálních sítích začaly šířit statusy, které útočí na Estonsko kvůli rozsudku nad novinářkou Světlanou Burcevovou. Mezi těmi, kdo tento případ komentovali, je i bývalý československý ministr školství Juraj Draxler. Ve svém příspěvku na Facebooku ironicky zlehčuje celý rozsudek a Burcevovou vykresluje jako oběť politického pronásledování. Zároveň tvrdí, že západní média o případu mlčí. Tyto interpretace jsou však velmi zavádějící a neodpovídají skutečnostem, které estonský soud doložil a zveřejnil.
Estonský soud ve správním kraji Harjumaa odsoudil Světlanu Burcevovou ke šesti letům vězení za vlastizradu. Podle rozsudku dlouhodobě spolupracovala s osobami napojenými na ruskou bezpečnostní službu FSB a podílela se na činnostech namířených proti nezávislosti a suverenitě Estonské republiky. Burcevová získala estonské občanství v roce 1994, ale už od roku 2017 pracovala pro online média kontrolovaná ruskou státní agenturou Rossija segodňa (Rusko dnes), kterou řídí Dmitrij Kiseljov – figura známá z ruské propagandy, zařazená na sankční seznam Evropské unie.
Soud uvedl, že Burcevová a její kolega Roman Romačev, rovněž napojený na proruské struktury, plánovali publikovat texty a knihy, které měly podporovat zájmy Ruské federace v oblasti zahraniční politiky. Vydali například publikaci o hybridní válce, kterou soud výslovně označil za propagandistické dílo bez známek nezávislé žurnalistické práce. Kromě toho byla její mediální činnost financována z ruských státních zdrojů a sloužila k šíření dezinformací, polarizaci estonské společnosti a oslabování důvěry v demokratické instituce.
Burcevová byla zatčena 28. února 2024 a po nabytí právní moci rozsudku se trest bude počítat od tohoto dne. Má právo se do 30 dnů odvolat, ale náklady na právní zastoupení si musí uhradit sama.
Estonsko, jako bývalá sovětská republika a nyní člen Evropské unie a NATO, se dlouhodobě potýká s hybridními hrozbami a snahami Ruska destabilizovat jeho vnitřní prostředí. Rozsudek nad Světlanou Burcevovou je tak součástí širšího úsilí o obranu státní bezpečnosti a nezávislosti. Není na místě ji vykreslovat jako oběť režimu – podle důkazů vědomě a systematicky spolupracovala s nepřátelskou mocností a byla proto odsouzena v souladu s estonským právem.
Statusy, které se snaží tento případ překroutit a vykreslit jako útok na svobodu slova, ve skutečnosti nahrávají ruské propagandě a podkopávají obranyschopnost demokratických zemí. Je důležité si uvědomit, že spolupráce s cizí tajnou službou a šíření cílené propagandy není žurnalistika – je to vědomý akt kolaborace.