V souvislosti s útokem palestinských teroristů na Izrael 7. října 2023 došlo po světě k prudkému nárůstu antisemitských útoků. Dochází k nim i na elitních vysokých školách v USA. Uvádíme několik příkladů rozporu mezi vznešenými deklaracemi a činy jak studentů, tak i samotných škol.
Harvardova univerzita
Deklarace:
Harvard se zavazuje být místem, kde má každý stejnou příležitost dosáhnout úspěchu ve své práci nebo akademické a výzkumné činnosti. Obtěžování, diskriminace a šikana nemají v naší komunitě ani v naší širší komunitě vysokoškolského vzdělávání místo a my musíme pokračovat v našem společném úsilí, abychom jim předcházeli a řešili je. V souladu s našimi kroky k posílení zdrojů a zásad se chceme podělit o aktuální informace o některých našich nedávných snahách zajistit závazek Harvardu řešit nesprávné chování.
Fórum na Chan School of Public Health zkoumá zdravotní dopady rasismu a diskriminace:
Pocit odcizení zhoršují případy diskriminace a rasismu, velké i malé, úmyslné i nevědomé, ze strany jejich spolužáků a samotných institucí. Společně tyto stresory – které se vyskytují v období života, kdy je známo, že se duševní onemocnění rozvíjejí rychleji – vytvářejí scénář zralý pro vznik deprese, úzkostné poruchy a dalších duševních nemocí rychleji než u jejich vrstevníků.
Realita:
34 studentských organizací (mezi nimi i Amnesty International na Harvardu) z HU sepsalo z iniciativy Harvardského výboru pro solidaritu s Palestinou (PSC) dopis, ve kterém obvinilo Izrael z odpovědnosti za veškeré násilí a lživě jej označilo za stát apartheidu. Prezidentce univerzity trvalo několik dnů, než se přiměla toto prohlášení odsoudit. Po velkém shitstormu některé signatářské organizace stáhly svůj podpis, donoři univerzity začali rušit svou finanční podporu (zde a zde) a jeden z nich, miliardář Bill A. Ackmann, požádal o zveřejnění jmen signatářů. PSC dokument smazala, ale web nezapomíná. Samotní signatáři kupodivu nechtějí zveřejnit svá jména, konzervativní web Townhall ale identifikoval alespoň reprezentanty oněch organizací. Sdružení arabských absolventů Harvardu nyní žádá o finanční a medicínskou podporu signatářů (stránka, ze které pochází screenshot, byla mezitím zrušena):
Mimochodem, tato organizace má na Instagramu roztomilé heslo „Bringing Harvard to the Arab World, and the Arab World to Harvard“ a tuto fotografii:
Židovský student na Harvardu se stal terčem úroku ze strany aktivistů podporujících teroristy. Bránili mu natáčet si propalestinské aktivisty (viz foto výše). V davu na videu je i Ibrahim Bharma, jeden z editorů studentského časopisu Harvard Law Review.
Cooper Union, New York
Deklarace:
Tato vysoká škola (v USA první, která v r. 2016 zavedla unisex toalety), se samozřejmě zaklíná svou inkluzivností a diverzitou.
Realita:
Židovští studenti se museli zabarikádovat v knihovně před propalestinskými aktivistami.
Cornell University, New York
Deklarace:
Tato univerzita se honosí bezpečnými místy pro černochy a Latinos (doslova „Latinx“).
Realita:
Profesor historie Russell Rickford na demonstraci prohlásil, že útok Hamásu byl „vzrušující“ a „povzbuzující“. Patrick Dai, 21letý student na konci října vyhrožoval vražděním Židů. Během 48 hodin byl zatčen a nyní čelí obžalobě z terorismu.
Columbia University, New York
Deklarace
Univerzita podle vlastního tvrzení vytváří „bezpečná místa“ pro sexuální a rasové menšiny a jejím cílem je, aby se celá stala jedním takovým „bezpečným místem“.
Realita:
Více než 100 pedagogů školy podepsalo dopis, ve které se zastávají studentů podporujících útok palestinského teroristického hnutí Hamás na civilní obyvatelstvo Izraele. Profesor Joseph Massad v článku pro web Elektronická intifáda v souvislosti s útokem Hamásu použil slova jako „úžasný“, „ohromující“, „parádní“ a „fantastický“. Krom toho si pochvaloval „inovativní palestinský odboj“.
Další školy
Sympatizanti palestinského teroru se samozřejmě najdou i na dalších univerzitách.
Na Yaleově univerzitě v Connecticutu studentský časopis The Yale Daily News popíral znásilňování a dekapitaci izraelských civilistů.
Na Tulaneově univerzitě v New Orleansu (jak jinak než s intersekcionálními antirasistickými „bezpečnými místy“) byl židovský student Dylan Mann zabalený v izraelské vlajce napaden dvěma prohamásovskými útočníky. Jeden z nich mu rozbil nos.
Na Stanfordově univerzitě (opět s „bezpečnými místy“ přednášející během výuky nakázal dvěma židovským studentům prvního ročníku, aby si stoupli do kouta a zvedli ruce, aby cítili to, co cítí Palestinci, označil je za kolonizátory, oslavoval zavraždění 1300 izraelských civilistů palestinskými teroristy. Poté se zeptal, kolik Židů bylo zavražděno německými nacisty. Po správné odpovědi šest miliónů řekl: „Jenom šest miliónů.“
Závěr
Ukazuje se, že realita se často rozchází se vznešenými deklaracemi. Školy hovoří o mikroagresích, ale mají problém s tím, aby jasně odsoudily verbální a fyzickou agresi sympatizantů s palestinskými teroristy proti židovským studentům. O to hůře, když antisemitskou špínu šíří vyučující. Inkluze, potírání násilí na ženách, pocit bezpečí, jistě – ale ne pro Židy. Původně pozitivní myšlenka ochrany menšin je zde zprzněna pokrytectvím, kdy deklarovaný boj proti rasismu ústí ve starý typ rasismu, totiž antisemitismus.
Zachary R. Goldsmith z Purdue University v článku Běsové, které jsme stvořili (překlad zveřejnily Britské listy) psal o hanebném jednání studentů na této univerzitě, pro které vraždění izraelských civilistů bylo „povstáním palestinských bojovníků za svobodu v přímé reakci na pokračující násilí proti nevinným Palestincům“. Autor to komentuje slovy „Skutečně, sláva intersekcionality v praxi.“
Za povšimnutí stojí i další Goldsmithova slova:
I když neznají jeho zdroj, dnešní studenti byli vychováváni k tomu, aby věřili, stejně jako Michel Foucault, že neexistuje žádné “mimo moc”. Všechno na tomto světě je výsledkem moci. U dědiců generace učitelů zamilovaných do “kritické teorie” vysvětluje moc v myslích těchto studentů každou odchylku ve výsledcích lidské společnosti: Rasu, pohlaví, třídu, náboženství, sever, jih, východ a západ. Rozdíly ve výsledcích jsou dnes produktem samotné moci, nikoli individuální volby, kultury nebo jakékoli kombinace faktorů. Moc se v oblasti rasy projevuje jako “bílá nadřazenost”, což je fráze na špičce jazyka pro každého dobrodince s dobrými úmysly. Podle prohlížeče nGram od Googlu je používání fráze “bílá nadřazenost” na téměř exponenciálním vzestupu – dnes v naší éře bezprecedentní rasové rovnosti se používá více než kdykoli v historii.
Jako u každého fanatika je irelevantní, že se zdá, že fakta nezapadají do ideologie. Nejsou-li příklady rasismu bezprostředně po ruce, například v této možná nejrovnější společnosti v dějinách lidstva, říká se, že rasismus je “strukturální” nebo “systémový”, tedy neviditelný, ale přesto přítomný. Nikde není slepota “pravověrného věřícího” zjevnější než na nedávných bakchanáliích v kampusu oslavujících pogromy Hamásu.
Odpovědnými stranami nejsou řezníci Hamásu, kteří stínali hlavy civilistům, včetně nemluvňat; kteří znásilňovali ženy a dívky, aby později předváděli jejich nahá a zakrvácená těla v ulicích Gazy, zatímco přihlížející jásali a skandovali “Alláhu Akbar”, kteří vraždili celé rodiny jednu před druhou, vyráželi dveře do jejich úkrytů a zabíjeli je se škodolibou radostí jednoho před druhým. Desítky harvardských studentů raději činí “izraelský režim plně odpovědným za veškeré rozvíjející se násilí… Na vině je pouze režim apartheidu.” Ti samí dobrodějové z Ivy League, kteří ještě před několika měsíci skandovali “věřte všem ženám” a odsuzovali obviňování obětí v Harvard Yardu, nyní opovrhují Židy zmasakrovanými ve svých domovech nebo při tanci na koncertě pod širým nebem.