Na sociálních sítích se znovu šíří tvrzení, že evropská směrnice EPBD IV znamená bezprecedentní útok na vlastnictví nemovitostí. Ve skutečnosti směrnice zpřísňuje pravidla pro energetickou náročnost budov, ale nezakazuje vlastnit, prodávat ani pronajímat starší domy a neobsahuje mechanismus vyvlastňování.
Na sociálních sítích se znovu šíří dramatická varování před evropskou směrnicí EPBD IV, tedy směrnicí o energetické náročnosti budov. Podle některých komentářů má jít o „největší zásah do majetkových práv od druhé světové války“ nebo o skrytý plán, jak vlastníky domů donutit k nákladným rekonstrukcím, případně je připravit o možnost s nemovitostí nakládat. Podobná tvrzení se v českém veřejném prostoru objevují opakovaně a často pracují s představou, že starší domy se špatným energetickým štítkem nebude možné prodat, pronajmout nebo vůbec dál vlastnit.
Realita je podstatně střízlivější. Směrnice Evropského parlamentu a Rady EU 2024/1275 skutečně existuje, platí od května 2024 a členské státy ji mají převést do svého práva do roku 2026. Jejím cílem je postupně snižovat energetickou náročnost budov a směřovat k tomu, aby evropský fond budov byl do roku 2050 bezemisní. Evropská komise upozorňuje, že budovy tvoří významnou část spotřeby energie v EU, a proto je jejich renovace jedním z nástrojů klimatické a energetické politiky.
To ovšem neznamená, že by směrnice sama o sobě rušila vlastnické právo nebo zakazovala nakládání se staršími nemovitostmi. U nebytových budov zavádí tvrdší minimální standardy energetické náročnosti: členské státy mají nastavit prahy tak, aby se do roku 2030 řešilo 16 procent energeticky nejhorších nebytových budov a do roku 2033 26 procent nejhorších nebytových budov. Tato část se může týkat například kancelářských, obchodních, veřejných či jiných nebytových objektů.
U obytných budov je ale konstrukce jiná. Směrnice nestanoví, že každý jednotlivý rodinný dům nebo byt musí do konkrétního roku dosáhnout určité energetické třídy. Členské státy mají nastavit trajektorii postupné renovace celého rezidenčního fondu tak, aby se průměrná spotřeba primární energie u obytných budov snížila nejméně o 16 procent do roku 2030 a o 20 až 22 procent do roku 2035 oproti roku 2020. Zároveň má významná část úspor pocházet z renovací energeticky nejhorších budov. Klíčové je však slovo „průměrná“: nejde o automatickou povinnost každého vlastníka konkrétního domu zrekonstruovat svou nemovitost do pevně stanovené třídy.
Jedním z nejčastějších strašáků je tvrzení, že domy s horším energetickým štítkem nebude možné prodávat nebo pronajímat. To ale finální znění směrnice neříká. Demagog.cz k tomuto tématu upozornil, že původní návrh z roku 2021 sice počítal s konkrétnějšími požadavky na energetické třídy, ale ty byly z konečné schválené verze vypuštěny. Současný český zákon o hospodaření energií navíc neobsahuje zákaz prodeje nebo pronájmu budov s energetickou třídou F nebo G.
Stejně tak není pravda, že by směrnice obsahovala mechanismus vyvlastňování. V řetězových e-mailech a na sociálních sítích se objevovala i tvrzení, že lidé mohou kvůli špatné energetické náročnosti přijít o dům nebo skončit bez domova. Ověřovna iROZHLASu podobná tvrzení prověřovala a uvedla, že v evropské ani české legislativě taková pravidla pro vyvlastňování kvůli energetické náročnosti budov nejsou.
Zavádějící je i samotný způsob, jakým bývá EPBD IV popisována jako „směrnice o emisní stopě budov“. Přesnější je označení směrnice o energetické náročnosti budov. Je pravda, že nová úprava pracuje i s celoživotním uhlíkovým dopadem budov, tedy s emisemi spojenými s výstavbou a provozem. Tato povinnost se ale týká především nových budov – od roku 2028 novostaveb nad 1000 metrů čtverečních a od roku 2030 všech nových budov. Nejde tedy o pravidlo, které by automaticky dopadalo na každého vlastníka staršího rodinného domu.
To neznamená, že EPBD IV je bezvýznamná nebo že nebude mít žádné náklady. Směrnice bude znamenat tlak na renovace, změny v energetických štítcích, vyšší důraz na úspory, postupné omezování podpory fosilních kotlů a nové povinnosti zejména pro veřejný a nebytový sektor. Česká implementace bude důležitá právě proto, že rozhodne, jak budou cíle převedeny do konkrétních národních pravidel. Ministerstvo průmyslu a obchodu uvedlo, že na implementaci pracují expertní skupiny a že cílem má být nastavit opatření podle českých podmínek.
Podstatné tedy je rozlišovat mezi reálnou regulací a politickým strašením. EPBD IV skutečně zpřísňuje pravidla pro energetickou náročnost budov a bude tlačit na renovace, především u energeticky nejhorších objektů. Neznamená však plošný zákaz vlastnictví starších domů, zákaz jejich prodeje či pronájmu ani vyvlastňování. Panika kolem „zabavování domů“ nebo „největšího zásahu do majetkových práv od války“ stojí hlavně na přehánění, míchání původních návrhů s finálním zněním a zamlčování toho, že konkrétní česká pravidla teprve vznikají.
Verdikt:
Tvrzení, že EPBD IV je bezprecedentním útokem na vlastnická práva nebo že automaticky znemožní prodej a pronájem energeticky horších domů, je zavádějící. Směrnice přináší významnou regulaci a tlak na snižování energetické náročnosti budov, ale neobsahuje zákaz vlastnictví, prodeje ani pronájmu starších nemovitostí a nestanoví plošnou povinnost každému majiteli okamžitě rekonstruovat dům do konkrétní energetické třídy.
